4.kapitola - Exkurze za milión

vloženo: 26.02.2009   
počet zobrazení:   

   Uchiha Itachi vstoupil do dveří. Vzápětí se ozval hlasitý potlesk, když se mu za zády objevil jeho bratr Sasuke. Oba nad tím mávli rukou. Jeden je ignoroval, druhý neměl tušení, proč vlastně tleskají.
   „Ještě se nezabili,“ uchechtl se Deidara a něco šeptal bedlivě naslouchajícímu Kisamemu. „Jsem vážně zvědavej, jak dlouho jim to asi tak vydrží.“

   Ashley rychle nanosila na stůl všechny talíře s večeří. Od té doby, co schovávala v domě Naruťáky, se snažila chovat více samostatně. Přinejmenším už se naučila alespoň pořádně umývat nádobí a vytírat podlahu.
   Kimberly byla zrovna na návštěvě a ze všech sil zastupovala zrzku a pokoušela se bavit „hosty“. Teď právě zkoušela nemožné… naučit Naruta vyslovovat správně anglická slovíčka.
   „How do you do?“ opakovala trpělivě.
   „Háú dujú du!“ Blonďatý ninja s čelenkou se znamením listu v té chvíli připomínal papouška. „Takhle to nepůjde,“ vzdychla černovláska. „A kde máš vlastně zbytek?“ Povytáhla obočí a nakrčila nos.
   „Ero sennin jim ukazuje ten svůj nejnovější blá… teda výtvor. Je tam Lee, Sasuke, ten blonďatej z Akatsuki a to malý trdlo s oranžovou hlavou.“
   „Cože?“ Kimberly vystartovala, jak by ji právě píchla včela. „Naruto…“ začala. „…právě teď mě strašně svědí ruka.“ V duchu zaúpěla, když ucítila v pravačce neobvyklý tlak. „Kde je momentálně Jiraiya?“
   „V tý místnosti na konci chodby.“
   „Doře, tak tu radši zůstaň.“ Černovláska se rozběhla pryč. Musela nějak ventilovat vztek, jakož i jutsu, které právě nyní procházelo jejím tělem. A ona už věděla, jaké přesně bude.

   Vtrhla do místnosti jako velká voda a přerušila Žabímu poustevníkovi pointu. Slyšet slova: „A pak ta krásná neznámá cizinka odhodila plavky…“ ji málem dorazilo. Pohlédla úkosem na ostatní. Přítomní pánové zaslintali koberec, jelikož se ani nenamáhali zavřít ústa.
   „Co se to tady děje?“ zeptala se černovláska a v jejím hlase jasně zazněl výhružný podtón. Jiraiya se samolibě usmál, uchopil knihu do jedné ruky a začal vysvětlovat, že právě všechny přítomné poučoval o nástrahách velkého světa.
   „Tak já ti řeknu, co si o tom tvým spisu myslím!“ Kimberly začala brunátnět v obličeji a hromadit v rukou chakru, až ji zmačkala do středně velké modré pulsující kuličky. „Rasengan!“

   Dům Sommersových se otřásl v základech. Černovlasá prudce oddychovala a s uspokojením hleděla na obrovskou díru v knize a Jiraiyův ublížený výraz.
   „Proč?“ nechápal, co ji tak rozlítilo.
   „Aby se blbci měli čemu divit,“ ulevila si. „Tak a teď můžeš začít psát o utlačovaných mužích a trestajících ženách!“ zasadila Jiraiyovi poslední emoční ránu. Zůstal na ni překvapeně zírat.

   Ashley zaslechla hlasitou ránu, stejně tak všichni obyvatelé domu v přízemí. Rozběhla se okamžitě do patra a brala přitom schody po dvou. Nalezla svou dlouholetou kamarádku, jak se opírá o rám ve dveřích, čtveřici ustrašených ninjů a nechápavě se tvářícího Sannina se zničenou bichlí v ruce.
   „Co se tu stalo?“ vydechla překvapeně.
   „Ale nic. Jenom jsem si vylila vztek,“ informovala ji černovlasá. Vzápětí sebou obě mladé dívky trhly, protože zaslechly další ránu a pak ještě Narutovo zoufalé kvílení: „Né! Já to nebyl, Sakuro!“
   Kimberly se přihnala do pokoje právě včas, aby stihla růžovlásku odradit od další rány. „On za nic nemůže! To já jsem málem zbořila tenhle barák!“
   Na Sakuru vyřčená slova působila jako zaklínadlo. Okamžitě se zklidnila a nechala zlobu vyznít do ztracena.

   Ashley si hned další den zlepšila náladu. Nadšeně se přihnala s nečekaným oznámením. „No teda! Ten náš Slizoun se fakt překonává! Hele… Dneska přišel a začal nám vykládat, že zrušená exkurze se obnovuje, budeme na to mít dopoledne, a potom kecal takový ty řeči typu: něco se dozvíte, poznáte historii vlastní země a pak škodolibě poznamenal, že je v muzeu i speciální místnost pro flákače.“
   „Takže do toho muzea se jde?“ vykřikla nadšeně Kimberly. Zrzka přikývla. „Hm, to se vyřádíme,“ uchechtla se černovláska. „Jdu zaúkolovat Hidana a Kakuzu.“ S pobrukováním vyběhla ven a hned zamířila do garáže.

   Janett se zlobila a dávala to všem najevo. Na tom by nebylo nic divného, kdyby rodina právě nesnídala.
   „Tohle ale fakt neni fér! Jak to, že tam můžeš za Naruťáky a já ne?“
   „O čem se dohadujete?“ vzhlédl otec od novin a kávy.
   „To je teenagerovskej slang, tati. Tomuhle bys nerozuměl!“ Prohlásila Kimberly a hned se obrátila k sestře: „Můžeš jít se mnou odpoledne!“
   „Ale dyť přijdu o všechnu srandu!“ fňukala Janett. Rodiče byli ze svých dvou dcer tentokrát opravdu zmateni.

   Černovlasá těsně před svým včerejším odchodem z Ashleyina domova vymýšlela plán jedinečné a důmyslné pomsty. „A kterej že to je?“ vyptával se Hidan a předstíral, že si něco zapisuje.
   „Toho poznáš snadno!“ opáčila Kimberly. „Má nejtlustší zadek ve třídě.“

   Skupinka znuděných studentů prvního ročníku s reptáním kráčela k muzeu. Jejich nenáviděný učitel jim celou cestu udílel velmi důležité rady. „Dávejte pozor při přechodu silnice! Nevzdalujte se od skupiny! Neničte zařízení muzea!“
   „Moh by aspoň občas ty svý plky zkrátit,“ zívla Ashley.
   Leeho neopouštěl optimismus. Trpělivě vysvětloval ostatním, že to bude zábava. Temari a Kankurou řešili cosi přísně sourozeneckého. Shikamaru kráčel za nimi a vzhlížel k mrakům. Naruto dumal nad svým nelehkým osudem a přitom přemýšlel o Sakuře.

   Prohlížet si neživé historické postavy… to byla nuda k uzoufání. O to víc se všichni těšili na tolik vychvalovanou Síň hrůzy, nebo, jak ji nazval matikář, místnost pro flákače.
   Nejdříve si prohlédli vyobrazení středověkých trestů, někteří odvážlivci se dokonce prošli i pod gilotinou. Na konci chodby čekaly dvoje dveře. Jedny světlé, skvěl se na nich nápis Východ a druhé černé, opatřené cedulí, která upozorňovala každého, že vstup je na vlastní nebezpečí, a vzhledem k možným rizikům i za příplatek.
   „Jenom z nás chtějí vysolit další prachy!“ nafoukl se Warren Goldberg a několik spolužáků se k němu přidalo.
   „Tak to teda ne!“ vložila se do toho Kimberly. „Buď všichni, nebo nikdo! Nejsi srab, nebo snad jo?“
   Uhodila na citlivou strunu. Věčný provokatér založil ruce v bok a prohlásil, že klidně půjde, ale že je momentálně bez peněz.
   „Tak se mi zdá, že se dneska obětuju a ten vstup ti zacvakám,“ ušklíbla se černovláska, přihodila příslušnou sumu a nastrkala Warrena do dveří.

   V místnosti bylo jen chabé osvětlení. Několik dívek vypísklo, když cosi v jejich těsné blízkosti, v tom nejtmavším rohu, zacvakalo zuby a vzápětí kdosi sykl: „Kroť se!“ Studenty překvapilo, že jejich učitel zde byl také. Všichni ho totiž považovali za zbabělce, co by nejradši celý den běhal jako psíček za ředitelem. Několik lidí ho odměnilo zdvořilým potleskem.
   V dalším rohu něco zašramotilo. Kromě podobizen nejrůznějších potvor a nestvůr měli spatřit i několik živých modelů. Ozval se vřískot tří dívek, které první postřehly, že se k nim blíží muž s maskou přes ústa. Působil neobyčejně hrozivě. Vedle něho se postavil bělovlasý chlápek s kosou.
   „Ale… snad bys neděsil tyhle pěkný holky?“ pokáral svého týmového partnera.
   Přítomným příslušnicím ženského pohlaví se začínala vracet sebedůvěra. Warren Goldberg se chytil příležitosti. Stoupl si přímo před Hidana a spustil: „Nevím, čeho si myslí, že dosáhnou, když nás nechají strašit chlápky v levných kostýmech! Je to jen další způsob, jak z nás tahat prachy. A klidně to týhle imitaci dokážu!“ Neurvale bělovlasého ninju nakopl.
   „Tak hele, kluku, začínám se zlobit!“ Fialové oči hledaly v davu Kimberly. Ta zachytila signál a dvakrát mrkla. Místo aby se kál, vyplázl Warren jazyk, co mohl nejdál.
   „Dáme tomuhle spratkovi za vyučenou, co říkáš?“ Ninja přikývl na znamení souhlasu a chopil se provokatéra.
   „Co si to dovolujete?“ vyštěkl, ale pak ztuhl.
   Muž s fialovýma očima si nechal podat kunai a přede všemi si ho vrazil do dlaně. Druhou rukou provedl několik pohybů a pod oběma se vytvořilo krvavě rudé znamení. A pak… všem ukázal svou démonickou podobu. Místnost se naplnila strachem a téměř nelidským řevem. Waren jednu chvíli promýšlel svá poslední slova, v té další už visel hlavou dolů. Ninjové s ním třepali, až mu z kapsy vypadaly všechny sušenky.
   „S dovolením!“ Kisame si proklestil cestu až doprostřed davu, kde se ohnul a přehodil si přes rameno tělo Kimberlina a Ashleyina učitele. „Kam s tím balíkem?“
   „Prober ho až venku, tady překáží,“ zavrčel Hidan a pustil chlapce na zem. „A ty si zapamatuj, že do mě se nekopá!“

   Zrzka starostlivě pohlédla na svou kamarádku. „Je ti dobře?“
   „Ne,“ zašeptala černovláska. „Přijde to… během chvilky.“
   Mezitím Hidan rozpřáhl ruce a začal drmolit nesrozumitelná slovíčka. „A teď jednoho z vás na chvíli proklejem,“ vysvětlil Kakuzu.
   Kimberly se proměnila. Na obličeji se objevily chlupy, cenila tesáky a sálala z ní rudá záře. Skupinka sborově zaječela a rozběhla se k východu.
   „Jdu s nima,“ prohlásila Ashley. „Naruto, ty tu s ní zůstaň, víš, co dělat. A my ostatní… za mnou!“
   Blonďáček si klekl ke Kimberly. Zbytek vyslanců z mangy pádil za rusovláskou. Dobře věděli, že nesmí dojít k podezření. Na cestě k východu čekala však ještě jedna překážka… Tobi.

   Mužíček s oranžovou maskou začal jásat, jakmile je uviděl. „Ashley-san!“
   Zrzka málem padla do mdlob. Tohle si žádalo okamžitý zásah. „Odkud mě ta příšerka zná?“ Rozesmála se, jako by jí to vůbec nepřišlo divné.
   „Ashley-san si nepamatuje na Tobiho?“ Ninja posmutněl.
   Rusovlasá se rozhodla vsadit vše na jednu kartu a zahrát si na frajerku. „Hele, teďka nic nevidí!“ Přiskočila k Tobimu, jednou rukou ho chytila v pase a druhou mu zakryla oko a začala ho otáčet.
   „Ashley-san!“ vřískal nejnovější člen Akatsuki.
   Přiblížila ústa k jeho uchu a sotva znatelně zasyčela: „Moh bys tu třeba přestat vyřvávat mý jméno, troubo!“ Potom ho povalila na zem a sedla si na něj. „Koukejte! Jsem královna!“ zajásala a zvedla se. Ostatní využili příležitost, přiblížili se k ninjovi a začali ho lechtat a štípat. Na to měl Tobi pouze jedinou odpověď. „Tobi je hodný kluk!“