4.kapitola - Neverbální kouzlení

vloženo: 07.05.2008   
počet zobrazení:   

   Aby zapomněl na ty Jobovy zvěsti, které mu stejně někdo zítra ráno připomene, hltal Harry jedno jídlo za druhým. Hermiona se tvářila malinko provinile. Potkala nového profesora ve vlaku na chodbičce, zrovna když Ron kráčel na druhou stranu. Dala se s Křiklanem do hovoru, a proto věděla plno věcí, co ostatním zůstaly prozatím utajené. Profesor měl totiž trochu upito a po chodbě se potácel. Za zavedení do správného kupé získala Hermiona od Křiklana důležité informace. Jenže si je nechala pro sebe a teď nechtěla, aby na ní někdo poznal, jak ji to trápí.
   Harry nespal vůbec klidně. Stále se mu vracely ošklivé vzpomínky z Odboru záhad a Brumbálova kabinetu. Dnes se k nim ještě připojil Cedricův duch, který mu vyčítal, co se ve čtvrtém ročníku stalo. Černovlasý mladík s kulatými brýlemi si v noci připadal tak strašně zranitelný. Ještě citlivější než kdy dřív. A z těch špatných věcí, co se staly v posledních letech a nepřestanou ho pronásledovat do konce jeho života, by se zbláznil každý.
   Alespoň tím se Harry utěšoval, když se v noci vzbouzel zbrocený potem. Jak rád by si to vyměnil s někým ze svých přátel – zbavit se všech těch negativních emocí. I když… Ron neustále trpěl komplexem z toho, že je nejmladším synem. Ginny něco zcela jistě skrývala, jinak by ty kluky nestřídala jako ponožky. Hermioninu posedlost knihami by nejspíš nevydýchal a zvláštní povahu Lenky Láskorádové už teprve ne. Chováš se jako hlupák, Harry! napomenulo ho svědomí. Nepomyslel jsi na Nevilla? Chlapce to ihned zamrzelo. Jistě, vždyť Neville Longbottom na tom byl ještě hůř než on. Jeho rodiče… přišli o rozum a syna už ani nepoznávali. K čemu je takový život? Harry se zastyděl.
   Napadl ho jen jeden člověk, se kterým by možná rád měnil. Draco Malfoy. Musel mít všechno a starosti žádné. Alespoň to si černovlasý mladík představoval. Jako by nevěděl, že každý člověk má své radosti i strasti.
   Ron měl z nového rozvrhu očividně radost. Vypadalo to, že bude mnohem více volna. Ale už první hodiny v letošním školním roce ukázaly, že výuka nebude vůbec jednoduchá. Ale že jim to musel sdělovat právě Snape!
   Obrana proti černé magii, poprvé s učitelem, kterého skoro všichni nesnášeli. Ron se ale nenechal deptat a Harryho utěšoval: „Nezoufej, vždyť Snape tu bude stejně jen rok!“
   „Jak to myslíš?“ vyštěkla Hermiona.
   „Přece tohle místo je prokleté! Nikdo nevydržel dýl než rok! Nevěšte hlavu, letos se prostě Snapea zbavíme!“
   „Ne tak nahlas Rone!“ sykla Hermiona, když přicházeli k zaplněné učebně. Severus Snape právě vyšel ze dveří. „Dovnitř!“ zasyčel a ustoupil o krok stranou, aby mohli projít.
   Byla to vyloženě hrůza. Harry prostě nedokázal překousnout, jak Snape o černé magii mluví, jako by to byl jeho přítulný domácí mazlíček. „Formy černé magie jsou četné, rozmanité, proměnlivé a věčné. Bojujete proti silám, které nemají pevnou podobu, jsou přizpůsobivé a nezničitelné.“
   Ještě horší však bylo, když „Slizák“ Snape studentům sdělil, že veškerá kouzla v tomto ročníku budou provádět silou vůle a bez mluvení. Za své postřehy ohledně neverbálního kouzlení získala Hermiona Grangerová pět bodů pro Nebelvír, i když na Snapeovi bylo strašně vidět, jak nerad jí je dává.
   Neverbální zaklínadla byla skutečně velkým problémem pro mnoho studentů. Harry si uvědomil, že stejné to bylo s nitrobranou, takže se dalo předpokládat, že tohle mu také nepůjde.
   Ráno mu profesorka McGonagallová prozradila, že skutečně může pokračovat v Lektvarech. Vyskytl se zde ovšem menší problém – Harry neměl učebnice. Zástupkyně ředitele však prohlásila, že v tom nevidí vůbec žádný problém a dala mu pár užitečných rad.

   „Kam se chystáš, Draco?“ protáhla líně hnědovlasá dívka.
   „Po tom ti nic není, Parkinsonová!“ zahučel Malfoy a spěchal pod rouškou tmy ze zmijozelské společenské místnosti. Tajnou chodbou se dostal ven z hradu a šikovně proklouzl kolem bystrozorských hlídek. Dalo mu to spoustu práce, ale dostal se, kam potřeboval. Z cizího krbu vystoupil do míst, kde už ho očekávali. Nervózně si přejel pravou rukou po levém předloktí.
   „Jsem rád, že ses dostavil, Draco.“ Ledový hlas nabýval na síle.
   „Nemohu se ze školy příliš vzdalovat, pane. Dnes to bylo mimořádné.“
   „Ano, vím. Krby, sovy i východy kontrolují. Mám své informátory, proto to vím. A co tvůj plán?“
   „Je na nejlepší cestě. Všechno se daří,“ usmál se samolibě světlovlasý mladík.
   „Dobře! Nechci žádné chyby!“ Odmlčel se a pak mladíkovi podal zvláštní látku. „Tohle by ti mělo pomoci. Neztrať ho! Budeme ho ještě potřebovat!“
   „Díky, pane.“ Draco si se zaujetím prohlížel neviditelný plášť, který Smrtijedi pravděpodobně ukradli některému ze zaměstnanců ministerstva.
   „Nejvyšší čas odejít,“ ušklíbl se Voldemort a ukázal na zablácenou ponožku na zemi.
   „Ehm… co to má být?“ nechápal Draco.
   „To je přenášedlo, hlupáku!“ vyštěkl černokněžník a Malfoy se beze slova slizké ponožky chopil.
   Přenesl se do Prasinek a pod neviditelným pláštěm se dostal do bezpečí své ložnice. O jeho několikahodinovém útěku se nikdo nedozvěděl.