11.kapitola - Neměnný rozkaz

vloženo: 24.07.2009   
počet zobrazení:   

   „Ehm, rozhodl jsem, že ta holka nevím-jak-jí-říkáte tu smí zůstat.“ Pein ze svého rozhodnutí moc velkou radost neměl, ale cosi uvnitř mu našeptávalo, že je to jediné možné řešení.
   „Hidan ji pojmenoval Prtě,“ ozval se Kakuzu.
   „Trefné,“ poznamenal Itachi, ale nikdo si ho nevšímal.
   Vůdce na ně upřel káravý pohled a pokračoval: „Jak určitě všichni víte, Hidan tohle mrně prohlásil za svoje, v tom mu doopravdy nemůžeme bránit, koneckonců… s tou jeho náturou bych se vůbec nedivil, kdyby se nakonec ukázalo, že je ta malá doopravdy jeho. Ale to už odbočuju. Chci vám jen připomenout, že Hidan je ještě pořád členem Akatsuki a musí plnit mise jako vy, takže mu s tímhle „hlídáním“ trochu pomůžete,“ zakončil svůj proslov, a když mu ninjové pohlédli do tváře, uvědomili si, že nežertuje.
   „Ale, Šéfe, to snad ne!“ protestoval Deidara. „Vždyť za to nikdo z nás nemůže, že si jí sem přitáh!“
   Pein se ušklíbl. „Nech těch výmluv, nebo ti to přidělím jako doživotní funkci!“
   „To se radši odpálím!“ vyhrožoval blonďáček a házel si s jílovou kuličkou. Itachi po něm skočil, donutil ho pustit ji na zem a pak mu zkroutil ruku za zády. „Co blbneš?“ Chtěl se rozmáchnout druhou paží, ale o tu přišel vzápětí a pak si teprve všiml, že Mistr Sasori a jeho chakrová vlákna ho mají v hrsti. „To byl jen fór,“ zamumlal uraženě.
   „Nemám rád tyhle „fóry“.“ Loutkář se zlobil, ale pustil ho.

   Nechali holčičku o samotě s Itachim, protože mu to určil los. Nejdříve ji nakrmil a pak si sedl do křesla a sáhl po knize. Provokovala ho. Neustále něco brebendila, což mělo za úkol jediné – přilákat ho k sobě. Znechuceně se k ní sklonil. „Ach, ty malá, nevinná potvůrko,“ mumlal si pro sebe. „Možná sis ostatní získala, ale u mě se ti to nepovede. A víš proč? Ty totiž… postrádáš nenávist.“
   Holčička udělala něco nečekaného… začala se smát. Vyvedlo ho to z míry. A pak se zčistajasna zamračila, vrhla po něm pohled plný opovržení, až mu srdce spadlo až do kalhot. To dítě… musí být démon.
   K večeru si došel pro děvčátko Kisame. „Není ti nic, Itachi?“ Žralok úkosem pohlédl na svého týmového partnera, který zamyšlen hleděl z okna.
   „Buď opatrný, Kisame,“ prohlásil temným hlasem bez špetičky laskavosti. „V tom dítěti je zlo.“