Přípravna Amerika

Alfréd veze sestru v dodávce

   Hnědovlasý mladík seděl na kovové sedačce v dobře zařízené dodávce a přemýšlel. Začínalo ho trochu trápit svědomí. Na sanitárním lůžku před ním ležela mladá dívka se šátkem na očích, jeho sestra Molly. Vzdychl si. Možná jsme to neměli dělat. Co když to nezvládne?

   Držel sestřičku za ruce. Motor pravidelně hučel. Řidič si hleděl své práce, on a Slovensko se krčili v zadní části. Alfrédovy myšlenky utíkaly do neznáma a postrádaly jakýkoli smysl. Byla to taková zvláštní netečnost. Zpozorněl až ve chvíli, kdy ucítil pod rukama tlak.
   Probouzí se, pomyslel si okamžitě a pohlédl na ležící dívenku. Všiml, že se slečna Anglie snaží uvolnit si ruce, aby mohla sundat šátek. „Ne…“ vydechl Amerika opatrně a sevřel dívčiny dlaně pevně oběma rukama.
   „Proč si nesmím sundat šátek z očí?“ zeptala se nejistě a zavrtěla se na zpevněných nosítkách. Rychle ji upozornil, že se nemá hýbat, v hlase mu zazněl starostlivý podtón. Ach jo, já nejsem dobrej herec…
   Viděl, jak dívka po těch pár slovech strhnula.„Ten hlas… Alfréde?“ Výraz na její tváři se změnil, dívka v obličeji bledla. Pak se roztřásla.
   Její bratr se na ni smutně díval, ale byl si vědom toho, že ze své role nesmí vypadnout. „Neznám nikoho takového. Ležte klidně.“
   „Já… myslela jsem, že… je to můj bráška,“ vydechla blonďatá přiškrceně.
   A kdo jiný by to byl, sestřičko? Jenom tvý drahý brášky může napadnout něco tak podlýho a hnusnýho, pomyslel si Alfréd sklesle.
   „Je mi líto, ale váš bratr tu není,“ řekl opatrně a všemožně se snažil měnit hlas. Pravidelné hlučení motoru mu v tom hodně vypomohlo. Dívku to muselo strašně mást, ale možná, že nic z toho nevnímala. Amerika v to upřímně doufal.

   Za zády se mu zjevil Braňo Molnár, který se zřejmě až teď probral z letargie. „Máš tu nějaký problém?“ zavrčel podrážděně a prohlédl si vrtící se dívku.
   „Ne, jenom… tady sle… slečna se vzbudila,“ zajíkl se hnědovlasý a nespouštěl oči ze sestry.
   Slovensko přikývl a obrátil se k dívce. Alfréd F. Jones ani pořádně neposlouchal, o čem se s ní druhý mladík snaží bavit. Procitl až při posledních slovech. „Lež, ať nespadneš z tý postele. Nechceme tě cestou někde vytrousit.“
   Blonďatá přikývla. Její starostlivý bratr se jí snažil dodat odvahu, když jí dlaně sevřel pevněji. Ty to zvládneš, sestřičko. Já věřím, že ano… „Je to takové sanitární lůžko, víš? Jedeš v dodávce,“ rozpovídal se Alfréd a vzápětí zaskučel. „Au? Za co?“ Třel si zátylek, dostal od Braňa pohlavek.
   Tvářil se ublíženě, což slovenského mladíka dopálilo. „Už jí nic neprozrazuj,“ zaúpěl a naznačil mu gestem, že si pod sebou řeže větev a že on u toho nemíní asistovat.
   Alfrédovi to přišlo směšné. Nakrčil nos a odfrkl si. Slovensko už si ho nevšímal, bavil se s Molly. Snažil se ji trochu postrašit a zdálo se, že to zabralo. Amerika zavrčel a začal dívku hladit po paži. Už ho nevnímala, byla ztracena ve vlastních myšlenkách a po chvíli začala pravidelně oddechovat. Sladké sny, sestřičko. Vytáhlý brunet pohladil dívku po vlasech, ale držet její dlaně ve svých nepřestal. Stačilo málo a prozradil by se. Celá tahle situace byla zkouškou především pro něj.

   Kapitoly: 1