2.kapitola - Dům v horách

vloženo: 13.03.2011   
počet zobrazení:   

   Dívka se musela skutečně pečlivě rozmýšlet. Ocitla se ve světě Hetalie, v prostředí kresleného, navíc homosexuálně laděného seriálu. O postavách věděla dost, ale teď mohlo být všechno úplně jinak. Neznala rok, poměry, dobré a špatné strany. Sáhla si na hlavu, jestli se jí to přeci jen nezdá. Basch tomu nepřikládal moc velký význam, usoudil, že se možná při pádu praštila do hlavy.
   „Nemám kam jít,“ přiznala nakonec, jak se rozhodla všechno zapřít, protože věděla, že když se rozhodne špatně, nikdo jí nepomůže. „Vážně mě u sebe necháte?“ Zalitovala, že má Švýcarsko stejný hlas jako v anime, vyvolával tolik vzpomínek.
   „Ano, můžeš zůstat, jak dlouho budeš chtít,“ přikývl.
   Snažila se z jeho pohledu vyčíst, jak ji bere, zda jako malou holčičku nebo někoho staršího a rozumnějšího. Ráda by věděla, jestli se neocitla ve válečné době, ta puška upevněná na zádech tomu ale nasvědčovala. Nechtěla se ptát přímo, mohlo by mu to přijít podezřelé. Zavrtala zrak do mírně vzrostlé trávy a mlčela.
   „Nemůžeme tu sedět až do večera.“ Švýcarsko se pomalu zvedal. „Půjdeš se mnou, nebo tě tu mám nechat?“
   Zavrtěla hlavou a vstala. Basch kráčel jistě, tou cestou šel snad už víc než tisíckrát. Kolem se zvedaly hory a ukazovaly nádhernou majestátní krajinu. Perla kráčela vedle něj a ten pohled, tu úchvatnou přírodu, si užívala. Na stesky a starosti bude ještě spoustu času.
   Švýcarsko pochodoval rázným krokem a mlčel. Dívka se neodvážila na nic ptát. Choval se sice starostlivě, ale jeho tón byl odměřený a probouzel v ní ostražitost.
   Pomalu vyšli z údolí, kolem teď byly jen louky. Ještě chvíli trvalo, než se před nimi začaly rýsovat obrysy domu.

   Drobná dívenka s vlasy v barvě pšenice vyhlížela bratra z okna. Odešel z domu a nechal ji tápat nad cílem své cesty. Už zase jí nic neřekl. Poslední dobou byl tak roztržitý, že to dělal často. Dívku jménem Lili to zas tolik netrápilo, dobře věděla, že Švýcarsko se vždycky vrátí domů. Chvíli zkoušela vyšívat, pak vzala do ruky štětec a začala přenášet pocity na plátno. Nakonec usedla na okraj parapetu a dívala se ke kopcům.
   Když uslyšela vrzání pantů, rychle vklouzla zpátky do pokoje a hnala se po schodech do přízemí, přivítat bratra a pořádně ho obejmout, aby mu dala najevo, jak moc je ráda, že ho zase vidí. Uprostřed přijímací haly se však zastavila. Basch totiž nepřišel sám.

   Dveře příšerně zaskřípaly. Perla se po blonďákovi podívala se značnou nechutí. Švýcarsko si z toho vůbec nic nedělal. Ještě měl ve tváři svůj typický neutrální výraz, když ji popostrkoval do dveří. Hnědovláska se rozhlédla, přišla si náhle jak uvnitř nějakého zámku. Dívka na druhé straně chodby, v růžových šatech a dvěma slušivými cůpky, které jí právě nyní zakrývaly ňadra, si ji zvědavě prohlížela. Perlin průvodce druhému děvčeti pokynul, aby přišlo blíž.
   „Kdo je to, bráško?“ zeptalo se plaše.
   „Tahle dívka se jmenuje Perla. Někdo ji v údolí přepadl. Zůstane tu, než si vzpomene, kde má rodinu.“ Švýcarsko mluvil rychle, srozumitelně, ale i trochu odměřeně. Jmenovaná natáhla k blondýnce ruku, ta ji váhavě stiskla. „To je moje sestra Lili. Tak pozdrav přece hosta!“
   Culíkatá na hnědovlasou hleděla vyplašeně, asi nebyla moc zvyklá na návštěvy. Perla si ji zvědavě prohlížela. Vidět Lichtenštejnsko takhle zblízka… komu se to poštěstí? Pak si ale uvědomila, že by na ni neměla tak upřeně zírat, a jen se usmála. Děvčátko jí úsměv oplatilo.
   Zdálo se, že Švýcarsku spadl ze srdce velký kámen. „No, vidím, že si budete rozumět.“ Nechal je o samotě, však ona se Lili určitě rozpovídá sama. Tenhle výraz v její tváři beztak neviděl poprvé.