18.kapitola - Akatsuki řádí

vloženo: 30.07.2008   
počet zobrazení:   

   „Díky moc za záchranu. Neměla jsem se za ním pouštět sama.“
   Itachi se tvářil pořád stejně nesmlouvavě. „V patře jsou lidé. Jestli slyšeli tvůj výkřik, měli bychom odsud rychle zmizet.“
   Přikývla. Naložil si omráčeného ninju na záda, vyšel ven a ona sledovala jeho kroky. Společně se vyplížili z domu a zalezli do nedalekého podchodu.
   „Co bude teď?“
   „Nevím. Pořád moc nevěřím tomu, co tvrdíš.“
   „Není snadné mi důvěřovat, já vím.“ Ashley se rozhlédla. „Tady to neznám, to je fakt skvělý.“ Viděla, že se nechová jako zabiják. Možná nebude tak zlý, jak se jevil v anime.
   „Jak hodláte najít ty ostatní?“ zeptal se během cesty, nechala se jím vést.
   „Spojíme síly a využijeme svých schopností, abyste se všichni dostali v pořádku domů.“
   „To je plán za všechny prachy!“
   „Taky by ses moh zapojit!“ navrhla s úsměvem.
   „Jsi pěkně drzá!“ uchechtl se Itachi. „Kdybych tě potkal na jiném místě, myslel bych si, že patříš do rodiny.“
   Ashley vyprskla smíchy. „Nechtěla bych tě mít za bratra.“
   „Proč?“
   „Není to zcela zřejmý?“
   „Ne.“ Zavrtěl hlavou a cestou k některé ze známých křižovatek o tom přemýšlel.
   „Nech to plavat. Jsem tvým dlužníkem.“
   „Nějakou daň si vyberu, o to se neboj!“ Náhle na ni zasyčel, příšerně se lekla.

   Kimberly překvapeně vydechla, když svou nejlepší kamarádku spatřila druhý den ráno před domem Grantových. Nemohla přehlédnout naštvaného Itachiho a spícího Kabuta.
   „Vymysli rychle, kam s tím balíkem!“ houkla na ni zrzka.
   „Na půdu.“ První návrh prošel ihned. „No… právě jsme chtěli uspořádat poradu…“ Kim se zatvářila poněkud rozpačitě.
   „Chvíli se zdržím,“ odtušil Itachi.

   „Prosím o klid! Musíme to sfouknout rychle! Mamka se může z nákupu vrátit dřív, než se původně odhadovalo.“ Kimberly se snažila zjednat pořádek.
   Deidara vykročil k Itachimu. „To je fajn, žes taky zavítal mezi nás!“ Vší silou ho objal.
   Uchiha ho od sebe okamžitě odstrčil. „Ještě jednou se mě dotkneš a o ty svý pačesy přijdeš!“ zavrčel nepřátelsky.
   „Snad se zas tak moc nestalo!“ Deidara protočil oči v sloup.

   Ninjové, děvčata a jedna kunoichi si posedali do kruhu. Sasuke svíral pěsti, Kabuto v podkroví ještě vyspával. Možná nakonec Shinobiové dospějí k nějaké dohodě.
   „Já hlavně nechci, aby se někomu křivdilo. Takže výběr nechám na vás. Jedno je jistý… nikomu se nechce začít hledat Tobiho. Na tom se jednoznačně shodnem. Jenže co dál? Musíme najít ten zbytek.“ Kimberly nechala diskuzi otevřenou.
   „Bylo by dobrý hledat v týmech. Když budeme pátrat sami, zase se někdo ztratí!“ ozval se Kankurou.
   „Mě tak napadlo… co obnovit Tým 7? Že by Naruto, Sasuke a Sakura hledali spolu!“
   „To je minulost!“ utrhl se černovlasý na zrzku.
   „Nechci k sobě partnera, pracuju sám,“ nechal se slyšet Itachi, ve tváři pořád ten samý kamenný výraz.
   Začali se hádat. Kim se je snažila umravnit a její rozčilený hlas přilákal Janett. „Co tu vyvádíte? Je tě slyšet až na ulici.“
   „Podej mi ruku a bude ti to hned jasné,“ vzdychla černovláska.
   „Já se nenechám zatáhnout do nějaký přiblblý hry!“ protestovala její mladší sestra. Kimberly jí nekompromisně stiskla paži.
   „Obejvák plnej lidí!“ vydechla překvapená Janett. „Co jsou zač?“
   „Prostě sem nepatří a s Ash musíme přijít na to, jak je nechat zase zmizet. Dones nějaký sušenky, jsou už docela hladový. Jo a mamce ani slovo!“ Pozorovala sestru, jak utíká do kuchyně.
   „Berte to tak, že jste tady u nás na dovolený! Žádný nepřátelství a zabíjení. Určitě spolu umíte i vycházet.“ Ashley byla rozená diplomatka.
   „Stojím si za tím, že nehodlám pracovat v týmu,“ trucoval Itachi.
   „Já taky! S tebou neprohraju ani za nic!“ dodal Sasuke.
   „Dobrá, tak to řeknu jinak.“ Ashley promýšlela novou taktiku, Janett mezitím přinesla svačinu a chytla se sestřina trička, aby o tu podívanou nepřišla. „Zahrajeme si hru… Členové Akatsuki budou honit démony, ostatním přidělíme mise, jako to dělal Třetí a Tsunade. Souhlas?“
   „To se mi líbí!“ zajásal Deidara.
   „Mise! Budou mise!“ Uzumaki začal poskakovat po pokoji.
   „Je to jen jako, Naruto!“ uklidňovala ho zrzka. „Ještě mě napadlo, že byste měli hledat ty uprchlíky, které dobře znáte, protože vám důvěřují. Mám takový dojem, že kdyby, dejme tomu, Sasuke hledal Hidana, nedopadlo by to dobře.“
   „Pro koho?“ chtěl vědět černovlasý.
   „To je jedno! Byl to jen příklad.“
   „Rozumný řešení.“
   „Itachi má pravdu. Svůj k svýmu, pak už se snad nějak dohodneme,“ přikývl Deidara.
   „Bylo by dobrý, kdyby se utvořily týmy po třech a dostaly mapu, aby se mohly vrátit do mýho nebo Ashelyina domu.“
   Janett zírala na sestru s otevřenou pusou, ještě nikdy ji neviděla tak klidnou, vyrovnanou a rozhodnou. Kim pokračovala stále stejným tempem. „Ovšem, pokud bude někdo mermomocí chtít pracovat sám, může. A ten zbytek, co se necítí na samostatný pátrání, bude hledat v naší skupince.“
   „Kolik jich vlastně prchlo tam z toho místa?“ vyzvídala Janett.
   „To ještě nevíme,“ vysvětlila jí Kimberly. „Hlavně doufám, že ne všichni, protože to bychom hledali nepřetržitě několik let.“ Podala sestře obrázky z anime a ona si je se zájmem prohlížela.
   „Máme dva, co chtějí pracovat sami,“ hlásila Ashley. Zároveň všichni zaslechli hlasité bouchání z horního patra. „A Kabuto se zjevně probral.“
   Kim se ušklíbla. „To vyřešíme potom. Takže k jednotlivcům… a přerušujte mě, pokud nebudete s něčím souhlasit. Itachi, ty znáš nejlíp Kisameho, myslím, že bys měl hledat jeho.“
   „Hračka!“ zachechtal se Uchiha starší.
   „No a ty Sasuke, to bude krapet těžší. Kabuto je na půdě, zbytek hledaných jsou Akatsuki, takže zbývá jedině Shikamaru a Temari. Tak si to pořádně promysli.“ Černovláska se bála, aby někoho z nich neurazila podřadným úkolem. Sasuke se rozhodl až překvapivě rychle. „Temari. Najdu ji brzo, půjde to lehce. Nejspíš přede mnou omdlí…“
   „Moje sestra má rozhodně lepší vkus!“ nechal se slyšet Gaara.
   „To odvoláš!“ rozčílil se mladší z Uchihů.
   „Pche!“ Gaarova odpověď nemohla být výmluvnější.
   „Hele, klídek! Sasuke se teda pokusí najít Temari,“ oznámila Kim.
   „Co kdybychom Kabuta nechali hlídat Naruta? To by byl extra krutej trest!“ Ashley se ďábelsky zasmála.
   „Já chci taky nějakou misi!“ protestoval Uzumaki.
   „Kdo půjde s Narutem?“ zeptala se Kimberly. „Nikdo? Vážně vůbec nikdo?“ Už přecházela do zoufalého tónu.
   „Já půjdu!“ ozval se znenadání ninja v zeleném.
   „Sám jít nemůžeš, Lee! Je to příliš nebezpečné!“ nesouhlasila Sakura. „Hlásím se taky!“ Růžovlasá dobře věděla, jak nebezpečný Narutův démon může být. Rock Lee vycenil své vždy zářivé bílé zuby a Naruto se tvářil zklamaně.
   „My ostatní budem hledat společně. Týmy dostanou buď mapu, nebo se domluvíme na jiném způsobu předávání informací,“ osvětlila situaci Ashley a Kim k tomu dodala: „Pokud se nedohodneme jinak, budou s námi ninjové bez mise chodit do školy a samozřejmě hledat v terénu. Čím dřív se dostanete domů, tím líp pro nás. Učitelé by ještě nakonec mohli začít větřit. I když… na pravou příčinu mý a Ashleyiny roztěkanosti by určitě nepřišli.“ Rozesmála se, Janett se k ní přidala.
   „Hele, já tě vlastně obdivuju. Ty jsi tak rozhodná, se vším se vypořádáš. A hostíš u nás v baráku nebezpečný chlápky.“ Dívka se pustila sestřina oblečení, kterého se chytila poté, jakmile jí došlo, že jinak z té vášnivé diskuze moc mít nebude. Po poslední pronesené větě pohlédla úkosem na Zetsua a Itachiho. Pak vypískla: „Já chci taky něco udělat!“
   „Něco najdem,“ kývla zrzka hlavou. „Promyslete si teďka, jak budete tu svou kořist hledat…“
   „Slyšels? Tvá sestra je kořist,“ rýpl si Sasuke do Kazekageho Skryté písečné vesnice. Gaara vztekle skřípal zuby a mhouřil oči.
   „Nenavážej se furt do něj!“ zarazila Uchihu Kim. „Nechcem tu přece žádný nehody!“
   Itachimu cukaly koutky, když pozoroval bratrův výraz. „Chci plány všech vodních toků v tomhle městě,“ obrátil se k rusovlásce.
   „Tak pojď za mnou. Kim, můžu tisknout na tvým počítači? Zabere to jenom pět až deset minut.“
   Černovláska přikývla. „A já půjdu zkontrolovat Kabuta, nebo nám ty dveře ještě rozmlátí.“ Vydala se na půdu.
   „Co kdybyste mě pustili ven?“ Ozvala se další rána ze zamčených dveří podkrovního pokoje.
   „Za únos se platí draze, chlapečku,“ prohlásila Kimberly učeně. „Zatím se ještě neví, co s tebou provedeme.“
   „Hm.“ Brýlatý uvnitř si odfrkl, ale černovlasá dívka tušila, že kuje nějakou špinavost. Nemýlila se, už objevil „svou značku“. Kim sykala, jak jí prokletá pečeť spalovala celé tělo, ale neustoupila, vrátila se zpět k ostatním. Sasuke jí okamžitě sdělil, že bude bydlet ve městě, jako tomu bylo předtím. Když se Itachi vrátil s požadovanými plány, měl stejnou podmínku. To zas budou noci, povzdychla si černovláska, ale souhlasila. Sakura, Naruto a Lee se budou každý večer vracet ke Kim a Ashley si u sebe nechá písečné bratry, Zetsua a Deidaru. Rovnováha sil, protože Kabuta zatím nikam přesouvat nebudou.
   „Ještě bych si rád promluvil s tou Orochimarovou pijavicí,“ prohlásil Uchiha mladší. Ukázali mu, kudy k podkrovnímu pokoji.

   „Hej! To tam spíš?“
   „Sasuke, jaké překvapení!“ Ironie z Kabuta přímo čišela.
   „Začni se chovat normálně, chytráku! Tenhle svět je pro nás ninji dost nebezpečnej, tak s těma holkama spolupracuj, to je jediná možnost, jak tu přežít. A teď mě omluv, musím jít.“
   „Kam?“ zpozorněl Kabuto.
   „Lovit kořist.“ Sasuke se nehezky zachechtal, sešel dolů po schodech a vyšel ven, do víru velkoměsta.

   Kisame poměrně rychle přišel na to, že je pro ostatní neviditelný. Využil toho a nakradl si trochu jídla, zatím ho nechytili. Jako správný člen Akatsuki byl hned na jednom, pak zas na úplně jiném místě. Nebude vůbec snadné ho najít.

   Hidan pukal vzteky. Z jeho ničivé síly zbyla pouhá čtvrtina. Když se octil v zamčené Síni hrůzy v jakémsi muzeu voskových figurín, vzteky šílel. Dveře jeho prapodivné cely se vždy znenadání odemykaly a zamykaly, načež zjistil, že je v místnosti až příliš mnoho lidí, kteří do něj buď schválně vráželi, nebo ho naopak vůbec neviděli. Polovinu dne nadával na svého milovaného boha… „Do čehos mě to zase zatáh, Jashine?!“ a druhou půli dne trávil rozbíjením stěny, aby se odtud dostal. Hrozně ho štvalo, že když si párkrát schrupnul, vždy po probuzení viděl, jak je zeď zaplácaná novou omítkou. Ale bylo tak strašně těžké nespat, když se člověk tak hrozně nudil a mohl číst jen hloupé informační tabulky. Gilotiny se přestal bát v okamžiku, kdy si ověřil, že na něj doopravdy nemůže spadnout. Jednoho dne si na údržbáře počíhal a pořádně je třísknul po hlavě zaťatou pěstí. O několik dní později dorazila na místo policie, ale nenašla osobu, která pracovníky muzea zákeřně přepadla zezadu. Ředitel se začal obávat, že mu v Síni hrůzy začalo strašit, nařídil ji uzamknout a zakázal do ní vstup návštěvníkům. Obával se toho, že bude muset objekt nechat definitivě zavřít…