2.kapitola - Na Příčné ulici

vloženo: 24.04.2008   
počet zobrazení:   

   „Taky se tak těšíte do Bradavic? Už aby dorazily výsledky NKÚ!“ Hermiona běhala po pokoji a snažila se drobátko zklidnit, jak bylo v poslední době jejím dobrým zvykem. Člověk by nevěřil, že ji absolvování zkoušek Náležité kouzelnické úrovně dokáže tak rozhodit. Přesto byla každou chvíli jak na jehlách a otvírala okna. Už to začínalo lézt krkem i paní Weasleyové. „Nechceš lektvar pro klidnou mysl, Hermiono? Udělá ti jistě dobře.“
   „Ne, já… to zvládnu,“ oddychovala šestnáctiletá brunetka, zatímco Ginny šeptala matce do ucha: „Prosím tě, něco jí dej, nebo se z ní za chvíli zblázníme.“
   Jak se nakonec podařilo mladou slečnu Grangerovou zkrotit, zůstávalo záhadou. Jisté je jen to, že se teď raději oddávala dovezeným učebnicím. Poslední dobou však bylo v domě na Grimmauldově náměstí 12 rušno i bez jejích výlevů. Dorazila návštěva.
   „Nemůžu jí cítit! Ani při turnaji nebyla tak otravná!“ lamentovala Ginny.
   „O kom je řeč?“ nechápal Harry.
   „Zřejmě o Fleur,“ odtušil Ron.
   „Eh? Já myslel, že se vrátila zpátky do Francie!“
   „Kdepak. Ona bude brzo patřit do rodiny.“ Ron ztišil hlas. „Padl jí do oka náš Bill. Má tak někdo štěstí!“ zaúpěl, čehož si všimla opodál sedící Hermiona. „Však ty si hezkých děvčat ještě užiješ!“ zaprskala podrážděně.
   „Tebe se nikdo na nic neptal!“ vyjel na ni Ron. Jejich propukající hádku přerušila Ginny. „Jasně, řekni mamce, že už jdeme,“ řekl Ron a dodal: „No, ale mamka ani Ginny z Fleur zrovna nešílí.“
   Fleur Delacourová se ani trochu nezměnila. Stále to byla ona půvabná blonďatá mladá žena, která všem připomínala vílu. Bill naopak vypadal trochu více domácky, zřejmě měl opravdu v plánu se usadit. Harry byl v její společnosti rád, nechávala ho zapomenout…
   Události posledních dní na Harryho těžce dolehly. Stále více se cítil jako psychicky labilní nedospělý hoch. Měl stále větší nutkání opustit všechny své milované, aby kvůli němu nepřišli k úhoně. A popravdě… do Bradavic se už ani nechtěl vracet.
   Harry dostal posmrtně od svého kmotra značně nepříjemný „dar.“ Zdědil totiž Siriusova domácího skřítka Kráturu, který sloužil rodu Blacků mnoho dlouhých let. Harry z něj nebyl právě nadšený, a Krátura z nového pána zrovna tak. I když si černovlasý mladík musel přiznat, že jeho kmotr byl při volbě tohoto kroku nesmírně obezřetný. Alespoň tak mu to vysvětloval Brumbál. Sirius nemohl v žádném případě riskovat prozrazení hlavního štábu Fénixova řádu, kdyby nový pán Kráturovi přikázal, aby si pustil pusu na špacír. A právě proto ho dostal Harry. Nemalé překvapení ho čekalo, když pro něj pár dní po příjezdu do domu přišel Brumbál a požádal ho, aby mu pomohl přimět jistého Horacia Křiklana znovu učit. Ač Harry nikdy nebyl dobrým vyjednavačem, Křiklan byl přemožen zvědavostí a na nabízenou práci kývl.
   Fleur se snažila být na Weasleyovi milá, i když Ginny jí to ani trochu neusnadňovala. Nejmladší dcera teď trávila spoustu času s Tonksovou a zřejmě kuly nějaké pikle.
   „Všiml sis, co vyvádí patron Tonksové?“ zeptala se jednoho dne Hermiona.
   „Ani ne,“ připustil Harry.
   „Je celý takový divný… pokroucený. Vypadá… jako zmuchlaný pes.“
   „To je tedy pěkně kostrbatý výraz, Hermiono!“ zachechtal se Potter. Ale pes? To ho zmátlo.
   „A taky už jí nějak nejde měnit vzhled,“ promluvila hnědovláska, jakmile bylo zas nesnesitelné ticho. To už do pokoje vtrhli i Ron a Ginny. Hovor se rázem stočil na Fredovo a Georgeovo podnikání a Ginny dala k dobru historku, že paní Weasleyová zkouší Billovi dohodit Nymfadoru.
   Uplynulo ještě pár dní, než se Harry rozhodl říct Ronovi a Hermioně o znění věštby. Oba samozřejmě předpokládali, že zmizela společně s rozbitím té skleněné koule na Odboru záhad. Vzali to… sportovně. A jen o pár hodin později konečně dorazily sovy s výsledky NKÚ. Harry třeštil oči na dopis, který dostal. Nebylo to nejhorší. Péči o kouzelné tvory, Kratiknotovy formule, Bylinkářství, Přeměňování a dokonce Lektvary zvládl Nad očekávání. Z Obrany proti černé magii nemohl dostat nic jiného než Vynikající. Astronomie dopadla přijatelně a o Jasnovidectví a Dějinách netřeba se zmiňovat. Harry mohl být spokojen. Uculoval se, když viděl, jak nervózní Hermiona ve snaze dostat se co nejrychleji k výsledkům, zoufale třese s celou sovou. Ron natáčel obálku hned na jednu stranu a hned zas na druhou, jako by se bál, že z dopisu na něj něco vyskočí.
   Hermiona konečně roztrhla obálku – byla v ní devětkrát nejlepší známka a Obrana hodnocena Nad očekávání. Dívka zrudla, když jí Ron vytrhl pergamen z ruky. On i Harry se spokojeně pochechtávali. Ronald také nedopadl právě nejhůř, ale Jasnovidectví s Dějinami čar a kouzel mu ten hezký průměr kazilo.
   „Nejsi zklamaný, Harry?“ zeptala se Hermiona, když spatřila jeho známku z Lektvarů.
   „Prosím tě, Hermiono, copak nevidíš, že má ze Snapeova předmětu naprosto suprovou známku?“ chytal se za hlavu Ron. Hermiona otevřela pusu, nejspíš aby mu připomněla, že Snape nebere do svého předmětu studenty, kteří se prokážou druhou nejlepší známkou z NKÚ, ale Harry ji včas zarazil. Nepotřeboval slyšet, že nikdy nebude bystrozorem. „Mně to nevadí Hermiono. Udělal jsem pro to, co jsem mohl,“ odpověděl jí naprosto klidně. „Vypadá to, že budu nejspíš lékouzelníkem.“ Hermiona přemítala, zda by mu neměla říct, že i lékouzelník musí umět míchat lektvary, ale nakonec řekla jen: „Dobře.“
   „Budete potřebovat učebnice!“ prohlásila paní Weasleyová a po tváři jí přeběhl stín. Ach, ty finance! „Já už mám vše nakoupeno!“ hlásila Hermiona. „Ale ráda s vámi na Příčnou půjdu.“
   „Tak to my zase moc rádi slyšíme,“ zašklebil se Harry a mrkl na Rona.
   Výlet do Příčné ulice byl skutečně skvělým zážitkem, přestože se přihodilo i něco, co Harryho dost znepokojilo. Setkání s člověkem, kterého nemusel právě vidět…
   A přece k němu došlo naprosto nečekaně. Zrovna když trojice nerozlučných přátel procházela kolem obchodu madame Malkinové, zaslechl zevnitř Harry hlas zmijozelského prince. Hádal se s matkou, to bylo vidět na první pohled.
   „Nemyslíš si, matko, že už je konečně čas přestat mě všude vodit za ručičku? Uvědom si už zatraceně, že už za pár měsíců budu dospělý!“
   „Za rok,“ špitla opatrně Cisa Malfoyová. Syn po ní blýskl ošklivým pohledem a začal se utrhovat i na prodavačku v kouzelnickém obchodě. „A co vy, ženská? Neumíte dávat pozor? Zmuchláte mi nový hábit a propícháte mi celou ruku!“
   Harry, Ron a Hermiona celou scénu pozorovali za oknem. Draco si tentokrát na intenzitě hlasu dával obzvlášť záležet, takže ani nemuseli vejít dovnitř, aby něco zaslechli. Harry si všiml, jak paní Malfoyové ukápla slza. „Nemyslíte si, že tam má…?“
   „Ne!“ vyhrkli Ron a Hermiona současně.
   „Jak si tím můžete být tak jistí?“ rozčiloval se Harry.
   „Pán zla by přece nechtěl, nedovolil by… proboha, je mu přece šestnáct!“ vysvětlovala Hermiona.
   „Co ty víš vůbec o tom, co by tahle zrůda dovolila nebo zakázala? Nevíte o Voldemortovi nic!“ nafoukl se Harry.
   „Co kdybyste se vy dva přestali hádat?“ vložil se do toho Ron. „Já s Harrym půjdeme dovnitř a Hermiona může zatím Malfoye sledovat,“ navrhl s nevinným úsměvem ve tváři.
   „A proč zrovna já?“ durdila se Hermiona. Ron musel vynaložit veškerý svůj talent ke lhaní, aby ji přesvědčil, že nikdo jiný se pro to nehodí líp. Souhlasila.
   Madame Malkinová je stále ještě měřila, když se přihnala uřícená Hermiona. Pár minut jí nebylo do hovoru. Jakmile se trojice shodla na tom, že budou Malfoye juniora sledovat, vyšel z obchodu, takže měli jen pár vteřin, aby se skryli, než je zahlédne. Hermiona mu pak byla celou dobu nenápadně v patách. Harry s Ronem počkali, než ji prodavačka také obslouží a pak ji venku zatáhli do nejbližšího tmavého koutu. „Tak kde byl?“ ptali se zvědavě.
   „No, to mi nebudete věřit… V Obrtlé ulici, u Borgina a Burkese. Něco si tam prohlížel.“
   Ron nad tím začal dumat, zatímco Harry loudil podrobnosti. Bylo to všechno až moc divné.
   „To já opravdu nevím…“ bránila se Hermiona. „Ale když odtamtud zmizel, vlezla jsem do toho krámku a vyzvídala. Jenže jsem nebyla dost opatrná a Borgin mě vyhodil.“ Vyložila chlapcům celé její trápení. Harrymu se sevřel žaludek.
   Naštěstí ten den ještě neskončil. Když vstoupil s rozesmátými přáteli do obchodu Freda a George s názvem Kratochvilné kouzelnické kejkle, deprese byla rázem pryč. Něco tak úžasného nikdy neviděl. Dvojčata to opravdu rozjela ve velkém a obchody jim přinášely vysoké zisky. Nikdo z jejich krámku neodcházel s prázdnýma rukama. Ginny si odnášela domácí zvířátko, trpaslenku Arnolda, Ron ze svých skromných úspor nakonec také něco koupil a pár důvtipných kouzel zaujalo i Hermionu.
   Harry se musel usmát, když ten večer ležel v posteli, zatímco si v duchu přehrával v hlavě vše, co se toho dne přihodilo…