Mumie v kouzelnickém světě

  Info: Malá Franceska odcestuje s rodiči do Egypta. Ve stejnou dobu se v údolí pyramid objevují i skupinky kouzelníků. Rodina se omylem připojí k turistům obývajícím svět kouzel a probudí jednu prokletou mumii...
  postavy: AUTP - mudlovská rodina
  žánr: dobrodružství, napětí
  aktualizováno: 03.10.2010

vloženo: 21.12.2007   
počet zobrazení:   

   Franceska se připravovala na rodinnou dovolenou. Loni byli u moře a letos se rozhodli vyrazit za památkami do Egypta.
   „Fran, máš už sbaleno?“ Hlas otce děvče probral z příjemného snění.
   „Jasně, tati!“ zavolala vždy poslušná dcera a přinesla mu ukázat velký cestovní kufr.
   „Skvěle, tak zítra vyrážíme,“ usmál se její otec a celou cestu ze schodů si broukal. „Čtrnáct dní a rodinný výlet, la la lá...“
   „Tátu to nějak bere, viď?“ mrkla Franceska na svou maminku Elaine.
   „To víš, Fran, on v dětství tak málo cestoval. A teď si to chce vynahradit.“

   Dívka celou noc snila o Egyptě a hlavně o tom, co všechno tam uvidí a jaká to bude zábava. Hrozně ráda cestovala a každý výlet si vždy hodlala užít naplno. Navíc magický Egypt ji nesmírně přitahoval.

   „Tak rychle, rodinko! Za dvě hodiny už tam musíme být!“ Fran zaslechla volání a zívla. Probůh, vždyť je půl čtvrté ráno. Proč musí vstávat tak brzo? „Honem! Najezte se, napojte se, za dvě hodiny nás čeká v Doveru loď.“
   „Jistě, miláčku, jen to zas nepřeháněj!“ zamumlala ospalá Elaine a šla si pro hrnek pravidelné ranní kávy.
   Za půl hodiny už byli nachystaní. Ačkoli měli dvě hodiny čas, Franin otec spěchal a snažil se být na místě co nejrychleji. Aby předešli různým trapasům, svěřila hlava rodiny péči o doklady a cestovní dokumenty manželce. Krajina plná městských domů a posléze rozkvetlých stromů ve staré dobré Anglii jim ubíhala za sklem auta. Tatínek si při této slavnostní příležitosti včera řádně naleštil a vypulíroval svůj nepostradatelný džíp.
   Fran usnula na zadní sedačce a vzbudilo ji až zavřeštění klaksonu. Vyděšeně sebou trhla a pak si vzpomněla, že je vlastně na dovolené. Vyskočila z auta a šla s tatínkem ověřit, zda jsou jejich lodní lístky platné. Vše bylo v pořádku, jen nechápala, proč se tedy vrací zpět k autu a rovnou nenastoupí. „Můj ty bože, Franie! Já dočista zapomněl, že toho ještě tolik nevíš! Tohle není obyčejná loď, ale trajekt. Přepravuje lidi a... auta.“ Už neprotestovala a mlčky si sedla do džípu. Tatínek vjel se svým „drahouškem“ na zadní palubu lodi. Vystoupili ven a vzali si jen to nejnutnější, hlavně ihned poživatelné potraviny a léky. Fran užasle pozorovala vlajku své země, jak nádherně vlaje ve větru. Byla pyšná, že se narodila v Británii.
   Matka s ní obešla palubu a pak zatoužila po pohodlném křesílku a chvíli odpočinku. Když však vešla dívenka s maminkou do podpalubí, cítila, že musí každou chvíli upadnout. Všechno se s ní točilo a měla pocit, že sedí na kolotoči, od kterého utekl kolotočář.
   „Probůh, Franie!“ Maminka ji snesla ze schodů a pak k ní poklekla. Sáhla do kabelky a podala jí malý prášek, který měl jejímu trápení ulevit. Přece jen na něco zapomněli. Na mořskou nemoc!

   Přístav Calais nacházející se na pobřeží Francie jim otevřel svou náruč. Tatínek uměl naštěstí francouzsky, a tak se na většině míst domluvil. Džípem přijeli až do přístavu Marseille, v jednom z jižních cípů Francie. Odtud je čekala cesta lodí (opět trajektem) přímo do Egypta.
   Jen únavným putováním provázeným neskutečným horkem a pokřikováním neslušných pasažérů ztratila rodina už tolik drahocenného času. A to hlavní jim otec ještě nesdělil...

   Ubytovali se v jednom z hezčích egyptských hotelů, jen pár kilometrů od údolí v Gize, které měli navštívit. Jenže pak přišla krutá rána, kterou ani jedna z příslušnic ženského pokolení nečekala.
   „Petere, to snad nemyslíš vážně? Kolik jsi proboha utratil peněz za tenhle zájezd?“
   „Ani se neptej, zlato! Oškubali mě jak slepici. Ale nechtěl jsem ti říkat, že na prohlídku Egypta máme jen zítřek, než zas pojedeme domů.“ Manžel se zatvářil zkroušeně. „Prostě jsem to celé podcenil, tolik jsem se těšil na pyramidy, že jsem nepostřehl tohle malé varování.“
   Manželka spustila příšerný povyk. Fran si držela uši a snažila se zoufale myslet na něco jiného. Bytostně nesnášela, když se rodiče hádali. Její matka vysílala snad hodinu, než se konečně uklidnila. Přestože Franceska slyšela každé slovo o této neskutečně tajuplné dovolené, rodiče se jí nenamáhali vůbec nic sdělit. Nechala je tedy při tom a dál předstírala, že vůbec o ničem neví.
   Tatínka nakonec napadlo, aby si dovolenou užili ve stylu pravých Egypťanů. Na trhu si sehnal beduínský plášť, a dokonce ani Franina matka nepohrdla tradičním oděvem egyptských žen. Vykračovali si po městě a předstírali, jako by tu žili odjakživa. Malé Fran se to moc líbilo, mohla být chvíli konfrontována se skutečností, kterou si z větší části vysnila po nocích ve svém pokoji.

   Nadešel den, kdy si prohlédnou vytoužené pyramidy. Průvodce na ně měl čekat před jednou z nich, bylo zcela na nich, kterou si vyberou. Během dne si měli prohlédnout všechny tři – Chufeovu, Menkauerovu i Rachefovu. Vyhlídli si nakonec staříka, který působil jako nefalšovaný Arab, až na to, že v ruce držel jakousi hůl, spíš menší, než větší, pasovala mu přesně do ruky (tedy ji nevláčel po zemi). Zařadili se za ostatními. Lidé ve skupině vypadali divně. Spousta z nich se nenamáhala schovávat tytéž hůlky jako jejich průvodce a mnoho jich tu pobíhalo v dlouhých pláštích tmavých barev, přestože bylo úmorné vedro.
   Pohled do vnitřku nejmenší z pyramid byl fascinující. Nejenom krásné malovánky na zdech, ale i vzácné vázy, nábytek ze zlata a podobné cennosti. Průvodce vzrušeně vykládal o tom, jak se sem kdysi pokoušeli dostat vykradači hrobů. A v další místnosti spatřili, jak za to byli potrestáni. Elaine se málem zvedl žaludek, Peter byl nadšený a malá Fran přímo u vytržení. Nic takového dosud nespatřila. Vypadalo to ale, že jen málo rodin je překvapeno tak jako oni. Většina z nich si jen nevzrušeně špitala. „Aby se dalo provést takové kouzlo, muselo k tomu být zapotřebí pokročilé přeměňování!“ vykládala jedna obtloustlá dáma jiné.
   Jedna holčička se zastavila u muže, kterého někdo nafoukl tak, že málem prasknul. „Mamí! Tohohle mudlu taky někdo nafoukl tím zaklínadlem, co tak rád dělá táta?“
   Rodina sice nic z toho nechápala, přesto se snažila si prohlídku užít. Možná se jim už znovu nenaskytne takový pohled. Vrhali po sobě sice divné pohledy, ale nahlas neřekli nic. Neměli tušení, o čem se ti lidé baví. Slova jako mudla, kouzlo či Kostirost jim vůbec nic neříkala. Začínali mít podezření, že se možná připojili ke skupince, kterou sem přitáhli odněkud z blázince.
   Viděli spoustu věcí, které je fascinovaly i děsily. Třeba když jim průvodce s naprosto vážnou tváří ukázal muže, kterému čouhal z kalhot lví ocas. To už se Fran dokonce smála.
   Francesčin otec byl tak zabrán zkoumáním nástěnných maleb a luštěním hieroglyfů, že si ani nevšiml, že se od nich skupinka vzdálila. Volali, ale byli už daleko. Peter nevěšel hlavu a z Elainina strachu si utahoval. Rozhodli se odsunout kamenné dveře v jedné z protějších chodeb. Šlo to ztěžka, ale nakonec se to podařilo.
   Tahle místnost byla moc hezky vyzdobena různými šperky, předměty nesmírné ceny a hieroglyfy na zdech oznamovaly návštěvníkům, že mumie ležící v sarkofágu je prokletá. To však nikdo z trojice nevěděl, neovládali výklad tohoto obrázkového písma.
   Tatínek se široce usmíval. „Co kdybychom se podívali dovnitř? Mrtvý faraón nám už nemůže ublížit!“
   „Petere, opovaž se!“ ječela navztekaná Elaine.
   Jenže její manžel se opovážil. Opatrně otevřel sarkofág. Mrtvé tělo zabalené do spousty jemného plátna leželo před nimi.
   „Fuj, je to odporné! Okamžitě to zavři, Petere!“
   Fran vykulila oči. Zdálo se jí, že se mumie pohnula. „Tati, ono se to hýbe,“ zašeptala a stiskla mu ruku.
   „Nesmysl, miláčku. Je už tisíce let mrtvá.“
   Nečekal to nikdo z nich. Mumie se jediným rychlým pohybem napřímila a pod hromadou látky zlověstně žhnuly žluté oči s vražedným pohledem. Opřela se o víko sarkofágu a převrhla svou rakev. „Utíkejte!“ vykřikl otec, který hrůzou v obličeji zesinal a rozběhl se pryč. Fran ho stále držela za ruku. Elaine utíkala, co jí nohy stačily. „To“ je nepřestávalo pronásledovat.
   „Ne! V téhle chodbě jsme už byli!“ volala zoufale Franina matka a nepřestávala se ohlížet. Když už se k nim mumie přiblížila na vzdálenost kratší než pět metrů, rodina se již loučila se životem.
   „Mdloby na tebe!“ zahřmělo z temnoty několik hlasů. Mumii to odmrštilo. Ze tmy vyběhl hlouček mužů. Jeden z nich vyvedl vyděšenou rodinu z pyramidy, další se vrhli k oživlému faraónovi, aby ho zatlačili zpět k rakvi.

   Rodina byla vyslechnuta a jejich výpovědi zapsány do kouzelnických protokolů. Sdružení egyptských kouzelníků si s ní nevědělo rady.
   „Není pochyb o tom, že to jsou mudlové,“ poznamenal jeden s dlouhým plnovousem.
   „Neviděli nic příliš tajného, ale jsou v šoku. Údajně tu trávili dovolenou. Nejlepší bude je vrátit domů. Podařilo se nám získat adresu,“ navrhl jiný. Nakonec bylo rozhodnuto.
   Skupina kouzelníků a čarodějek uspala matku, otce a dceru, ale ještě před tím jim změnili paměť. Duchapřítomný čaroděj s plnovousem nařídil přepravit i jejich automobil, aby nevzniklo nejmenší podezření. Svoje už si stejně užili.

   Peter, Elaine a dcera Franceska se probudili v obývacím pokoji. Jejich džíp stál před domem a nic nenasvědčovalo tomu, že se právě vrátili z dovolené. Šokovaný otec pohlédl na cestovní dokumenty – jejich lodní lístek před několika dny propadl. Zavolal do cestovní kanceláře a bylo mu sděleno, že rodina se jménem, které uvedl, se do Egypta dostavila a lístek byl ověřen v několika přístavech.
   Stále nic nechápající otec sdělil rodině tu podivnou zprávu. Měl pocit, že dosud neodcestovali, avšak mýlil se. Před několika dny totiž prožili dovolenou, na kterou si ani jeden z nich vůbec nevzpomínal...

KONEC


(Vstup do neoznačených hrobek se zakazuje pod trestem... muhehe)