2.kapitola - Pád Pána zla

vloženo: 29.06.2008   
počet zobrazení:   

   Bellatrix se uprostřed léta pečlivě připravovala na obřad, který se bude konat za několik málo hodin. Všichni jí gratulovali, že se stane paní Lestrangeovou. Snad nejvíc blahořečení se dočkala od milované tetičky Walburgy. Ona zatím žádného ze svých synů neprovdala. Belle přišlo směšné oblékat si bílé šaty, raději zvolila barvu tmavě modrou, připadala si v nich mnohem vznešeněji.
   Při obřadu všem dokázala, že je pravá aristokratka. Během slavnostní hostiny obdržela zprávu, že mudlové už objevili Seanovo mrtvé tělo, ale stejně věděla, že nebyli první. Znamení zla nad domem do několika minut přilákalo pozornost bystrozorů. Ať si hledají! Žádný důkaz nezůstal na místě činu.
   Chtěla si vychutnat svou svatební noc, ale novomanžel ji hrubě odbyl. Nechala ho být, nejspíš neměl náladu. V rodě Lestrangeů to v poslední době trochu skřípalo, opět šlo o majetek. Staré rodinné sváry, taková banalita.

   Narcisa ji teď vyhledávala poměrně často, přicházela i se synem. Byla neklidná, protože Lucius byl nesvůj. K něčemu se schylovalo a to něco bylo jistě nesmírně důležité. Pán zla se nesvěřoval nikomu ze svých podřízených, ale ti poznali, že se něco děje. Nikoho k sobě nevolal a jak se blížil konec října, stále více se uzavíral do sebe.

   Bellatrix pociťovala nezvyklé bolesti. Vůbec si nepřipouštěla, že by mohla být těhotná, před oním dnem, kdy vstupovala do manželství, to nebylo ještě tolik znát. Nenápadně se snažila zjistit, co se s ní děje, ať už pomocí chytře maskovaných otázek nebo jiným způsobem. Sledovala, jak vyrůstá malý Draco a čím víc ho pozorovala, tím pevněji stála za přesvědčením, že nikdy nechce mít děti. Všechen ten křik, dětská náladovost a probdělé noci… to není nic pro ni. Byla vděčná, že se Rodolfus o tomhle tématu před ní ještě nezmínil.

   Smrtijedi se chovali skutečně dost klidně. Objevilo se jen pár zaručených informací, že se jejich mistr baví s nějakým tlusťochem ve své pracovně. Noví členové zatím neznali Petra Pettigrewa.
   Voldemort se dozvěděl velice cennou informaci. O svém plánu řekl jen Severusi Snapeovi, který z něho nebyl právě dvakrát nadšen. Ne, když se jednalo o Lily Potterovou, za svobodna Evansovou.
   Hned dalšího dne vyrazil Pán všeho zla v utajení ke Godrikovu dolu. Hodlal od sebe odvrátit hrozbu, o které se dozvěděl jen čirou náhodou. Harry Potter musí zemřít!

   Voldemort kráčel ulicí plnou mudlů. Ne, že by mu to zrovna bylo po chuti, ale tuhle oběť dnes hodlá podstoupit. Čekání na den, kdy bude prolomeno Fideliovovo zaklínadlo, bylo konečně u konce. Ten den všichni oslavovali Halloween a po ulici se prohánělo mnoho mudlovských dětí přestrojených za čarodějky a kouzelníky. Ušklíbl se nad tou ironií. Sám měl na sobě dlouhý černý plášť a už svým vzhledem musel být odpudivý.
   „Máte hezký kostým, pane!“ Nějaké dítě se ho odvážilo oslovit. Chlapeček se zalekl a rozběhl se pryč. Jistě, černokněžník by ho mohl zbavit života jediným pohybem ruky, ale není třeba vyvolávat rozruch. Mudlovských obětí bude ještě víc než dost.
   Konečně dorazil až k domu rodiny Potterových. Vrátka mírně zaskřípala, když je otevíral. Viděl skrz okna celou rodinku, šťastnou a spokojenou. Připadali si tak bezpečně, že dokonce ani nezatáhli záclony. Jaká neopatrnost!
   Znovu se ušklíbl a nechal vchodové dveře explodovat. James Potter byl zaskočen natolik, že se ani nepokusil bránit. Jen učinil zoufalý pokus o ochranu svých blízkých. „Lily, seber Harryho a běžte! To je on! Běžte! Utíkejte! Zdržím ho tady…“
   Stačilo jen vypustit trochu zeleného světla a James Potter padl k mezi. Okamžitě poznal, že matka s dítětem vběhli nahoru do patra. Vlastně by nebylo špatné odměnit Severuse Snapea za jeho věrné služby. Ovšem to nyní závisí jen na ní, Lily Evansové-Potterové.
   Viděl, že je bezbranná, na hůlku ani nepomyslela. Banda ubožáků, nic víc. Mysleli si snad, že až spatří jejich vyděšené obličeje, nechá je žít? Bláhová představa! Zničil další dveře a velmi rychle se zbavil i provizorní bariéry v podobě jedné židle a mnoha krabic.
   Lily položila syna do postýlky a rozhodla se chránit ho vlastním tělem.
   „Harryho ne, toho ne! Prosím, Harryho ne!“
   „Ustup, ustup, ty hloupá holko… Tak dělej, uhni…“
   „Harryho ne, prosím ne! Vezměte si mě, zabije radši mě…“
   Už mu to opravdu začínalo lézt krkem. „Naposledy tě varuji…“ Jeho hlas byl chladný jako led. Ale Lily si dál vedla svou. „Harryho ne! Prosím… mějte slitování… smilujte se… Harryho ne! Harryho ne! Prosím, udělám cokoli…“
   „Ustup, tak ustup…“
   Nemělo cenu dále to protahovat. Zabil ji a pak přikročil k tomu malému děcku, které se okamžitě rozbrečelo. „Avada kedavra!“ vykřikl černokněžník a z jeho hůlky vytryskl proud zeleného světla…

   Bellatrix nechala zapnuté rádio. Vždy bylo dobré vědět, co se děje v řadách kouzelnické veřejnosti. Četla knihu a každou chvíli očekávala příchod některého ze členů. Do místnosti poněkud neurvale vstoupil Rabastan Lestrange, Rodolfusův bratr. „Mohla bys to už konečně vypnout? Řve to tu jak na lesy…!“
   V té chvíli byla hudba přerušena naléhavou zprávou. „Ztichni a poslouchej!“ zasyčela na něj.
   „Vše nasvědčuje tomu, že Pán zla byl odstraněn z cesty. Bystrozorové už neúnavně pátrají po jeho stoupencích. Hlasitě jásejme a provolávejme slávu Harrymu Poterovi, „chlapci, který zůstal naživu“,“ hovořil zřetelně mužský hlas.
   „Harry Potter?“ zašeptala Bellatrix nevěřícně.
   „Nevěřím, že by bylo po Něm,“ zakroutil hlavou Rabastan.
   „Máš pravdu! Není možné, aby…“
   Rozhodli se to ihned oznámit ostatním, i když tušili, že někteří už budou mít stejné zprávy z jiných zdrojů. Tohle přece nemůže být konec!