9.kapitola - Všichni, spolu...

vloženo: 07.03.2009   
počet zobrazení:   

   Na rozlehlé louce, prosluněné okrovým podvečerním sluncem, pozoroval celý tým 8, jak pomaličku a tiše zapadá. Nikdo nevěděl, na koho každý z nich myslel... všichni se nechávali unášet třpytivými stíny, putujícími do zeleného údolí, které působilo velmi upraveně, jako by o ně někdo pečoval, ale všichni dobře věděli, že je to tak už od konce bojů, kdy znovu Konoha začala rozkvétat a stala se tím nádherným poklidným místem, jakým byla ještě před válkami.

   Shino seděl kousek od Hinaty a Kiby, poprvé si přestal všímat svých broučků a nechával se také unášet pozorováním lesklých paprsků. Kiba se usadil velmi blízko Kamiho a občas pokradmu zabloudilo jeho levé očko přímo k obličeji nového obyvatele vesnice. Někoho mu připomínal. Zatraceně! Copak už se přeci jen zbláznil a vidí v každé tváři, kterou vídá, Hinatu? Ano, všem velmi chybí, ale to, co se stalo, už nikdo nemůže vrátit. Nesmí ale na sobě dát znát smutek, nemohl by si dovolit pokazit pověst před novým studentem, ale připadá mu docela prima, i když malinko zvláštní a rozpačitý... na kluka!
   Uprostřed seděl Kami a u nohou mu ležel Akamaru, který jako jediný pozoroval zapadající slunce se zavřenými víčky. Kdo ví, o čem snil on.

   Sakura se vydala hledat Hinatu, už by měly jít domů, a navíc Kakashi před poměrně dlouhou dobou odešel a nechal mladé ninji, ať si trénují sami. Naruto a Sasuke zmizeli hned, jak jejich mistr odešel a ona tam zůstala sama.
   Když konečně uviděla Hinatu, dojetím jí málem vytryskly slzy. Celý tým 8 tam opět seděl, všichni, společně... aniž by věděli, že Hinata je vlastně celou dobu s nimi. Je to těžké vědět i vidět zároveň, jak se všichni trápí jenom kvůli tomu, aby byli dva lidé šťastní. Ale jednou se to určitě někdo doví, a dříve nebo později bude Hinata Hinatou, dcerou svého otce, a všichni budou maličko rozčilení, ale i šťastní, že je zase jejich holčička zpátky.
   Naposledy se podívala, jak si všichni spolu spokojeně užívají zapadající slunce a odešla domů.

   „Jaké je to, Kami? Bydlet v domě Hyuuga... musíš se tam často potkávat s mistrem Hiashim a Nejim,“ vstoupil do ničím nerušené atmosféry Kiba.
   Hinata chvíli přemýšlela, co má odpovědět. Vždyť to pro ni není nic nového vídávat se tak často se svým otcem a Nejim, jenže to oni neví. „A jaké by to mělo být?“ pousmála se.
   „Já nevím, je to přeci pan Hiashi... mrzutý a přísný vůdce rodu Hyuuga.“ Pokrčil rameny Kiba, „A Neji je stále můj soupeř, ale kdysi při chunninských zkouškách bojoval proti Hinatě, to je ta dívka, která tu byla před tebou.“ Povzdychl si. „A jak jí tehdy ublížil, bylo to hrozné, proto ho chci překonat a porazit ho, stejně jako to udělal Naruto... i jemu Hinata určitě moc chybí.“
   Hinata překvapením ani nedýchala. Všichni o ní mluví tak hezky, mají starost a Kiba byl tak smutný.

   Chvíli mlčky seděli na louce, a když už se začalo stmívat, postupně se rozcházeli domů. Kiba se rozloučil jako první a Hinata se Shinem osaměli. Šli potichu, ani jeden nic neříkali, jako obvykle. Shino nebyl moc upovídaný a přes jeho černé brýle bylo těžké rozeznat, jestli je smutný nebo veselý. Byl vždy moc tajemný, ale Hinata teď byla úplně někdo jiný a mohla by konečně zjistit, co Shino skrývá za vysokým límečkem a slunečními brýlemi.
   „Proč máš stále ty tmavé brýle? Vždyť nemůžeš vidět v té tmě,“ vyzvídala Hinata a bylo vidět, že to Shina překvapilo.
   „Já... nosím je proto... abych... já nevím proč,“ vysvětlil dostatečně Shino a Hinata se rozesmála.
   „Neměl bys je tolik nosit, mohl by sis zničit oči, ale když si myslíš, že ti sluší, pak si je nech!“ ujistila ho.
   „To si myslíš? Že je nosím, protože mi sluší? To si myslí i mamka.“ Zasmál se.
   Hinata byla najednou šťastná. Nikdy neviděla, jak se Shino usmívá, ale teď uslyšela poprvé jeho smích.
   Když došli k uličce, kde se jejich cesty dělí, rozloučili se a nakonec Hinata zůstala úplně sama. Skoro se jí ani nechtělo domů, ale pokud přijde o chvilinku později, ví, co ji čeká, i když je teď novým členem rodiny, ale je to stále Hiashiho dcera, teď už vlastně „syn” a nemůže si dovolit být neposlušná nebo drzá. Raději si pospíší, aby přišla včas, a u Sakury se zastaví až zítra a všechno jí poví.

   Když přišla domů, u dveří na ni čekal Hiashi, aby si pohlídal příchod svého syna. I když nevěřil tomu, že by to byl jeho opravdový syn... vždy si přeci dával pozor a neměl tolik žen, aby....
   „Ahoj, taťko!” vletěla do dveří Hinata a Hiashi leknutím uskočil.
   „Jdeš pozdě, synu!” Musel si zachovat respekt, a dokud nezjistí, jak to s Kamim doopravdy je, bude ho muset slušně vychovávat.
   „Ale nejdu, přišl-šel jsem o tři minuty dříve a jsem unavený, tak si jdu hned lehnout. Dobrou noc, tatínku.” Hinata políbila svého otce na tvář a rychle utekla do svého pokoje. Hiashi zůstal stát na místě jako přibitý a pak si teprve všiml Nejiho, celou dobu stojícího u dveří vedoucích do další místnosti. Rozpačitě se na něho zamračil a Neji pro jistotu rychle zmizel.

   Druhý den ráno přišla Hinata za Sakurou a vše jí povyprávěla. Jak to bylo včera krásné, být opět se svým týmem, a jak se jí podařilo rozesmát Shina a nakonec jak políbila Hiashiho na tvář, a ztrapnila ho tak před Nejim. Při té poslední představě Sakura nemohla uvěřit tomu, že by něco takového Hinata dokázala udělat.
   „Hiashi je nějaký měkký na své příbuzenstvo. Co bude dělat Ino, až jí to povíme?” rozesmála se Sakura.
   „Au, ale je to mnohem lepší bez té vycpávky... bože, kdybych ji ještě měla nosit, asi bych se neudržela a rozčilením bych s ní aportovala Akamarovi,” povzdychla si Hinata. „Anebo bych ji mohla nacpat do pusy Sasukemu, za ty jeho připomínky!”
   Sakura nemohla uvěřit svým uším. Byla to úplně jiná Hinata, než kterou znala předtím, ale aby jí to tak dobře šlo i před Narutem.
   „Sakuro!” volala na růžovovlásku paní Haruno, „Někdo pro vás přišel.”
   Dívky zvědavě přiběhly k oknu a nenápadně se naklonily.
   „To je Naruto!” vykřikla Sakura a Hinata zčervenala. „Co tu chce? Počkej tady... nebo... nebo pojď se mnou, ať vidí, že jsi tu taky, aby měl co vyprávět Sasukemu.” Šibalsky se pousmála a táhla za sebou Hinatu ke dveřím.
   „Ahoj, jak se máš?” začala se usmívat Sakura a očima hledala Sasukeho.
   „Sakura – chan...” culil se Naruto, ale pak, když vedle ní uviděl Kamiho, začal se tvářit velmi vznešeně a nadřazeně. Jak je možné, že si k sobě Sakura pozvala toho nového kluka a jeho ne?!
   „Co tu chceš Naruto?” začala se vyptávat.
   „Hokage chce, aby k němu přišel celý náš tým. Má prý něco důležitého, říkal to Kakashi–sensei,” oznámil Naruto. Sakura si šla do pokoje pro vybavení na misi a nechala stát Naruta a Hinatu samotné u vchodových dveří.
   Nejprve se na Kamiho Naruto mračil, ale pak si uvědomil, že Sakura chce Sasukeho a on nebo Kami už nemají šanci. Mohl by se začít chovat maličko jinak a být víc přátelský, nebo nebude mít žádné kamarády. Navíc, Kami je asi normální nadaný kluk a hodně se kamarádí se Sakurou–chan, takže to bude i jeho přítel. Dokud nebudou soupeři!
   „Bude to tvá první mise. Těšíš se?” zeptal se Naruto a pousmál se.
   Hinata byla překvapená, myslela si, že ji Naruto nemá rád, protože si myslí, že považuje Kamiho za mnohem silnějšího, než je on. „Ano, ale bojím se,” odpověděla rozpačitě, ale věděla, že tím Naruta uklidní.
   On se bojí? To je u člena z rodiny Hyuuga nezvyklé. napadlo Naruta. Možná není tak silný, jak si myslel.
   „Můžeme jít.” Přidala se k nim Sakura a společně odešli do budovy Hokage.
   Tam už na ně čekal Sasuke, dokonce i Kakashi se zapomněl zdržet a byl tu včas.
   „Jsme tu všichni? Nikdo nechybí?” ujistil se Kakashi a všichni kývli. „Dobře, můžeme si jít pro novou misi.”