TOPlist


Kontakty:
 Schropferova.Lea
@seznam.cz

 308-485-860

Povídkářský meil:
 Leonyda.Styron
@seznam.cz

 Lea Schröpferová - Facebook

Hlavní menu

   ›› Úvodní strana
   ›› O autorovi
   ›› Guestbook
   ›› Odkazy

Fanfiction

   ›› Anime
   ›› Fantasy
   ›› Science fiction
   ›› Na motivy seriálů

Slash + erotická zóna

   ›› Anime
   ›› Fantasy
   ›› Science fiction
   ›› Originální tvorba
   ›› Hetero povídky 18+

Originální tvorba

   ›› Vydané knihy - důležité info
   ›› Průřezy příběhů
   ›› Jednorázovky

Srazy, cony, akce

   ›› Přednášky
   ›› Srazy

Bonusy

   ›› Vzpomínková sekce Letaxu
   ›› Povídky na přání
   ›› Povídky od vás pro mne
   ›› Vaše obrázky
   ›› Teoretické okénko
   ›› Můj pohled na fanfiction
   ›› Audio povídky
   ›› Zvířecí patroni povídek






   

5.kapitola - Ošetřující lékař Remus Lupin

vloženo: 23.08.2009   
počet zobrazení:   


   „Kluci! Sirius je tady!“ James Potter se rozběhl k postávající dvojici a vší silou poplácal Reguluse po zádech. Ostatní k nim brzy došli.
   „Není ti nic, Tichošlápku?“ vyzvídal Remus Lupin, záchranář pobertovské party.
   „Autobus… byl na mě trochu moc… rychlej.“
   „Jo, však to taky vypadá, jako by tě schlamstnul, sežvejkal a vyplivl,“ chechtal se černovlasý. „A tohle je tvůj brácha?“ zeptal se zvědavě.
   „Regulus Black, jméno mé,“ zapitvořil se Sirius a provedl drobnou úklonu. Skupinka se po sobě podívala.
   „Jo, je to on,“ zamumlal zkroušeně Regulus.
   „Jen se neboj, my ho tu patřičně vzděláme,“ prohlásil James s vážnou tváří, ale na jeho sarkasmus se chytil opět jen prosťáček Petr.
   „Tak tu tak nestůjme, ať nebudíme pozornost!“ nabádal je Remus šeptem. Souhlasili.

   Siriusovi se v hlavě usídlil červík stvořený z pochybností. On si ten pobyt u Potterových vlastně vůbec neužije. Nikdo ho nebude vítat, nezúčastní se rozpustilých chlapeckých hrátek, nemůže bavit společnost osvědčenými vtípky. Všechnu smetanu slízne jeho hloupý bratr. V tu chvíli zatoužil po tom, aby se mohl na konci ulice obrátit a utíkat zpátky domů. Domů… jak divně to znělo. Ale raději to, než taková potupa. Zvedl se mu žaludek a vyzvracel se nějaké mudlovské rodině do pelargonií.
   Regulus zbledl. „Brácho?“
   „V pohodě!“ odsekl Sirius a otřel si ústa.
   „Uvnitř si promluvíme!“ rozhodl Remus a mladšímu z Blacků se stáhlo hrdlo.

   Ukázalo se, že jeho obavy byly zbytečné. Mladý Lupin se chtěl pouze přeptat na jejich zdravotní stav. „Naši se vrátí až k večeru, tak klidně můžeš vyzkoušet hloubkovou kontrolu, Remusi.“ James se pochechtával a Petr se po něm nechápavě díval.
   „Když uděláme tvému bratrovi tenhle odvar, Siriusi, mělo by mu být lépe. Na žaludek je nejlepší,“ prohlásil mladík, který vypadal nemocněji než oba bratři dohromady a nervózně se usmál. Regulus plaše přikývl.
   „Tak jo. Pohni, Blacku, necháme tu lékaře s pacientem o samotě. A ty se taky zvedej, Petře.“ Odtáhl oba ven a Arcturus z rodu Blacků zůstal s Remusem Lupinem sám.
   „Tedy, chtěl jsem se podívat, jestli někde nekrvácíš. Tak bych tě poprosil, aby sis sundal košili.“ Regulus se nervózně usmál, ale poslechl. Lupin mu začal prohmatávat záda. „Hm, zdá se, že tady je to v pořádku,“ mumlal si spíš pro sebe. Pak jeho pohled padl na dlouhou táhlou jizvu na Sinusových zádech. „Ou, netušil jsem, že jsem tě až takhle pokousal.“ Remus se otřepal a Regulus zbledl. Kousání? Co u Merlinových vousů spolu jeho bratr s tímhle chlapíkem asi prováděli? A chce to vůbec vědět? „No, zdá se, že nic horšího než nervový otřes mít nebudeš. Po fyzické stránce jsi naprosto v pořádku.“

   Regulus si oddechl, když mohl vyjít z pokoje a vystřídat Siriuse. Ten se malinko ošil, když mu Remus přejel prsty po pihovatých zádech. „Nech toho, děsně to lechtá.“
   „Už končím,“ zabručel Lupin a stáhl mu košili zpět na původní místo. „Asi jste hodně dlouho necestovali Záchranným autobusem.“
   „To hádáš sakra dobře,“ odsekl Sirius, stále ještě naštvaný sám na sebe. Co to zas vyvedl? Nevěděl, jak ven ze situace, do které se namočil sám.

   Charlus a Dorea Potterovi skutečně dorazili až k večeru. Siriuse i Reguluse srdečně přivítali a vroucně objali. Vůdce Pobertů si povzdychl. Doreina kuchyně byla vyhlášená. Neznal nikoho, kdo by uměl tak úžasně vařit. Mrzelo ho, že na něj hledí jinýma očima a častují ho nesmělými úsměvy. Přinutil se také k úsměvu, aby jim dal najevo, že Blackové je nepovažují za lůzu. Musel vypadat komicky v té elegantní róbě, kterou mu bratr ráno strčil pod nos. Jako princátko z pohádek.
   „Jak se vám u nás líbí, Regulusi?“ Jamesova matka zapředla hovor a nevědomky se dotkla citlivého místa.
   „Je to tu fajn,“ zamumlal a sklopil zrak. Vždycky si přál být Jamesovým bratrem, a Potterovi se k němu tak i chovali. Léto s partou přátel, to bylo pohlazení po duši.
   Regulus dojedl a hladil si plné břicho. Byl ohromen srdečností téhle rodiny, ale trochu ho děsili Siriusovi přátelé. Rozhodl se, že s bratrem promluví.



(Copak si asi teď Regulus o bratrovi myslí?)


   Kapitoly: 1 2 3 4 5 6 7