Brumbálova dovolená

  Info: Dostal od ministerstva kouzel zařízenou dovolenou. Možná je to záminka, aby mezitím obrátilo ministerstvo školu naruby… To ho ale momentálně nezajímá. Ten si chce nečekané volno užít… po svém...
  postavy: Albus Brumbál
  žánr: humor
  aktualizováno: 25.09.2010

vloženo: 02.12.2007   
počet zobrazení:   

   Ráno jsem dostal zvláštní dopis. Ještě teď sedím na posteli a stále nevěřícně zírám. Myslel jsem si nejdříve, že se stal omyl a že se to týká mého bratra Abeforta, ale ne, skutečně je to čtyřdenní dovolená zaplacená ministerstvem a jenom pro mě. Kam že to vlastně pojedu? Ach, na Kanárské ostrovy, do domorodé vesnice. Hm, bude to jistě zajímavé. Mám odjet zítra, měl bych si sbalit. Určitě si sbalím tu velice užitečnou knihu Mudlovské zvyky v různých částech světa. Pak hřeben pro své dlouhé vlasy a plnovous, velice užitečný zubní kartáček, nějaký nůž, teplé oblečení, oděv do chladných oblastí a svůj oblíbený hrnek. No a hůlku někam schovat. Beru si s sebou ten velký hnědý kufr.

   Den první

   Ráno mě přepadla cestovní horečka, zkrátka jsem zaspal. Rychle, musím se přemístit do toho lesa u hranic, kde čeká přenášedlo, které mizí za… ježíšmarja, půl hodiny. To je zkrátka příšerné, to mudlovské sako a kravata a ty těsné společenské boty. Tak, hurá!
   Přemístil jsem se do blízkosti celnice. V dopise stálo, že přenášedlo mne dopraví daleko od všech mudlovských hraničních kontrol, kterým bych se při přemisťování nevyhnul. Aha, velice praktické, stará bačkora. Tři, dva, jedna…
   A už se vznáším a pluji vzduchem a náhle jsem skončil na pustém ostrově. Nikde nikdo. Možná si ze mě ministerstvo kouzel střílí, anebo je to past, či mě chtěli jen na pár dní odklidit z cesty?
   Aha, tam je nějaký člověk, směje se a ukazuje na mě prstem. Volám na něj: „Haló, člověče, kde je tady vesnice?“ Muž se otočil, vytáhnu hůlku a na několik minut díky zaříkadlu mužovi porozumím.
   Stále ještě chechtající se mládenec mě vede do vesnice. Co jsem viděl, mě ohromilo a zklamalo zároveň. Místo poklidné vesničky s chatrčemi a milými obyvateli vidím hotely, pláže s nudisty a ta příšerná mudlovská auta všude kolem. Nejraději bych se okamžitě vrátil, jak hrozně jsem byl zklamán. Procházel jsem se kolem hotelu a tu hrůzu kolem jsem si prohlížel. Tohle má být tedy dovolená hodna Albuse Brumbála?
   Vešel jsem do hotelu. „Vaše jméno, pane?“
   „Ehm, Albus Brumbál.“
   „Výborně, máte u nás rezervaci, páté patro, račte do výtahu.“ Mladá slečna mi podává klíč od pokoje.
   „A nemáte tu schodiště?“ Co je to proboha výtah?
   „Máme, ale jen pro personál. Nemáte rád výtahy?“
   „Nemohla byste jet se mnou?“
   Dívce se nejdříve nechtělo, ale nakonec mě vyvezla nahoru. Příšerný vynález. Celý se klepu a hlava mi třeští.
   Lehnu vyčerpáním na postel, ale nejdřív svléknu ten hrozný oděv. Jak v tom ti ministerští mohou chodit? A spím až do rána.

   Den druhý

   Ráno hodím starosti za hlavu. V noci jsem se rozhodl, že se nevzdám a najdu si nějaké rozptýlení sám.
   Obléknu si svůj hábit. Hned se cítím lépe, uvolněněji. Možná jsem měl s sebou někoho vzít… Hagrid by jistě měl problémy s postelí, Minerva nemá ráda moderní dobu, Harry má určitě svých starostí dost a můj bratr by se mnou nejel, protože by nesnesl, kdyby mě musel poslouchat. Nu což, jsem tu sám.
   Schovám hůlku do hábitu a opatrně sejdu dolů po schodišti. Na recepci nikdo není, a tak jdu ven, rychle pryč odtud.
   Jakmile vyjdu z vesnice, mám po jedné straně silnici a na druhé lesní pěšinu. Zamířím tedy do lesa a příjemný vánek mě ochladí. Není to obyčejný les. Je to džungle, a tak bych si měl dávat pozor, kam šlapu.
   Kolem poledne mám hlad. Sednu si do trávy a vykouzlím si pečené kuře. Hm, ta dobrota! Jsem na vrcholu blaha. Chvíli si zdřímnu a pak postupuji do džungle stále hlouběji.
   Náhle mě oslní prudké světlo. Ocitl jsem se na pláži, tak nepodobné té moderní, kterou jsem již spatřil. Nuzné chatrče postavené na písku se stříškou z palem, děti si staví z písku hrady a hrají si s kamínky, děvčata se honí ve vodě. Uprostřed pláže plápolá oheň a na něm stará žena peče cosi neurčitého.
   Znovu použiji zaříkadlo, abych porozuměl jejich řeči. Seznámil jsem se s jejich kouzelníkem, který mě zavedl do svého obydlí a vysvětloval mi, co je to šamanismus. Tu noc jsem spal v jeho skromném příbytku.

   Den třetí

   Dostal jsem vlastní bydlení - malou útulnou chatrč se stolečkem a slámou na sezení. Ráno jsem lovil s dětmi ryby. Velice se nasmály. Ach, jak rád mám dětský smích. Až se vrátím, budu o tom vyprávět přátelům.
   Tak trochu jsem se naučil jejich primitivní řeč, a tak jsem zkusil místním dětem vyprávět pohádky.
   Slavností hostina – ryby, ovoce, mořské plody – byla opravdu chutná. Vykouzlil jsem těmto lidem pár našich pamlsků, které přijali každý jinak. Byl jsem šamanovi zavázán, že mi ukázal krásy vesnice a vykouzlil jsem mu ohňostroj, kterým byl nadšen. Večer jsem byl přítomen jejich svatým rituálům a to jako čestný host.

   Den čtvrtý

   Přišel jsem, rozloučil jsem se a vrátil se do hotelu pro kufr. Děvče na recepci protestovalo, že na schodiště nesmím, ale téměř jsem ji nevnímal. Došel jsem k přenášedlu a byl jsem rád, že jsem opět doma, v Bradavicích. Příště, umínil jsem si, si vyberu dovolenou sám. Zmuchlal jsem dopis do kuličky, spálil ho v krbu a oddal se klidnému, nikým a ničím nerušenému spánku.

KONEC


(No... obrázek bych nazvala: Brumbál štěstím bez sebe :-D)