Přípravna - Erich - Kristina

První setkání za války

   Zraněná dívka zasténala a přitiskla se pevněji k bratrovi, který ji držel v náruči. Ta hrozná bolest mě ničí. Blondýnka potichu sípala, mladík ji tišil. Nebyli sami, následoval je ještě vysoký blonďák s puškou přes rameno. Kristina mu věnovala vděčný pohled. Jsem moc ráda, že jste tu oba.
   Blonďatou znovu ochromil příval bolesti, zkoušela zadusit steny v bratrově košili. „Nevrť se tolik, Kristino, ty obvazy jsou jen provizorní,“ sykl Gilbert a rozhlédl se.
   Ludwig na ně zamával, před chvílí je předešel. „Támhleto místo vypadá opuštěně!“ zavolal a gestem jim naznačil, ať přijdou blíž.
   Prusko se nenechal dvakrát pobízet. Vykročil s raněnou naznačeným směrem, ale nepřestával očima mapovat terén. Museli být opatrní, právě totiž procházeli nepřátelským územím.

   Německo opatrně strčil do dveří a s připravenou zbraní obhlédl halu. Jeho starší bratr mu věřil, dobře věděl, že Ludwig by nikdy neohrozil Kristinin život. Oba mladíci obezřetně kráčeli ztichlým domem a po chvilce rozmýšlení vynesli blonďatou po schodech do patra. Ani jednomu z nich nebylo právě lehko u srdce.

   Ach, moje hlava! Zraněná vojanda potlačila nutkání sáhnout si na rozpálené čelo. Cítila, jak ji bratr opatrně pokládá na tvrdou matraci, a odvážila se otevřít oči. „Gilberte…,“ zašeptala a tvář jí zkropily slzy.
   Šedovlasý ji jemně pohladil po tváři. „Neboj se, sestřičko, bude to zas dobrý. A nemluv, vyčerpáš se,“ dodal chlácholivě. Pomohl Kristině lehnout si pohodlněji, chtěl prohlédnout její zranění.
   Ludwig si přiklekl k posteli a vzal sestru za ruku. „Musíš vydržet. Tyhle věci se stávají.“
   Dívka chabě přisvědčila. Prusko napomenul bratra, ať blonďatou nerozptyluje. Nevím, co se tam stalo. Když jsem přiběhl, už krvácela.
   Nebál se o sestřin život, ale nerad by jí způsobil víc trápení, než teď bylo nutné. Jemně se dotýkal dívčina těla a nechal se vést Kristininým sténáním. Podle všeho ji ta kulka jen škrábla, ale jistotu budem mít, až jí sundáme uniformu, povzdychl si mladík v duchu. Provizorní obvazy vyrobil šedovlasý z rukávů košile, ale věděl, že několik jich už bude prosáklých. Znovu se rozhlédl. Tohle místo vypadalo klidně, mohli by ho využít jako zdravotnický stan.
   Gilbert kývl na bratra, který se k němu okamžitě naklonil. „Nemyslim si, že by byla nějak extra zraněná, spíš ji jen oslabuje ten strach.“
   Ludwig přikývl a zeptal se šeptem: „Co bude podle tebe nejlepší?“
   Prusko se poškrábal na zátylku. „Obvázat to pořádně a dostat Kristinu do bezpečí. I když je to tu klidný, je tu moc horká půda.“
   „Máš pravdu,“ hlesl Německo a vstal. „Uděláme to podle tebe.“

   Kristina se na posteli neklidně zavrtěla, do těla se jí vkradl pocit paniky. Gilbert ji vzal za ruku. „Sestřičko, dobře mě poslouchej,“ prohlásil vážným tónem. „Teď tě ještě jednou prohlédnu. Možná to bude dost nepříjemný, ale musíš to zvládnout, rozumíš?“
   Vyplašená blondýnka ho chytila za paži. „Znovu? Proč?“ Dostala ze sebe ztěžka. „Řekni mi pravdu, bráško, nezapírej! Je to moc vážný?“

   Kapitoly: 1