1.kapitola - Na rozcestí

vloženo: 25.02.2011   
počet zobrazení:   

   Ten den začal vcelku pěkně, jaksi bezstarostně. Pak se venku sice trochu zatáhlo, ale nevypadalo to, že by se schylovalo k dešti. Dívka se pro sebe potichu usmála. Doma nemohla trénovat, ještě by nechtěně něco rozbila. Dobře věděla, jak jsou přírodní síly a energie nevyzpytatelné. A teď v domě bylo pusto a prázdno, tak by se snad zas tak moc nestalo, kdyby vyšla na zahradu a chvíli pozorovala, jak si vítr pohrává se stromy.
   Vzala si na sebe teplý svetr, aby nepromrzla, zamkla dům, schovala klíč a vešla mezi stromy. Opatrně se rozhlédla, opravdu teď tohle jindy veselé místo vypadalo jako liduprázdná pustina. Lehký větřík hnědovlásce čechral její bujnou kštici, bylo jí opravdu příjemně. Zavřela oči, tiše se usmála a kývla. Rozkročila se, natáhla ruku do strany a cítila, jak se jí začíná chvět. To samé udělala i s druhou a snažila se vychutnat si ten příval energie, který k ní proudil. Několikrát se zatočila, provedla pár ladných pohybů, aby energii kolem sebe rovnoměrně rozprášila. Cítila se náhle plná vitality, její tělo se díky přírodním silám opět regenerovalo.
   Pak ale znejistěla, vítr začal totiž sílit. Jak by to bylo možné? Přece se ho snažila udržet v klidu, aby se trochu protrénovala.
   Rychle otevřela oči, ale už nestačila uskočit. Smetla ji vlna zářivého, jasného světla, které ji okamžitě pohltilo.

   „Kde to jsem?“ Dívka otevřela oči, ale ihned je musela zavřít. Nemohla se pohnout, aniž by se její tělo nezamotalo. Postavit se nepřicházelo v úvahu, ztrácela rovnováhu. Avšak to jí vůbec nezabránilo v tom, aby její mozek horečně pracoval. Možná se soustředila na příjem energie tak moc, až to přehnala, a třeba k tomu přispělo i její reiki. Nebo v té podivné události hrálo roli daleko víc faktorů? Teď nemělo smysl nad tím dumat. Podložila si hlavu rukama a rozhodla se počkat, než se její tělo vzpamatuje.

   Blonďatý mladík v zeleném si upravil uniformu a vyšel ze svého udržovaného domu. Přes rameno měl hozenou dlouhou ručnici, pro případ, že by narazil na nebezpečnou škodnou. Miloval tyhle pravidelné procházky, rád si na čerstvém vzduchu alespoň trochu pročistil hlavu. Starostí teď měl opravdu hodně, ale ta největší měla jméno: Lili, dívka, kterou si adoptoval, přijal ji za svou v dobách největší bídy. Byla křehká, nevinná a nezkušená. Trápil se představou, že kdyby se s ním něco stalo, slečna Lichtenštejnsko se o sebe nezvládne postarat.

   Vešel do údolí a ihned si všiml ležící postavy. Byla od něj dosti daleko, takže nedokázal určit, jakého pohlaví ten člověk je a zda je zraněný, mrtvý nebo jen spí. Neváhal a rozběhl se k postavě s puškou v ruce. Pokud ji někdo napadl, možná se ještě skrývá v okolí. Dobře věděl, že cesty zvěře se tomuhle údolí vyhýbají.
   Když se přiblížil na nejbližší možnou bezpečnou vzdálenost, zjistil, že je to mladá dívka, zřejmě v bezvědomí. Drobná, hnědovlasá a podle všeho zraněná. Rychlým pohledem přelétl její oděv, byl na několika místech potrhaný, na rukou měla otlačeniny, jako by se někomu nebo něčemu bránila. Přemýšlel, zda ji má vzbudit. Přehodil si pušku přes rameno, teď ji nebude potřebovat.
   „Hej ty! Vstávej!“ Děvče jménem Perla se zachvělo, někdo s ním jemně třásl. Ten hlas byl dívce povědomý. Snad to není Hitsugaya? Pomyslela si, ale pak otevřela oči. Postava k ní byla natočena bokem, zahlédla tmavě zelenou uniformu a krátce ostříhané blonďaté vlasy. Tělem jí projelo nepříjemné chvění, než se k ní neznámý obrátil čelem a jeho zářivé zelené oči se zabodly do jejích jasně modrých. Basch! Tohle je Švýcarsko! Takže já jsem…
   Neuvědomila si, že nahlas zaúpěla. „Bolí tě něco?“ zeptal se věcně, zavrtěla hlavou.
   „Ne, nic. Co se stalo?“ začala opatrně.
   Švýcarsko se zachmuřil. „Myslel jsem, že mi to povíš ty.“ Ukázal na její ruce. „Mám pádný důvod myslet si, že tě přepadli. Podívej se na sebe pořádně. Skoro to vypadá, jako by ses snažila někomu ubránit. Jak ti vlastně říkají?“
   „Jsem Perla,“ hlesla a uhnula pohledem. Už věděla, že Basch jí nepomůže, je možná ještě zmatenější než ona.
   Mladík se rozmýšlel, Čekal, zda se ho také zeptá na jméno a zvažoval, zda jí říci pravdu. Dlouho přemýšlel. Teď se bude muset o svou zemi pečlivě starat, není na tom právě nejlépe, což znamená, že musí hodně cestovat po krajích a Lili zůstane v domě sama. V jednu chvíli ho napadlo, že by té dívce mohl nabídnout… ale váhal. Nakonec se rozhodl.
   „Poslyš, děvče… nechtěla bys jít do mého domu? Alespoň do doby, než si vzpomeneš, kde máš domov?“ zeptal se nejistě.
   Perla se po něm překvapeně podívala. Děvče? Kolik si myslí, že mi asi tak je? Chvíli přemýšlela a pak si vzdychla. „Musím si to nejprve pořádně rozmyslet…“
   Přikývl, počkal, až se posadí, a usedl vedle ní. Chvíli se na ni díval. Bylo to pro něj trochu jako dejavu… chudá, bezradná dívka s prosebným a zmateným pohledem.
   Perla se zahleděla do krajiny. Teď musela skutečně pečlivě zvážit situaci. Ale co když se nerozhodne správně? Co s ní pak bude? Úkosem pohlédla na Basche a očima zalétla k jeho dlouhé ručnici. Opravdu to nebude snadné rozhodování.