Jak pan vedoucí testoval fazolky

  Info: Víme, že Bertie Bott vynalezl Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, oblíbenou kouzelnickou pochoutku. Ale jak vlastně přišel na ten nápad? A proč mají tolik příchutí? Čtěte a dozvíte se :-)
  postavy: Bertie Bott
  žánr: humor
  aktualizováno: 28.09.2010
 věnování:Tato povídka je věnována vedoucím potterovského tábora, odkaz zde: http://www.bystrozorskaakademie.euweb.cz/

vloženo: 10.01.2009   
počet zobrazení:   

   Bertie Bott je současným experimentálním vynálezcem. Vždy se pokoušel vyrobit chutné cukroví z normálního jídla. Na jeho Bertíkových fazolkách tisíckrát jinak si může dnes kouzelnické společenství směle pochutnávat. A skutečně – každá fazolka chutná jinak!

   „Pane Botte, měl byste si odpočinout! Už tu sedíte celé odpoledne.“
   Kouzelník zvedl malinko hlavu. „Je mi dobře, Sandro, nemějte obavy. Plány jsou dobré, zítra začneme s přípravou.“
   „O mé skepsi vyrábět cukroví z obyčejného jídla víte, takže…“ Zanechala ho o samotě.
   „Dobrá duše, tohle děvče. Jen se až příliš drží logiky,“ povzdychl si smutně.

   Dělníci v továrně pana Botta pracovali opravdu usilovně, aby byl jejich vedoucí s výsledky spokojen. „Už to má správnou velikost, Šéfe?“
   Kouzelník zkoumal vzorek pečlivě. „Zdá se mi to příliš malé. Takové… na jedno kousnutí...“
   „A jak byste si to představoval? Má se to vaše cukroví cucat, nebo s ním zamýšlíte něco jiného?“ vyptával se dělník.
   „Lidé by si měli můj výtvor vychutnávat,“ usmál se pan Bott.
   „To je ale hodně široký pojem.“

   Když byla konečně upravena velikost, musel být vytvořen správný tvar.
   „Šéfe, vypadá to jako fazole. Nebude to příliš vadit?“
   Kouzelník se chvíli zamýšlel. „Nechte to tak. Uviďme později.“

   Již bylo rozhodnuto, že výrobek bude mít tvar miniaturní fazole. Zbývalo jen dodat příchutě, a proto byli následujícího rána přizváni ochutnavači. Samozřejmě, že všichni přišli zcela dobrovolně.
   „Pozorovaný dobrovolník číslo jedna!“
   Muž štíhlý jako proutek strčil tmavočervenou fazolku do úst, načež se rozkašlal. „Grr, prsk, grr… kari.“
   „Velice správně,“ pochválil ho Bertie Bott. „Dopište k tomu pálivé, Prestone.“
   „Číslo dvě.“
   „Je to tak hrozně sladké. To bude čokoláda.“
   „Uhodla jste, madam.“
   Testování probíhalo dobře. Byly vybírány a zvažovány nejrůznější příchutě. Výrobek měl už dokonce i název – Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak.
   Pan Bott pracoval usilovně a každý den testoval své dobrovolníky. Občas si někdo postěžoval na některou příchuť, která mu zrovna nechutnala, ale jinak se experiment obešel bez větších potíží.
   Jednoho dne se ke zkušebnímu vzorku nešťastnou náhodou přimíchal i pár jeho špinavých ponožek a nakonec mu zbyla jen hrstka dobrovolníků.
   Zdrcen tou ztrátou důvěry, rozhodl se Bertie Bott, že přestane nutit zaměstnance, aby pojídali jeho výtvory.
   „Co ale budete dělat, pane?“ děsila se asistentka Sandra.
   „Použiji nouzové řešení,“ odpověděl jí klidně.
   Toho večera se přiblížila ke dveřím do laboratoře, odkud se ozývaly prapodivné zvuky.
   „Ne, tohle ne!“
   „Blé. To je odporné!“
   „Ach, jak lahodné.“
   „Už zase to chutná jako vosk do uší!“
   Sandra si domyslela, že pan Bott se rozhodl experimentovat sám na sobě, aby ušetřil ostatním žaludeční potíže.

   Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak byly úspěšně otestovány a brzy se začalo s hromadnou výrobou. Doslova si podmanily svět a časem se s nimi kouzelníci naučili zacházet obzvláště opatrně.

KONEC


(Na začátku byly ponožky...)