2.kapitola - Já jsem on

vloženo: 29.06.2008   
počet zobrazení:   

   „Čí je ta sova?“ zajímal se Regulus. Náhle mu Siriusův hlas zněl poněkud cize, když teď vycházel z jeho vlastních úst.
   „Jamesova,“ utrousil bratr. Pomohl opeřenci dostat se dovnitř a ten se hned rozletěl k Regulusovi.
   „Co mi chce?“ nechápal.
   „Ty jsi já, zapomněls?“ Sirius se plácl do čela. „Naval to sem!“ Vzal od něj dopis a začal číst. „Chce, ať za týden přijedu k němu domů. Co teď? Asi se hodím marod.“ Sirius zoufale hledal nějaké řešení. Nenacházel však ani jedno jediné.
   Regulus stál za bratrem, ve tváři dosti rozpačitý výraz. Netušil, popravdě si vůbec neuvědomoval, jakou katastrofu vlastně způsobil.
   „Chlapci, večeře je na stole!“ ozval se ze stěn hromový hlas madame Blackové.
   „Jak já nesnáším, když používá to kouzlo na zesílení hlasu!“ nechal se slyšet Sirius a vydal se po schodech nahoru.
   „Tak kde jste vy dva takovou dobu?“ tázal se otec.
   „Pomáhal mi s přípravou jednoho lektvaru,“ utrousil Sirius a prstem mířil na bratra.
   „To je od něj skutečně nečekané,“ vyjevil se otec a vyzval syny, aby usedli ke stolu.
   Až na to, že se Sirius choval u stolu poněkud kultivovaněji, nedošlo k žádným výraznějším změnám v chování obou chlapců. Problém nastal ve chvíli, kdy se měli rozejít do svých pokojů.
   „Kam zas lezeš? Ty teď musíš spát v mém pokoji!“ zarazil Sirius Reguluse, který se, jak byl za ta léta zvyklý, vydal ke své ložnici.
   „Pche!“ odfrkl si, ale poslechl.
   Znechuceně rozrazil dveře a díval se po zdech. Všude visely barvy Nebelvíru. Cítil se tu tak nesvůj. Raději rychle zalezl pod peřinu a oddal se sladkému spánku.
   Pokoj mladšího bratra byl celý vyvedený v barvě zelené a stříbrné. Sirius si povzdychl. „Tak se mi zdá,“ přelétl očima starý koberec s rodinným heslem: Toujours Pur. „…že to bude chtít pár změn. Ale až zítra. Dneska to bylo moc náročný.“ Usnul v domácím oblečení, ani se nenamáhal převléknout. Jeho poslední myšlenky se upíraly k Jamesovi, Remusovi a Petrovi.

   Ráno se Sirius chvíli rozkoukával, než si uvědomil, kde se to vlastně nachází. Zabolelo ho u srdce, když si vzpomněl na Jamesův dopis. Bude muset to pozvání odmítnout. Jenže… zůstat až do konce prázdnin ve společnosti matky… Uf, to je dilema! Zaúpěl a dál si namáhal hlavu. Musí přece existovat nějaký způsob, jak tuhle věc vyřešit.

   Snídani zhltli oba bratři poměrně rychle a pak už Sirius táhl Reguluse do „své“ ložnice. „Mám takový dojem, že budeme muset vyřešit pár problémů!“ sykl Sirius.
   „Jakých?“ nechápal jeho bratr.
   „Určitě to chce změnu chování. Takhle by to mohli za chvíli prokouknout. Takže mi popíšeš svý zvyky a já ti řeknu svoje. Dokud nenajdeme způsob, jak tu kletbu zrušit, musíš se chovat jako já!“
   „Ale to bude hrozně těžký!“ zakňoural Regulus.
   „A pak je tu ještě jedna nedořešená záležitost. Léto…“