4.kapitola - Zmizelí

vloženo: 17.03.2010   
počet zobrazení:   

   Neji otevřel oči a zaúpěl. Příšerně ho bolela hlava. Pohlédl na postavu sedící na židli naproti němu a strnul. Kdo vytvořil jeho klon? Zpozorněl. Ne, není to kage bunshin. Tenhle dvojník totiž, na rozdíl od něho, neměl ruce svázané za zády.
   „Překvapen, co?“ zašklebil se neznámý.
   Neji zaklel. „Ksó!“ Rozkašlal se. „Co… Jak?“ zeptal se a doufal, že uslyší odpověď.
   „To bylo snadné. Ten chlápek v zeleném se zapovídal s jedním z našich lidí. Nastražit past pak byla úplná hračka.“
   Hyuuga vzdychl. Takže to byl vzkaz od jeho mistra. Myslel si to.
   „Musíš mě omluvit, ale obávám se, že ten pošuk bude svůj papírek za chvíli postrádat,“ prohlásil cizinec, vstal a vyklouzl ze dveří. V té chvíli všechno kolem vězně potemnělo.

   Matsuri byla přípravami svatby své velitelky nadšená. Svým smíchem nakazila většinu obyvatel písečného paláce, ne však vůdce vesnice. Teď právě poklízela v Kazekageho pracovně a rovnala mu na stole papíry.
   „Bude to taková krása! Slečna Temari se mnou běhala od jednoho obchodu ke druhému, vybíraly jsme květiny, ubrousky, příbory…“
   Všude jí bylo plno, pobíhala po pracovně jako potrefená a Gaaru to rozčilovalo. Nakonec už to nevydržel. „Matsuri! Ven!“

   Lianna šla otevřít. Spatřila drobnou hnědovlásku, které se po tvářích koulely slzy veliké jako hráchy. Vzdychla. „Že tys zase mluvila o přípravách na svatbu?“ Neodpověděla, jen pofňukávala. Blonďatá dívka zavřela dveře. „Pojď, posaď se.“
   Dívenka ji poslechla. „Hrozně na mě křičel.“
   „Přece víš, že tohle téma je před ním tabu,“ těšila ji budoucí lady Kazekage.
   „Proč nemá radost jako všichni ostatní?“ dostala ze sebe hnědovláska mezi vzlyky.
   Lianna se zamyslela. „No… řekla bych, že tohle si musí srovnat v hlavě sám.“ Povzdychla si. „Ale, Matsuri, přece za tebe donekonečna nemůžu žehlit tvoje průšvihy.“ Dívenka nesměle přikývla a plaše se na ni podívala. Mladá žena se v duchu vyplísnila za svou přílišnou ochotu a pak řekla: „Tak dobrá! Ale dneska naposledy!“

   Slečna Maraki si na svého snoubence počkala v jejich společné ložnici. Přišel, sundal roucho a košili a chtěl se natáhnout na postel a chvíli relaxovat.
   „Potřebovala bych s tebou něco probrat,“ začala zeširoka.
   „Uf,“ zaškaredil se, ale chystal se poslouchat.
   Nadechla se. „Nesmíš na Matsuri tak křičet. Ta holka se za chvíli zhroutí!“
   „Řekl jsem snad stokrát, že nechci nic slyšet o svatbě své sestry!“ ohradil se Gaara.
   „Poslyš, jsou určité hranice a ty už je začínáš překračovat!“ odsekla blondýnka s očima temnýma jako bezhvězdná noc.
   „Ano, takové mám i já,“ přikývl mladík. „A co se stane, až tu hraniční čáru překročím?“ zeptal se klidně.
   Liannin pohled ztvrdl. Sklonila se k jeho uchu. „Nebudu… s tebou… spát,“ zašeptala hlasem tak syčivým, aby i on poznal výhružný tón.
   „To neuděláš!“ zaprotestoval Kazekage, ale věděl, že by toho byla schopná.
   „Chceš to vidět?“ opáčila Lianna a vrhla se k posteli, načež začala svou část odsouvat.
   Vrhl se k ní a vzal ji kolem ramen. „Nemuč mě tak, prosím.“
   „Jen bych chtěla, abyste se se sestrou přestali hádat,“ broukla uraženě. „Copak chci tak moc?“
   Obrátil ji k sobě a pak ji povalil na postel. Teď byl útočník on. Nesnášela, když ji lechtal po celém těle.
   „Né! Dost! Přestaň už!“ výskala a přitom slzela.
   „Ustup,“ sykl, ale usmíval se.
   „Ale já jsem v právu!“ zakňučela Lianna.
   „Dlouho nebudeš,“ ušklíbl se Gaara a přitvrdil.
   „Ááá… neb… no tak, neblázni! Ještě si o nás bude Rada myslet, kdovíco tu neprovádíme!“ zkusila vynést poslední trumf, nepovolil. „Zase jsi vyhrál,“ vzdychla nakonec.
   Sklonil se k ní a políbil ji. „Nemysli si, že mě znáš, Lianno Maraki.“
   Nechal ji v pokoji samotnou. Ublíženě zírala na nadýchaný polštář, pak do něho zabořila hlavu. Zas už mu podlehla.

   Temari nerada na někoho naléhala. Nakonec se s Shikamaruem a jeho rodinou dohodli, že svatba se uskuteční do roka a všechny nakoupené věci se schovají a jídlo rozdá. Černovlasý mladík jen nerad souhlasil s uspořádáním večírku, na který pozvala střapatá blondýnka ze Suny všechny jeho přátele, obzvlášť Naruto byl nesmírně potěšen. Temari nelitovala spořádaných darů a koupeného jídla. Ženich odsunul svatbu, jeho rodina bude platit!

   Zábava se rozproudila rychle. První opojení už začali pět milostné árie na měsíc. Hinata se držela blízko Uzumakiho, tu zas nespouštěl z očí Kiba. Sai zkoušel hovořit s Ino, což Sakura nelibě nesla, Neji a Shino probírali taktiky z posledních misí a Izumo a Kotetsu, známí nyní jako strážci brány, všechny přítomné bavili svými šprýmy. Hatake Kakashi kroutil hlavou a sledoval pózy, které mu předváděl jeho dlouholetý rival, Maito Gai. Lianna se rozchechtala a Gaara se nakonec také přinutil usmát. Chouji okupoval stůl s jídlem a Shikamarův mistr Asuma držel za ruku kunoichi jménem Kurenai.
   „Ale ale, sensei, snad do toho nechcete taky praštit?“ uchechtl se mladík s drdolem.
   „No… my… rádi bychom,“ přiznal muž kouřící cigaretu a blonďatá Ino mu ihned běžela gratulovat.
   TenTen a Rock Lee se pokoušeli tančit a Kankurou se bavil tím, že strašil Matsuri, její věrnou kamarádku Sari a budoucí konožské ninji.
   Každá párty ale musí jednou skončit, a když nad tím Temari pak pouvažovala, musela uznat, že je ráda, že to má za sebou.

   Maito Gai svolal svůj tým. „Mám pro vás speciální misi, najdete poklad!“ prohlásil nadšeně a přehlédl shromážděné. „Kde máte Hyuugu?“
   Lee se ujal slova. „Neji prohlásil, že se necítí nejlépe, a odešel domů, Gaii sensei!“ hlásil.
   „Hm, tedy dobrá,“ kývl ninja v zeleném hlavou. „Nuže, uschoval jsem vzácný poklad v jednom dutém stromě. Vše mám tady na papíře…“ Sáhl do kapsy, ale nic nenacházel. Mračil se, ale opravdu jen docela malou chvilku. „Nevadí! Přece si to všechno pamatuju!“ Začal jim diktovat souřadnice, aby to neměli tak snadné. TenTen je zapisovala a něco si polohlasem mumlala.
   Lee zářil a po tvářích mu stékaly slzy dojetí. „Vy jste nejlepší, Gaii sensei!“

   Dvojice se vydala na cestu. Překvapilo je, že jim Neji přišel naproti, střetli se na půli cesty. „Neříkal jsi, že ti není dobře?“ podivil se Lee.
   Hyuugu to z míry nevyvedlo. „Malá procházka a přešlo to. A… tohle jsem našel cestou.“ Ukázal jim velkou placku s podobiznou Maita Gaie.
   „Ale… jak jsi věděl o té misi?“ znejistěl ninja v zeleném a prohlédl si sáček, v němž byl údajný poklad ukrytý, a který přesně odpovídal popisu, který dostali.
   „Byla to náhoda. Na zemi ležel tenhle vzkaz.“ Ukázal jim ho. Nebylo pochyb o tom, komu patří.

   Maito Gai byl nakonec s výsledkem téhle poměrně odbyté mise spokojen, nicméně se podivil, když slyšel, kdo úkol nakonec vyřešil. „Připouštím, že jsem ho nejspíš někde vytrousil.“
   Ninja skrývající se za tvář Nejiho Hyuugy se zasmál. Jeho plán vyšel.

   Kotetsu se vracel k hlavní bráně, v jedné ruce kelímky s pitím, ve druhé nakoupené jídlo. „Hej, Izumo! Tak jsem zpátky! Co si dáš?“ Vrátnice byla opuštěná, to bylo podezřelé. Stalo se snad něco?
   Ninja odložil jídlo na stolek a začal se po svém pohodlném královstvíčku rozhlížet pozorněji. Podivil se, když k němu jeho věrný kamarád přišel z opačné strany.
   „Ty jsi tady nehlídal?“ zeptal se přísně.
   Izumo pokrčil rameny. „Když musíš, tak holt musíš.“
   Kotetsu mu nabídl jídlo, ale nepřestával ho sledovat. Cosi mu na něm nesedělo a byl odhodlán použít i nečistých prostředků, aby věděl, zda se mýlí nebo ne. I když… možná je to skutečně jen Izumova lehkomyslnost, co ho tolik popudilo. Nemá přece důvod podezřívat svého nejlepšího přítele. Sáhl pod stůl a vytáhl z malé skříňky hrnky. Zachechtal se. „Víš ty co? Nechám tě pronést přípitek!“