Zpověď nedobrovolné smrtijedky

vloženo: 24.04.2007   
počet zobrazení:    

   Obyčejná dívka, řekli byste. Moudrý klobouk ji přidělil k Mrzimorským, ona by sice raději k Nebelvírským, někdo by ji tipoval na Havraspár, ale osud už za ni zvolil Zmijozel.

   Sedí v sovinci a nemá tušení, jak se to vlastně stalo. Vždyť se jen ráno probudila a ničeho si nevšimla, až večer, když se převlékala. Ti, kterým by to nikdy nechtěla říct, by ji nepochopili, a s největší pravděpodobností by si ťukali na hlavu. A ti, kterým by to tak ráda řekla, ale neučiní tak ze strachu, by ji mohli odvrhnout a odehnat od sebe. Sedí teď na studené podlaze, hlavu v dlaních.

   Je to pár měsíců, co se v blízkosti Bradavic objevil On. Bitva dosud nebyla dobojována a ona nechápala, jak se mohla tak náhle ocitnout přímo blízko Něj, tváří v tvář člověku, z něhož měli všichni hrůzu. Myslela, že se jí to jen zdá. Tu noc se vyplížila pryč z pokoje, pryč z bezpečí své ložnice. Honila ji mlsná. Směřovala do kuchyně, ale cestou byla vystrašena školníkem a narazila do jednoho z obrazů, který se nečekaně otevřel. Padla po zádech do tajné chodby a chvíli se jí zdálo, že se s ní všechno točí. Tajná místnost působila tak depresivně. Netušila, kde je, hlava ji bolela, stále ještě seděla na zemi.
   Někdo k ní přistoupil a pomohl jí vstát. Spatřila ho a chtělo se jí křičet. Nevypravila však ze sebe ani hlásku. Jen zavrávorala a omdlela.

   Ráno ji našli ležet u Velké síně. Nedokázala jim říct, jak se tam dostala. Na nic si nepamatovala. K večeru, když se převlékala, spatřila cosi na své levé paži. Zhrozila se, jakmile poznala, co to je. Znamení zla, které se nečekaně rozpálilo. Nežhnulo však do černa, ale zářilo jasně rudou barvou. Byla zmatená. Teď už nemohla couvnout. Přestože zůstane hodnou a dobrou bradavickou žákyní, znamení ji nenávratně poznamená. Tolik pálilo nesmazatelné tetování a v očích ji tlačily slzy.

   Věděla, že tím její život neskončil, avšak její trápení začalo. Kdykoli si ji může najít a požadovat od ní jakoukoli věc. Kdy to však bude a co po ní může chtít? A co se stane, když neuposlechne? Bitva je stále ještě v plném proudu a její tajemství nikdo nezná. Bude mít odvahu se mu postavit, až nadejde její čas?

   Vídává ho nyní často, jeho a Smrtijedy. Nikdy se s nimi však nesetkala tváří v tvář. Přicházejí v noci, ve chvílích, kdy se nemůže bránit. Pomocí temných kouzel přicházejí za ní do snů, a vidí je přitom tak zřetelně, jako by stáli přímo před ní. Dívají se na ni a šklebí se. Pokroucené obličeje ji děsí. Jak se to mohlo stát právě jí?

   Utíká do světa fantazie a sbírá síly k boji, ke kterému ji „ti nahoře“ tak neurvale odsoudili. Její trápení je jen její a ona se s ním musí naučit žít. A musí zůstat silnou, tak silnou, jak jen dokáže být…

   Možná jen osud to ví, jak a kdy skončí její trápení. Cesta její bude ještě dlouhá a trnitá. A přestože jejich společenství ji přijalo mezi sebe, On ví moc dobře, že k Temné straně se nikdy nepřidá…