Přípravna Španělsko

Ludwig jako iluze

   Temperamentní černovláska otevřela oči a instinktivně si sáhla na hlavu. Neměla toho tolik vypít, užene si pořádnou kocovinu. Opatrně se rozhlédla, byla trochu dezorientovaná. Že se během převozu praštila do hlavy, o tom nic nevěděla. Prostor kolem ní vypadal jako vězeňská cela, že má na sobě jiné oblečení, si zatím nevšimla. Pokládala to všechno za iluzi. „Hm, to je ale divnej sen.“
   Přešla k mřížím a sáhla na ně, byly z chladného kovu. Sedla na pryčnu, studila. Zavrtěla hlavou. Živý přelud, to se jistě brzy někdo objeví, aby jí řekl, co se děje, tak to bylo s jejími sny vždycky. Nejspíš to dělala ta věštecká krev v rodině.

   Je to všechno tak skutečné, pomyslela si černovláska, zatímco zkoumala každý kout „snového“ prostoru. Pak zamrkala, protože postřehla drobný pohyb v rohu.
   „Je tu někdo?“ zavolala, ale nedostala odpověď. Neodradilo ji to. Pomalu vykročila k místu, kde zahlédla něčí siluetu, ruce před sebou, měla vidění trochu nejasné. Skutečně zaregistrovala mužskou postavu, stála v pozoru. Čím víc se přibližovala, tím snadněji mohla rozeznat rysy neznámého. „Ludwigu? Jsi to ty?“
   Nezareagoval na její laskavý hlas, v němž se mísilo překvapení s údivem. Strojeně k ní natáhl ruku, stiskla ji oběma dlaněmi. Hřála, byla celá rozpálená.
   „Zdáš se mi? Tohle všechno je sen?“ zeptala se mladá žena opatrně. Její manžel přikývl. Posmutněla. Iluze s ní mluvit nebude. „Proč jsi sem přišel?“
   Odpověď nepřicházela. Carmen zůstala stát a prohlížela si ho, jak se stále zdráhala uvěřit, že se jí její milý takhle vkradl do snů. Je to, jako kdyby se mi vracely vzpomínky.

   Španělsko překvapeně vydechla, když ji Němec jen zlehýnka objal v pase a něžně políbil. Strnula, ale hned nato se k němu přitiskla a nechala se hladit po zádech.
   Tak takový sen mi vyhovuje, pomyslela si v duchu. Můžu všechno, je to v mé režii. Odvrátila se od něho, aby se vzápětí odhodlala k opravdu procítěnému polibku.
   Německý mladík ji zlomyslně poškádlil jazykem na rtech a strojeným pohybem ukázal na sedačku. Černovláska kývla hlavou. Pohodlně se usadila. Je to tak opravdové, že se nechci probudit, napadlo španělskou dívku, než opět procítěně vydechla. Blonďák si sedl po jejím boku, podržel její hlavu ve svých dlaních a vášnivě ji líbal. Užívala si každičký jeho dotek, do hlavy se jí hrnula horkost, tělo měla uvolněné a rozpálené. Proč jen mu vždycky podlehnu? I teď, když to není skutečné.
   Německo se dotýkal jejích ramen, přitom jí stále předával žhavé polibky a ona mu slastně vzdychala v náručí. Tolik ho miluju…

   Bylo to nádherné. Líbal ji, hladil, tu a tam jí dýchl na krk, propadala se do té vášně. Jediné, co jí trochu chybělo, byl jeho podmanivý hlas.
   Ach, Ludwigu! Zavřela oči, bylo to silnější než ona. Vzdychala a cítila, jak se hrozně potí. Nechtěla se probudit… ne teď, když každá částečka její kůže toužila po jeho dotycích. Taková je daň za to, že jsem se zamilovala do velitele.
   Vydechla a zaklonila hlavu. Ludwig jí přejel prstem po hrdle, vyhrnul jí košili a poškádlil ji v pupíku. Otevřela oči a věnovala mu pohled spokojeného roztouženého děvčete. Znovu jí vtiskl polibek na ústa, trochu jí odhalil rameno a zlehka ji tam políbil. Unikl jí sten, přitom se na něho překvapeně podívala. Přikývl, začal ji pokládat na sedačku a zasypávat ji polibky…

   Nebránila se, sama toužila po tom, aby blonďatý mladík trápil její vnadné tělíčko. Ludwig Beillschmidt si nepotřeboval vynucovat autoritu, měl přirozený respekt. Za tu krátkou dobu, co spolu žili, stačil zjistit, co na černovlásku platí, čím si ji vždycky usmíří a kde se jí má dotknout, aby mu nekladla odpor.
   Carmen si užívala, jak ji hladí a laská po těle. Byl to nádherný sen, tak živý, že cítila, jak se jí každá buňka v těle chvěje neovladatelnou touhou. Ta vášeň mě spaluje… už to nevydržím.
   Věděla, jak chce, aby tahle její snová představa skončila. Odepřít si to nejlepší, necítit jeho teplé mužské tělo na svém, to by byl přece strašný hřích.

   V tom okamžiku ji napadlo, co by si o ní asi pomyslel Antonio, kdyby ji viděl takhle. Bylo jí jasné, že její bratr má před dívkami ostych, ale sestřinu čest byl schopen bránit do posledního dechu. Potřásla hlavou. Viděla, jak se Ludwig malinko zarazil. Oplatila mu úsměvem a lehla si pohodlněji. Nechávala se hladit a líbat, poplácával ji po bříšku, až měla chuť začít se hihňat, jako když spolu byli sami.
   Mám takovou chuť mu říct, aby ze mě to oblečení strhal. Carmen Carriedo byla pěkná divoška a o svém manželovi mohla říct totéž. Měl několik tajemství, která těžce nesla, ale když si konečně uvědomila, že vždy ohleduplný Ludwig by jí nikdy neublížil, přijala ten fakt, že je Německo sadomasochista se zálibou ve svazování.

   Trochu si nadzvedla našedlý vězeňský mundúr, aby dala blonďatému mladíkovi najevo, že si ho sundá. Kývl hlavou a pomohl jí. Vydechla, když se jí vzápětí dotkl na holé kůži. „Ludwigu…“
   Položil jí prst na ústa. Nemusel nic říkat, věděla, co to znamená. Chtěl, aby mlčela a jen si vychutnávala tu chvíli plnou rozkoše. V očích jí šibalsky zajiskřilo. To je můj chlap, pomyslela si spokojeně a nechala se obejmout. Přitiskl ji k sobě a držel ji pevně, cítila, jak i on uvnitř hoří, jak je oba spaluje neviditelný oheň.

   Znenadání se černovláska od mladíka odtáhla se zlomyslným úšklebkem a pak mu hbitě a obratně stáhla kalhoty a hned poté i slipy. Zahlédla v jeho očích překvapení a zahihňala se. Německo se k ní sklonil, vzal ji za ruce a pevně jí je přitiskl k tělu, aby s nimi nedělala žádné nepravosti, než ji začal opět vášnivě líbat. Přivírala oči a vydechovala do polibků. Pak mladíkovy ruce sjely na dívčiny boky, po kterých Ludwig přejížděl pomaličku nahoru a dolů. Carmen byla v sedmém nebi. Přitiskla se k němu tak blízko, jak to jen šlo a brzy jejich těla splynula v jedno…

   Kapitoly: 1