Přípravna Německo

Cain přináší Fritzí do Ludwigovy kanceláře

   Vzhlédl od papírů. Trápila ho houževnatost a neutuchající odhodlání bojujících dívek. Zabíraly nová území a je tlačily do kouta. Od soustředěného přemýšlení ho vyrušilo klepání. Byl to Ukrajina, který si nesl na zádech… jeho nevlastní sestru Františku.
   Mladík před něho předstoupil se spokojeným úsměvem a shodil svůj náklad ze zad. „Nesu vám dáreček, šéfe.“
   „To vidím,“ zabručel Německo poněkud udiveně a zaskočeně. Tak tohle si ani nezaslouží komentář, pomyslel si.
   Pozoroval scénu před sebou zkoumavým pohledem. Jeho sestřička měla oblečení na několika místech zašpiněné, vlasy pořádně rozcuchané. Všiml si, že jí Cain Braginski utáhl provaz kolem zápěstí a podaroval roubíkem. Ta holka beztak nedokáže chvíli zavřít pusu, i když… a to je dost zvláštní… teď se zdá, že vážně mlčí. Přísně si ji přeměřil, zatímco mu Ukrajina sděloval, že dát všechno do pořádku nebude zas tak těžké. Automaticky kývl hlavou a vstal, potřeboval vědět víc. Přistoupil k děvčátku. Už na první pohled poznal, že se ho bojí. Mrkala, snažila se odtáhnout a kňučela, rychle si to přetvořil v jednoduché: Jdi ode mě pryč! Bylo mu to jedno. Potřebuju zjistit, jestli nemá někde nějaká zranění.
   Stále si ji prohlížel. Tušil, jak to musí být děvčátku nepříjemné, ale nemínil toho nechat. Nakonec si klekl a přinutil sestru, aby následovala jeho příkladu. Nelíbilo se jí to. Prsty jí jemně přejel po tváři, druhou rukou se jen zlehka dotkl sestřina bříška, pak zkoumal i jiné části jejího drobného tělíčka. Není vyhublá, to je dobře. Když se jí dotknu, nevypadá to, že by ji něco bolelo. Je jenom vystresovaná, ale to se dalo čekat.
   Musel si připustit, že si Fritziinu bezmocnost přeci jen trochu vychutnává. Dívka se zoufale snažila dostat od něho co nejdál, takže byl rád, když zasáhl Ukrajina a sestru mu přidržel. Sténala a vzdorovala, přestože z Ludwiga nespouštěla oči. Bojí se, to je pochopitelné. Ještě jí nepřiznám, jakou mám radost z toho, že se těch několik dlouhých dní o sebe dokázala postarat. Stejně by to neocenila.

   Zpozorněl, když zaslechl Cainova slova. „Pane, myslim si, že slečna si zaslouží trest. Žádám satisfakci za to, jak se mnou zacházely Amazonky,“ prohlásil mladík vážným tónem.
   Přemýšlej… Františce by jistě neuškodilo, kdyby ji ještě chvíli někdo nechal v nejistotě, na druhou stranu… nechci to přehnat, už teď je pořádně vyděšená.
   Uvažoval nad možnostmi, zatímco úkosem pozoroval mladší nevlastní sestru, která zoufale vrtěla hlavou, a v očích jí jasně mohl číst, jak chce, aby se rozhodl.
   Nakonec se rozhodl. „Dobrá, souhlasím. Aspoň si slečna uvědomí, že má poslouchat.“ Prudce vstal a přešel k šedovlasému mladíkovi. „Ještě chvíli ji takhle nech,“ šeptl mu do ucha. „Můžeš ji trochu postrašit, ale nepřežeň to.“
   Ukrajina kývl hlavou, že rozumí. Německo mu poručil zvednout dívku ze země a opustit místnost. Pak znovu usedl za stůl a vzdychl si. Už od začátku věděl, že zkrotit Františku nebude jednoduché.

Ludwig si hraje na přelud

   Německo se schovával v rohu a čekal, až se jeho překrásná černovláska vzbudí. Přišel hned, jak mu řekli o té drobné komplikaci na cestě. Nebyla to však jediná pohnutka, kvůli které se tu zastavil. Zítra nasadí masku nekompromisního velitele, ale dnes… chtěl svou ženu naposledy sevřít pevně v náručí. Byl si vědom, co by se stalo, kdyby Carmen zjistila pravdu, proto vymyslel plán, jak vysvětlit svou přítomnost v její blízkosti. Teď čekal na příležitost a v duchu promýšlel, co jí řekne.
   Nebylo by špatné, kdyby si myslela, že jsem jen nějaká halucinace. Trochu víc se nad tím zamyslel a drobátko se pohnul. Vzápětí zaslechl nejistý dívčí hlas.
   „Je tu někdo?“
   Strnul. Že by ho jeho chytrá šelmička odhalila předčasně? Opatrně sledoval každý její další pohyb. Hledala ho. Ruce natahovala před sebe, aby se o nic nepraštila. Postavil se do pozoru a zůstal v té poloze, nehnutě, jako nějaký robot ze scifi-filmu.
   Do prkýnka zelenýho! Co teď? Už byla téměř u něj. Měl co dělat, aby se nepohnul ani o píď. „Ludwigu? Jsi to ty?“ zeptala se Carmen nejistě.
   A pak ho konečně napadlo řešení. Bude předstírat, že je snová představa, že nic z tohohle všeho není skutečné. Proto nezareagoval ani mrknutím oka. Napjatě sledoval dívku, která se zastavila, v očích údiv. Natáhl ruku proti ní, jako kdyby vykonával jednoduchý mechanický pohyb, okamžitě se jí chytila a stiskla ji. Věděl, že má zpocenou dlaň, vždyť uvnitř ho spaloval pekelný oheň, ten chtíč, to pouhé pomyšlení na hřích.
   „Zdáš se mi? Tohle všechno je sen?“ Německo jí odpověděl kývnutím hlavy, bylo to nejrozumnější řešení. Dívka sklonila hlavu. „Tak proč jsi sem přišel?“ Naléhala, nedal jí odpověď. Blonďatý mladík věděl, že jestli jí dá nějakým způsobem najevo, že tohle je skutečnost, je všechno ztraceno. Pokud si jeho drahá manželka myslí, že je přelud, musí to tak zůstat. Ó, Ludwigu Beillschmidte, tak za tohle se budeš smažit v pekle!

   Uvnitř ho spalovala vášeň. Rozhodl se, ale v souladu s cílem, který si vytyčil. Naučenými pohyby ji zlehka objal v pase a přitiskl své rty na její. Dívčino tělo na ten podnět okamžitě zareagovalo. Přitažlivá černovláska se k němu přitiskla a nechala ho, aby ji hladil po zádech. Brzy mu začala oplácet procítěnými polibky.
   Usmál se. Nebylo pochyb, že černovlasá s ním není jen z povinnosti. Miloval ji a ona jeho, pravdaže trochu zvláštním způsobem. Poškádlil ji jazykem na rtech a ukázal na sedačku. Dívka pokývala hlavou. Šla se posadit, on kráčel za ní. Sedl si po jejím boku, zlehka uchopil její hlavu do svých dlaní a nechal ji užívat si slast z vášnivého líbání.
   Zcela se mu poddala, cítil, jak mu v rukou pookřává. Sjel pažemi k jejím ramenům, přitom ji zasypával žhavými polibky a vychutnával si ten pocit převahy, když mu jeho černovlasá kráska vzdychala v náručí.
   Čím blíž jí mám u sebe, tím víc se přestávám ovládat. Ludwigu Beillschmidte, no to snad ne! Chceš ji svést tady, ve vězeňské cele?

   Nemohl si pomoci, chtíč ho sváděl na scestí. Držel ji, hladil a tu a tam jí dýchl na krk, aby slyšel její slastné vydechnutí.
   Jeho drahá Carmen po něm toužila, cítil to z každého jejího dotyku. Povzbuzovalo ho to. Čím víc vzdychala, když se jí, třeba jen letmo, dotkl, tím větší uspokojení cítil a tím víc si uvědomoval, že to, co dělá, je správné. Slibuju, že tahle noc bude jen naše, miláčku…

   I přes všechnu tu zničující vášeň, která spalovala každičký kousek jeho těla, nezapomínal na to, že nesmí vypadnout z role, přestože mu bylo jasné, že teď už si dívka změny v jeho chování nevšimne. Stále mlčel, věděl, že to černovlásku dožírá, ale jeho jemné dotyky něžného milence ji nutily na tuhle drobnou vadu zapomínat.
   Dívka ho škádlila, oplácel jí mileneckými zlomyslnostmi. Kdyby mě teď někdo vyrušil, byl bych schopnej mu doopravdy ublížit. Několikrát jí přejel prstem po hrdle, vždy toužebně vydechla a její oči říkaly: nepřestávej, Ludwigu. Ztrácel se v jejím pohledu žadonícím po rozkoši. Poškádlil ji na rameni, zasténala mu. Už věděl, že se nezastaví, že zneužije situace a využije náhlé nekontrolovatelné slabosti slečny Španělsko, a udělá to velice rád…

   Už chvíli si pohrával s její našedlou košilí, předtím jí ji několikrát provokativně vyhrnul. Hihňala se a nechávala ho, aby ji zlobil jazykem v pupíku a jinak škádlil a pak ji začal opatrně pokládat na sedačku a líbat se vší vášní, jaké byl dnes v noci schopen.

   Německo miloval tu neskutečně živou, temperamentní osůbku, která mu v jediný okamžik dokázala obrátit život naruby. Španělská divoženka vnesla do jeho domácnosti smích a radost. Byla pro něho vším. Však mu také dalo dost práce získat si její srdce. Nepřestáváš mě překvapovat, ty má malá ďáblice, pomyslel si, když se Carmen po několika dalších minutách pokusila převzít iniciativu. Zabránil jí v tom jednoduchým gestem. Chtěl, aby byla ona ta hýčkaná a milovaná, chtěl být dnešní noc jejím pánem, tím, kdo rozhoduje o příštích vteřinách. Usmívala se na něj a poddávala se mu, její roztoužené tělíčko se prohýbalo pod jeho něžnými dotyky.

   Neuniklo mu, že černovlásce proběhlo hlavou něco nepříjemného, potřásla s ní s nesouhlasným pohledem. Brzy ale ta drobná přeháňka vyšuměla. Mladá žena se spokojeně natáhla na studenou sedačku, lákala ho k sobě. Neodolal, aby ji nepoplácal provokativně po bříšku, zatímco ji druhou rukou jemně hladil po krčku.
   Jeho hnědooká kráska mu oplácela polibky, dokud si nenadzvedla košili, čímž mu dala jasně najevo, že si ji už brzy sundá. No nemysli si, že si to svlékneš sama, ušklíbl se blonďatý mladík v duchu a pomohl Carmen se zbavováním se vrchní části oděvu. Pak se k ní přitiskl, dotkl se její holé kůže. Vydechla jeho jméno. Gestem ji upozornil, ať nemluví, potom se k ní znovu sklonil, aby ji přivedl do extáze.

   Dal jí chvilku volnosti. Využila toho a dostala se do sedu, poté se od mladíka odtáhla. V očích jí jiskřilo, když mu stahovala kalhoty a spodní prádlo. Zlobivá! V duchu se usmál a chytil ji za paže, pak jí položil ruce na břicho. Bez odmlouvání si zase lehla a pootevřela ústa, znovu ji začal hladově líbat a hladit po bocích. A netrvalo dlouho a žár nezkrotné vášně oba milence pohltil.

   Kapitoly: 1