Svědectví o Zlatonce

vloženo: 10.01.2009   
počet zobrazení:   

   V jednom nejmenovaném časopise byl nalezen mezi hromadou drbů a nekvalitních článků skutečný skvost. Jedná se o svědeckou výpověď Clarissy Deneveuové, bývalé studentky v Bradavické škole čar a kouzel, její současná působnost je bohužel neznámá. Předkládáme článek v nezměněné podobě…

   „Mé jméno je Clarissa Deneveuová a nedávno jsem ukončila sedmý ročník v Bradavicích. Kvůli finanční nouzi jsem přijala místo pomocnice v bradavické knihovně. Nudná práce za pár galeonů, ale neměla jsem na výběr. Nikdy by mě ovšem nenapadlo, že při třídění těch tisíců regálů a svazků na vyhození objevím skutečný skvost – Deník Bowmana Wrighta, vynálezce Zlatonky.“

   Fakta: Bowman Wright působil v době 14. století a dodnes je uznávaným kouzelníkem v oblasti zpracování kovů. Proslavil se vytvořením nejdůležitějšího míčku ve hře Famfrpál – Zlatonkou.

   Z Wrightova deníku: Jsem zcela znechucen. Kouzelníci poslední dobou nedělají nic jiného, než že se honí za malým nevinným ptáčkem. Několik těchto lovů jsem viděl na vlastní oči. Začínám z hloubi duše nenávidět ten jejich nedůstojný sport.

   Nežli došlo k vytvoření Zlatonky, honili hráči na famfrpálovém hřišti drobného ptáčka jménem Zlatonoska. Počátek této tradice se odhaduje někdy kolem roku 1269, kdy náčelník Kouzelnické rady, Barberus Chvástal, přinesl na utkání jmenovaného ptáčka a nechal se slyšet, že pokud ho někdo z hráčů během zápasu polapí, dostane sto padesát galeonů. Z události se brzy stala senzace a Zlatonoska byla využívána coby lovná zvěř. Hráči ji chytali, ne vždy to ovšem ptáček přežil ve zdraví.

   Většina mých přátel o této věci smýšlí stejně. Mělo by se něco podniknout, nebo už brzy bude Zlatonoska na pokraji vyhynutí. Nikomu se dosud nepodařilo nalézt řešení. Zkoušeli to sice s jinými ptáky, ale pořád to není humánní, stále trápíme zvěř a zabíjíme ji pro zábavu.

   Předevčírem jsem se bavil se svým známým. Velice mě překvapil jeho názor na kouzelnické sporty. Nečekal jsem, že bude smýšlet právě takto. Jeho narážky na mou naivitu jsem nemohl dlouho snášet. Netušil jsem, že bude takový nadšenec do famfrpálu a osud drobného ptáčka ho nebude ani trochu zajímat. Po jeho odchodu jsem se rozhodl. Něco s tím udělám!

   Nikdy nebyly známy důvody, které Wrighta vedly k vytvoření onoho tajemného míčku. Nyní je konečně vše objasněno a kouzelnická veřejnost již nemusí mít pochybnosti.

   Sedím nad tlustou knihou, sepsanou nějakým starým čarodějem. Hledám… snažím se najít všechny dochované informace o Zlatonosce. Jediné, co vím s naprostou přesností, je její vzhled, ale to mi nepomůže. To, co hodlám vytvořit, bude živé, a přesto ne zvíře. Plán má zatím jen obrysy, přesto… vypadá to beznadějně.

   Zlatonosku bychom mohli popsat takto: má velké kulaté bříško, dlouhý, avšak tenký zobáček a lesklé oči, které vypadají jako rubíny.

   Přinutil jsem se překreslit si jednu ze starých dochovaných kreseb Zlatonosky. Zlé jazyky tvrdí, že už nebude dlouho trvat a zcela vyhyne. Sedím ve své laboratoři, obrázek na klíně a uvažuji, jak to udělat, abych vytvořil Zlatonosčinu dokonalou kopii. Práce se nedaří, venku je příliš hluku. To zas někdo přišel navštívit památník Godrika Nebelvíra. Ještě jednou mi někdo z těch cizích hodí do okna kamínek a stihnu ho kletbou na tisíc způsobů.

   Bowman Wright pochází z Godrikova dolu, rodiště slavného čaroděje, Godrika Nebelvíra, jednoho ze zakladatelů Bradavické školy čar a kouzel. Po přijetí jeho vynálezu kouzelnickým společenstvím se stal dalším slavným rodákem tohoto města.

   Po tolika týdnech usilovné práce jsem konečně zvítězil nad tou proklatou smůlou. Svůj výtvor jsem pojmenoval Zlatonka. Je to kovový míček, kulatý jako Zlatonosčino bříško. Zobáček nemá, ale to určitě nikoho zajímat nebude. Již jsem ji otestoval, padne přesně do ruky. Nejdůležitější byla křídla, přizpůsobil jsem je tomu, aby mohla Zlatonka překonat nepředstavitelné vzdálenosti a byla až neuvěřitelně rychlá. Nemohl jsem si pomoci a přidal jsem jí malá drobná očička, působí skutečně velmi roztomile.

   Poslední zápis ohledně práce na Zlatonce. Ze všech těch sportovních nadšenců jsem si nehezky vystřelil. Očaroval jsem míček tak, aby mohl samostatně myslet a nebylo snadné ho polapit. Pokud si ji nebudou dostatečně hlídat, ulétne jim pryč a už se nevrátí. A až se to stane, budu se smát všem těm naivním čarodějům, co se ode mě nechali tak nachytat.

   Zlatonka se rychle ujala v kouzelnickém světě, přestože se jednalo o vysoce inteligentní věcičku, a užívá se jí při famfrpálových zápasech dodnes. Několik desítek Zlatonosek, které ještě ve světě zbyly, se už nemusí obávat o svou existenci.