25.kapitola - Ero-sennin nastupuje!

vloženo: 05.09.2008   
počet zobrazení:   

   „Bojovat?“ hlesla černovláska, když jí Ashley vyložila, co se stalo. „Ale já přece… nikdy jsem s ninji nebojovala. Přece nemůžeme…!“
   „Kim, tak poslouchej mě chvíli! Nemáme na výběr. A ty máš alespoň nějakou obranu, na rozdíl ode mě,“ zahulákala rusovlasá dívka do mobilního telefonu.
   Černovláska ztišila hlas. „Ale co když se rovna objeví schopnost, kterou nebudu moct využít? Já nechci zápasit na život a na smrt! S nikým! Copak ty nevíš, co jsou Shinobi z Mlžné zač? Zapomnělas na Zabuzu?“
   „Kim, ty to bereš hrozně tragicky!“ namítala Ashley.
   „Ne, já jsem realistka!“ Zlostně zaklapla mobil a praštila sebou na postel, aniž by si všimla, že na ní leží Naruto.
   „Sakuro! Napadli nás!“
   „Ještě ty začínej!“ vzlykla a zabořila hlavu do polštáře.
   „Špatné zprávy?“ Uchiha starší se právě vrátil z koupelny.
   „Budeme muset bojovat… válčit se Skrytou mlžnou. Jenže já to prostě nedokážu.“
   „Chápu.“
   „Nesmíme je ale zabít. Je to všechno tak strašně složitý.“
   „Slaboši ještě nikdy nic nedokázali,“ utrousil Uchiha a vyšel ze dveří.

   „Ó! Budeme bojovat!“ Rock Lee zvolna propadal nadšení.
   „Musíme být opatrní. Obyvatelé Londýna o vás neví, tak si nemyslete, že rozmlátíte půlku města,“ napomenula je Kimberly, jakmile se z té otřesné zprávy alespoň trochu vzpamatovala.
   „Dá se tu někde trénovat?“ zeptal se Naruto.
   „Nedaleko je hřiště. Teď bude opuštěný, mrňata si tam chodí hrát jen ráno,“ přisvědčila černovláska.
   „Neměli bychom se zdržovat.“
   „Tak dobrá,“ vzdychla Kim. „Mami! Jdu na hřiště!“
   „Ať jsi včas doma!“ přilétla odpověď.
   „Jistě,“ zabručela černovláska a opustila dům následována skupinkou naprosto nesourodých ninjů.

   Bylo skutečně zajímavé pozorovat ninji z mangy v akci. Itachi a Sakura bojovali pěstmi, protože Uchiha přece jenom nebyl ještě zcela zdráv. Kisame a Lee zkoušeli proti sobě výpady, až je Kim musela krotit.
   „Kdo bude bojovat se mnou?“ Naruto nakrčil nosík.
   „Co třeba já, Naruto-kun?“
   Blonďatý ninja si přeměřil pohledem medika s brýlemi. „S tebou ne. V tom bude zase nějaká levárna.“

   Ashleyina skupinka také nezahálela. Trénovali pro změnu na dvorku, i když z pohledu sousedů to vypadalo, že dívka cvičí bojová umění.
   „Tak to bylo těsný!“ ulevil si Deidara, když uhýbal před jednou z loutek.
   „Nevěřili jste mi, když jsem říkal, že už jí to jde,“ zachechtal se Kankurou, který celou dobu stál za Ashley a dodával jí chakru, zatímco ona svýma rukama ovládala Karasu. Dohodli se tak, protože zrzka si před ostatními připadala méněcenná.
   „Ale jakmile to bude špatné, okamžitě se poběžíš schovat, slib mi to.“
   „Ano. Poslechnu tě, i když se mi to hrozně příčí,“ vzdychla rusovláska. Věděla, že to dělá jenom kvůli ní.
   Sasuke a zbylí Akatsuki řekli, že trénovat nemusí, Shikamaru neměl soupeře a Temari s Gaarou trénovali spolu. I oni věděli, co si smí dovolit za škody.
   „Jenom odchytit… to bude dost těžké.“ Střapatá blondýnka složila vějíř.
   „Jestli ale dojde k nějaké nehodě, už se nevrátíte zpátky domů. Proto musíme být opravdu opatrní. Navíc… není jen jeden, je jich určitě víc. Což je otázka, která taky docela dost potrápí hlavu.“ Ashley měla strach, i když to odmítala před ostatními přiznat. Navíc… se blížil den předání vysvědčení. Nevěděla, čeho se vlastně obává víc. A pak tu byla ještě paní Peabodyová, která zcela jistě ještě neřekla poslední slovo.

   Kim úplně zapomněla, že už se stmívá, a proto ani nepostřehla cizího muže, který na ni zíral.
   „Co tak sama na takovém místě?“
   Úchyl! Blesklo jí hlavou. „Ale… já tu nejsem sama,“ zvýšila hlas a ninjové zpozorněli.
   „Snažíš se mě obelstít, jak vidím. Jenže já nejsem dnešní, holčičko!“ Vzápětí se skácel k zemi a nad ležícím mužem se vztyčila postava zubícího se žraloka.
   „Tys ho flákl… Samehadou?“ zděsila se černovláska.
   „To nebyla velká rána.“
   „Ta boule, co má na kebuli, ale říká něco úplně jinýho.“ Pak jí došlo, jak hrozně byla neopatrná. „Co když mě tu s ním najdou policajti?“
   „Tak to svedeš na ten řádící gang,“ navrhl Kabuto.
   „Nepřichází v úvahu! Mizíme, hned!“ Kim už na nic nečekala a tryskem vyrazila pryč. Ninjové ji následovali.

   Po celou dobu vyučování byly dívky značně nervózní. Právě šly po jedné z rušnějších ulic a neustále se ohlížely za sebe, jestli nikdo z ninjů nechybí. Tobi měl totiž potřebu neustále se někam ztrácet a Naruto ho zdárně napodoboval. Avšak neunikla jim postava celá v černém, mírně přikrčená, těkala očima ze strany na stranu.
   „Tam!“ ukázala Kim zrzce na cizího Shinobiho.
   „Hlídka. Vytipovává oběť,“ zavrčel Itachi.
   „Jsi si jistý?“
   „Každý, kdo býval ANBU, musí znát tak důležitou věc,“ ušklíbl se. Kimberly mávla rukou.
   „Už nás zahlíd,“ hlesla Ashley.
   Černovláska se za ním rozběhla. „Stůj!“ Napřáhla ruku. Naprosto bez varování jí z rukávu vylétli dva hadi, delší než její ruka. „Ááá!“ vypískla a zůstala stát na místě jako přibitá.
   „To snad ne!“ Ashley omdlévala.
   „To je technika Anko! Co budu dělat?“
   „Zkus je zavolat zpátky, gestem ruky,“ radil jí Kabuto. „Orochimaru-sama to tak dělá, a tohle je prokazatelně jedna z jeho zakázaných technik.“
   „To neudělám!“
   „Jdeme napřed, jinak ztratíme stopu!“ hlásil Lee a běžel za ostatními, kteří se vydali pronásledovat uprchlíka. Zůstal jen Sasuke, který čekal, co se bude dít dál, a Kabuto snažící se černovlásku přivést k rozumu.
   „Utečou, když nebudeme jednat rychle!“
   „To je mi jedno! Vylítlo mi to z těla, chápeš? To je tak… odporný. Ještě že tu teď nikdo není.“
   Kabuto prohlásil, že tohle nemá cenu, chytil ji za ruku, pořádně ji stiskl, a ačkoli se mu ze všech sil snažila vytrhnout, podařilo se mu hady odvolat. „Pospěšme si! Nebudou na nás čekat!“

   Ninjové obratně pobíhali mezi procházejícími lidmi. Stále sledovali prchajícího Shinobiho, který se jim pokusil ztratit v davu. Lekl se tolika bojovníků, možná, že si uvědomil hrozící nebezpečí.
   K osudnému střetu došlo uprostřed Hyde parku. Shinobi z Listové, několik členů Akatsuki, tři bojovníci z Písečné a jeden ze Zvučné vesnice včetně dvou dívek, které se také rozhodly bojovat proti pětici ninjů z Mlžné.
   „Vzdejte se a budeme milosrdní!“
   „Neslibuj, co pak nesplníš!“ okřikl zrzku Zetsu.
   „Nepleť se do toho, přece nechcem krveprolití!“
   „Přestaňte se hádat, ztrácí to na vážnosti!“
   Ninjové z Mlžné nicméně došli k přesvědčení, že s touhle bandou cvoků rozhodně budou bojovat. Postavili se do útočné pozice. Kimberly byla skutečně vděčná všem svatým, že ten zástup válečníků žádný další smrtelník nemůže vidět.
   „Začneme,“ sykl Kankurou.
   „Jsem připravena.“ Ashley kývla hlavou.
   „Nezapomeňte, zranit, ne zabít!“ připomněla Kimberly. Aby mohla použít své jutsu, musela by se dostat hodně blízko k nepříteli a té chvíle se obávala.

   Shinobiové zaútočili, jejich techniky byly skutečně podivné, všechny však měly něco společného s mlhou a skrýváním.
   „Používají k útoku vzduch a já nesmím použít vějíř!“ Temari byla vybrána do obranného týmu, zatímco Shimakaru už horečně přemýšlel nad polapením alespoň jednoho z ninjů. Naruto by se rád předvedl Rasenganem, ale už den předem si musel vyslechnout sáhodlouhé kázání o tom, co všechno nesmí. Byl z toho mrzutý a jen se bránil a vrhal shurikeny. Zato Lee byl ve svém živlu, Zetsu chňapal svými úponky po všem, co mu zrovna přišlo do cesty, Kisame se oháněl Samehadou. Jejich protivníci byli zruční, vytrvalí a nezdálo se, že by měli v úmyslu se vzdát. Deidara se pokoušel chytit některého Shinobiho do jílu, Gaara by soupeře pro změnu rád obalil pískem.

   „Doprava!“ navigoval Kankurou rusovlásku, které se právě opět podařilo vykrýt nepřátelský útok.
   Největší zmatek způsoboval Lee, protože se všichni báli toho, že ho nedopatřením trefí, neboť se pohyboval až neuvěřitelně rychle. Itachi byl handicapován, Sasuke nesměl použít Chidori, aby něco nerozmlátil. Asi by horko těžko děvčata vysvětlovala, jak došlo k tomu, že jsou v parku polámané stromy, nebo proč několika domům kdosi urazil kus střechy (v případě, že by Temari použila svůj vějíř).
   Alespoň se jim ale podařilo cizí Shinobi zmást, protože ti nedokázali pochopit, proč se jim ten bělovlasý chlápek s kosou pokouší podrazit nohy, jak je možné, že většina těch ninjů neútočí, ačkoli prokazatelně patří k sobě, a rádi by znali odpovědi ještě na další otázky. Tři útočníci už byli přemoženi a zajištěni, zbylí dva stále bojovali. Náhle se však ozval zvuk podobný pronikavému zahoukání a nepříliš daleko od bojujících se zjevila obrovská oranžová žába.
   „Ústup! To je Gamabunta!“ Ninjové se k sobě semkli blíž, zatímco Jiraiya ze hřbetu žabího šéfa hleděl s odporem na Akatsuki.
   „Další dole!“ hlásil Kakuzu a připevnil si na záda jedno ze svých náhradních srdcí. Polovina ninjů se stáhla, další zůstali na bojišti.
   „Musíme je dostat sem!“ Ashley rychle udílela pokyny. Záchranná četa v čele s Kimberly se rozběhla vpřed. Nepřítel byl ohromen tím, že se zjevil nový protivník.
   „Naruto!“ Černovláska se rozběhla do nejnebezpečnější zóny, aby odtáhla ninju v oranžovém.
   „To je Zvrhlý poustevník!“ zajásal.
   „Musíme pryč, honem!“ volala na něj Kimberly. „Hlavně jdi dál od té přerostlé ropuchy!“
   „Cože?“
   Gamabuntův jazyk sáhl po děvčeti, celou ji obalil a vyzdvihl do vzduchu. „Pusť mě!“ Kim nehodlala být vydána na milost a nemilost přerostlé žábě.
   „To by se ti líbilo!“ zachechtal se Gamabunta zatímco Jiraiya se tiše pochechtával.
   „Juuken!“ Černovláska se nerozmýšlela a praštila do žabího jazyka.
   Kdyby tušila, že tím způsobí pozdvižení toho největšího rázu, určitě by si podobný čin rozmyslela. Lidé pohybující se v blízkosti Hyde parku totiž právě spatřili obrovskou žábu a chlapíka, který jí poskakoval na hlavě. Většina se dala na útěk, několik osob však zůstalo a zvědavě pozorovalo dění. Neméně je udivily i další zviditelněné postavy.
   „Kim! Vydrž!“ Ashley se hnala k žábě, v patách jí byli píseční bratři a Kabuto.
   O černovlásku se pokoušely mrákoty, když zahlédla, že v davu pod ní cvakají fotoaparáty. „Řekla jsem, pusť!“ S vědomím, že teď už je jedno, zda ji někdo uvidí, udeřila žábu do jazyka podruhé. Gamabunta s ním švihl a dívka z něj vyletěla.
   „Proboha! Dělejte něco!“ Ashley se obávala, že její kamarádce právě odtikává poslední hodinka života.
   Gaara nechal k nebesům vyletět písečnou ruku. „Minul jsem.“
   „Kam zmizela? Co se stalo?“
   To už ale na jílovém opeřenci slétával za zem Deidara s černovláskou v náručí.
   Veřejnost byla udivena, protože obří žába a všechny ty záhadné postavy se vypařily.
   „Je mrtvá?“
   „Uklidni se. Jen omdlela. Stihnul jsem to na poslední chvíli.“
   Zrzka se z toho šoku zhroutila. Naruto chtěl vynadat svému občasnému senseiovi, a tak se s hlasitým pokřikem vrhl k místu, kde ještě před chvílí seděl Gamabunta. „Hej! Zvrhlý poustevníku! Co to hernajs vyvádíš, dattebayo?“ Náhle se však zarazil, když zjistil, že oba nezvaní návštěvníci se dali na ústup a je zbytečné pokoušet se je hledat.

   K zrzavé dívce se seběhli lidé. Zoufale od sebe odháněla muže dychtící po senzaci a cvakající fotoaparáty. Zakrývala si rukou tvář a měla pocit, že omdlí znovu.
   „Kam zmizela ta příšera? Kdo byli ti lidé? Nejedná se čistě náhodou o nečisté síly?“
   „Já nic nevím. Jděte pryč!“
   Kabuto a Akatsuki utvořili hlouček, schovali Kimberly pod jeden z plášťů, aby si ten dav zhypnotizovaný nečekanou podívanou nevšiml, že je zde ještě někdo další.
   Kim už se probírala. „Mám hroznou chuť… zabít Jiraiyu.“ vydechla.
   „Ta holka se mi začíná zamlouvat,“ utrousil Hidan.
   Ashley se stále ještě pokoušela odehnat od sebe své rozdychtěné spoluobčany.

   Tu noc přespávaly obě dívky v domě Grantových a s nimi samozřejmě i ninjové a pět zajatců odklizených do garáže. Ashley stále doufala, že ta odpolední událost byla jen zlý sen. Opak však byl pravdou, o tom se přesvědčila, jakmile zapnula v televizi zpravodajství. Obří ropucha se zjevila uprostřed Hyde parku! Jediná očitá svědkyně trpí amnézií! A k tomu byly odvysílány fotografie, sice rozmazané, ale zasvěcenci poznali, že právě hledí na Gamabuntu.
   „Máš pěknej malér, víš to?“ okomentovala celou událost Janett.
   „Nejdřív ty hadi a teďka tohle! Já už chci, aby to skončilo!“ Kimberly si lehla na pohovku a zírala do stropu.
   „To přejde. Bulvár si na tom pár dní smlsne a zase bude klid.“
   „Ashley, ty to prostě nechápeš.!“ vzdychla černovláska.
   „A co na tom mám chápat? Tebe schovali, ale moje tvář bude v novinách! A Peabodyová bude mít hody! Dívka přistižena s obří žábou! Parádní titulek, ne?“
   Kim musela uznat, že z celé té aféry vyvázla… se ctí. „Pět Shinobi z Mlžné. Zítra jim musíme vysvětlit, jak se věci mají. A pak… budeme honit Ero-sennina. A bude konec tomuhle blázinci. A já budu moct zas konečně klidně spát.“
   Ashley špitla, že ji čeká bolestivé loučení, její kamarádka to chápala. „Ale on sem nepatří, bude šťastnější doma.“
   „Obětuješ svou lásku?“
   „Jsme ze dvou jiných světů, nemůžu jinak.“
   „Jak myslíš, že se k sobě budou chovat, až se zas dostanou domů? Přece jen se poznali z trochu jiné stránky.“ změnila Kimberly téma.
   „Jo… to je pravda. Naruto a Tobi jako dva ztřeštěnci, Deidara a Kankurou si skvěle rozumí… a Gaara snad konečně začne respektovat Shikamarua.“
   „A zapomnělas na Kisameho s Leem. Ale stejně… bude tu docela smutno, až nás opustí.“
   „To máš pravdu, Kim,“ posmutněla rusovláska.