3.kapitola - Ach ne!

vloženo: 24.04.2008   
počet zobrazení:   

   Teprve když Harry James Potter usedl do kupé bradavického vlaku, s hořkostí si uvědomil, že prázdniny už nenávratně skončily. Čekal ho další rok ve škole čar a kouzel. Rok plný utrpení, protože právě přišel o možnost studovat to, co ho mohlo skutečně bavit. Tomu parchantovi Snapeovi to nikdy neodpustí. A Brumbál… existovaly věci, které ani Brumbál ovlivnit nemohl.
   Harry zůstal v kupé sám. Ginny se přesunula za svým novým objevem a Ron s Hermionou hlídkovali na chodbě, byli přece prefekti. Přestože se z Harryho přes prázdniny stal nebelvírský kapitán, nemohl ty dva zdržovat od práce.
   Draco Malfoy, ten bledý chlapec s krysí tváří, mu v mnoha směrech připomínal Dudleyho. Vždycky dostal, co chtěl. Byl obklopen řadou poskoků, co měli mozek menší než on. Ale získal někdy opravdové přátele? Poznal vůbec lásku rodiny? Tím si Harry zrovna jistý nebyl.
   Ale proč přemýšlet o Malfoyovi? Jistě se i letos stane terčem jeho rádoby vtipných narážek. Na to nebyl Harry ani trochu zvědavý. Chtěl alespoň jeden rok v Bradavicích přežít v klidu. Věděl však, že mu to nebude dopřáno – ne v době, kdy řádí Voldemort a svět se chvěje.
   Jediné, co ho vyloženě deptalo, bylo to, že Brumbál zakázal Řádu, aby mu sděloval tajné informace. Nechápal proč, a měl proto na ředitele vztek. Částečně si ho však usmířil tím, že mu bude dávat soukromé a přísně utajené lekce čehosi neidentifikovatelného. Tajemství, něco, co nikdo jiný nebude umět. Naštěstí dostal povolení tuto informaci povědět Ronovi a Hermioně. Zrzek nepřišel na nic, do čeho by mohl Brumbál Harryho zasvěcovat. Hnědovláska naopak dospěla k názoru, že to určitě bude výuka pokročilé magie nebo nějaké opravdu silné kletby.
   Na nástupiště 9 a 3/4 je doprovodila početná eskorta. Tonksová byla nepřehlédnutelná a nebylo to křiklavě růžovými vlasy, ale tím, že nedávala pozor a pořád do něčeho vrážela. I když… poslední dobou už jí metamorfózy nešly tak jako dřív. Vedl o tom zajímavý rozhovor s Hermionou.
   „Neříkej, že si myslíš, že Tonksová uháněla mého kmotra!“
   „Ale Harry, proč by to nebylo možné? Co ten patron-pes? A proč je pořád tak zamlklá a v depresi?“
   „Ale tím se přeci nic nevysvětluje!“ namítal Harry. „Lidi upadají do depresí běžně.“
   „Je to mé vysvětlení, ale samozřejmě mi nemusíš věřit,“ opáčila Hermiona. „Jen si prostě myslím, že Tonksová má výčitky svědomí, protože ten den přece bojovala s tou ženskou, Lestrangeovou, myslím.“
   „Jo. Ještě si o tom promluvíme,“ zívl Harry.
   Probudil se ve vlaku, vzpomínky na tenhle rozhovor se vrátily právě nyní. Znovu zívnul a pak mu zakručelo v břiše. Ta milá paní s jídelním vozíkem tu už určitě obchází. Proč tedy té příležitosti nevyužít? Zvedl se a otevřel dveře svého kupé. Nebál se, že by mu někdo ukradl věci, nebylo mezi nimi nic zajímavého, snad jen neviditelný plášť, ale ten zůstal pečlivě schovaný pod hromadou smradlavých ponožek.
   Harry vylezl z kupé a opravdu na konci chodby zahlédl starší paní s vozíkem plným dobrot. Jenže právě v tu samou chvíli se těsně za ní zjevil Draco Malfoy. Harry došel rychlými kroky ke svačinářce. Oba promluvili současně a ona nevěděla, koho obsloužit dřív.
   „Vypadni, Pottere!“
   „Tak to teda ne, Malfoyi!“ nedal se Harry. „Já mám hlad teď!“
   Chvíli na sebe vrčeli a pak oba naráz vytáhli hůlky. Žena se lekla a začala ječet. Z jedné strany přiběhl Ernie Macmilllan z Mrzimoru, z druhé se přiřítil Ron s Hermionou. „Co tu vyvádíš Harry?“ zalapala po dechu hnědovláska.
   „Na co si zas hraješ, Malfoyi?“ zapojil se Ernie. Harry si musel přiznat, že docházka do Brumbálovy armády rozhodně Erniemu pomohla v mnoha směrech. Nebelvírský kapitán a zmijozelský prefekt po sobě naposledy střelili pohledem a pak se rozešli každý do svého kupé. Draca starostlivě chytla za ruku Pansy Parkinsonová, Harryho následovali Ron a Hermiona.
   „Už tam skoro budeme,“ hlásila Hermiona. Harry se malinko vztekal, protože tentokrát zůstal bez svačiny. Ale když nastupovali do bradavického kočáru taženého testrály, tvář se mu rozzářila.

   Velká síň už byla plná lidí a všichni napjatě očekávali Brumbálův proslov. Zařazování tentokrát proběhlo bez nehod, jen píseň Moudrého klobouku studenty vyděsila snad ještě víc než ta předchozí.
   Brumbál povstal a oči všech se na něj upíraly. „Seznam zakázaných pomůcek se i tento rok zvýšil. Obzvláštně krutými tresty bude stižen každý, kdo použije některý předmět z obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle.“ Harry se uchechtl. Brumbál snad opravdu věděl všechno. Ředitel se nemocnou, takřka zčernalou rukou opíral o stůl, v druhé držel číši vína. „A dále bych rád oznámil, že nový profesor, Horacio Křiklan, bude v Bradavicích učit Lektvary.“
   Studenti zdvořile zatleskali. „Co bude se Snapem?“ naklonil se Ron k Hermioně. „Nejspíš se budou ve výuce střídat.“
   Harry je neposlouchal. Brumbál stále ještě hovořil a on mu dychtivě naslouchal. „A na uvolněné místo učitele Obrany proti černé magii nenastupuje nikdo jiný než nám všem známý profesor Severus Snape!“
   Zmijozelský stůj propukl v jásot, Ron s Harrym zaúpěli. Hermiony se to zdá se vůbec nedotklo. „Harry, no to je skvělé, teď můžeš studovat na bystrozora!“
   „Ale za jakou cenu…“ odpověděl jí chmurně a nemohl odtrhnout zrak od Snapea, který se vítězoslavně šklebil.