1.kapitola - Stačí!

vloženo: 15.08.2008   
počet zobrazení:   

   Zničená dívka seděla na posteli, dlouhé růžové vlasy jí padaly do obličeje. Už nemohla dál, nedokáže sledovat, jak se ti dva neustále hádají, jak každá jejich mise ztroskotá na týmové práci. Možná by bylo lepší, kdyby zahodila ten sen stát se kunoichi. Stejně je jen brzdí, ani v Zemi vln jim příliš nepomohla.

   Přešla ke koupelně, aby si opláchla uslzené oči. Se svou výdrží v pláči už určitě udělala na koberci pořádnou louži. Však uvidí, až rozsvítí světlo.
   Je noc. Temná, plná tajemství a ona by už měla dávno spát, jenže to nedokáže. Ne! Je tak slabá, až je jí z toho samotné špatně. Prostě tu bude zas jen sedět a utápět se v depresi. Možná bude opravdu nejlepší všechno to skončit.
   Stačí, Sakuro! Stejně nic nevyřešíš, když budeš jen sedět na zadku a brečet. Dala si slib, že všechen ten nepořádek uklidí až ráno. Zachumlala se do peřin a konečně usnula.

   Sešli se na obvyklém místě. Sakura se tvářila rozhodně vyrovnaněji než předešlý den. Naruto přiběhl na místo se zbytky ramenu na tváři. Sasuke si jako obvykle ani jednoho z nich nevšímal.
   Kakashi se objevil o hodinu později. „Proč zase jdete pozdě?“ zaúpěla Sakura.
   „No víte… vymýšlel jsem po vás nový druh tréninku a ztratil pojem o čase,“ usmál se.
   „Chtěla bych s vámi mluvit, sensei,“ hlesla růžovláska. „O samotě.“

   Kakashi nařídil oběma chlapcům, aby se nikam nevzdalovali a odešel se Sakurou k památníku padlých. „Co se děje, Sakuro?“ Zatvářil se starostlivě, i když ve skutečnosti by ji rád nějak povzbudil.
   „Já… chci ukončit trénink. Přestávám být ninjou.“
   „Máš k tomu nějaký vážný důvod?“ Místo odpovědi se jeho svěřenkyně srdceryvně rozplakala. Netušil, co by měl udělat, proto ji objal. „Ale no tak… Sakuro…“ Pustil ji a podal kapesník, aby si mohla utřít slzy. „Já chápu, že poslední dobou je to s týmem 7 špatné, ale to přece není důvod… Rozmyslela sis to dobře?“ Přikývla. „Tak víš co? Sejdeme se opět tady, jakmile se setmí. Teď běž domů a odpočiň si. Jsem si jistý, že najdeme nějaké řešení.“
   „Jste tak laskavý, sensei.“ Naposledy vzlykla a rozběhla se pryč.

   Hatake Kakashi se vrátil k Sasukemu a Narutovi. Oznámil jim, ať považují dnešní trénink za zrušený.
   „Proč?“ podivil se Sasuke.
   „Je tu jedna nedořešená záležitost,“ zněla Kakashiho odpověď.
   „Týká se to Sakury?“
   „Ano, má to s ní něco společného, Sasuke. Ale byl bych rád, kdybys do toho nestrkal nos. Není to nic, co by vás dva mělo znepokojovat,“ uzavřel Kakashi debatu.

   Asuma procházel jednou z rušnějších ulic Konohy a přemýšlel o nevyzpytatelnosti ženského pohlaví. Náhle se zakuckal, jak do něj zezadu někdo nechtěně vrazil a donutil ho vyplivnout nepostradatelnou cigaretu. Pootočil malinko hlavu a spatřil omluvný výraz ve tváři Hatake Kakashiho.
   „Tebe jsem nečekal.“ Asuma se zvedl z podřepu a oprášil si kalhoty.
   „Nějak jsem se zamyslel.“
   „Já přece vím, že bys do mě nevrazil schválně,“ ušklíbl se chlapík, který si právě zapaloval novou cigaretu. „Vypadáš přepracovaně. Potíže s týmem?“
   „Sakura chce ukončit ninjovskou kariéru. Netuším, jak jí ten nápad rozmluvit.“
   Asuma se zatvářil kysele. „Copak? Že bys měl problémy se snoubenkou?“ zpozorněl maskovaný ninja.
   „Ale kdeže! Kurenai je… tedy chci říct…“
   „Aspoň to nezapírej. Všichni Jouninové vědí, že vy dva jste pár.“
   „Poslední dobou mě dopaluje Inino chování. Je panovačná a potřebovala by, aby jí někdo srazil hřebínek. Jsem na ni asi moc mírný,“ povzdychl si Asuma.
   „Jak to tak vypadá, měli bychom Kurenai závidět, že má Hinatu Hyuugu. Pokud vím, s ní žádné problémy nejsou.“
   „Tu holku bych do týmu nechtěl. Nedopatřením bys ji vyděsil a skácela by se na zem,“ ohradil se muž s černými rozježenými vlasy.
   „Poslyš…,“ napadlo Kakashiho. „Nepůjčil bys mi na pár dnů Ino?“
   „Ty bys… to je chceš vyměnit, Kakashi?“
   „Jestli to pomůže… za zkoušku nic nedáme. Ty chceš zkrotit Yamanako, já potřebuju, aby se Sakuře zvedlo sebevědomí.“
   „A následky? Kdo za ty dvě bude ručit?“ Asumovi se nechtělo hned souhlasit.
   „Jsou to dívky, nebude to tak zlé, jak se to teď jeví.“
   „Dobrá. Tak to tak uděláme.“ Mistr týmu 10 si pořádně potáhnul z cigarety a pak si s Kakashim plácli.

   Sakura se rozhodla, že zkusí týmovou práci se Shikamaruem a Choujim. Vlastně byla ráda, že ji sensei hned neodepsal a nehledal za ni náhradu, dávalo jí to naději. Pouze přikyvovala, když jí po setmění oznamoval tu novinu. „Věřím, že se nakonec opět vrátíš.“ To byla slova, která jí Kakashi řekl na rozloučenou.

   Druhý den ráno na něj netrpělivě čekali Uchiha a Uzumaki. Ani jednomu nepřišlo divné, že Sakura ještě nedorazila. O to víc je překvapilo, když se za ohybem cesty objevil Kakashi a za ním kráčela…
   „Yamanaka Ino?“ Naruto se rozpačitě podrbal na hlavě.
   „Ino? Co ta tu dělá?“ nechápal Sasuke.
   Šéf týmu 7 se před ně postavil, nasadil široký úsměv, který mohli rozeznat i pod jeho maskou, a řekl: „Přivítejte novou členku týmu!“
   „Cože?“