4.kapitola - Porada

vloženo: 22.03.2009   
počet zobrazení:   

   Té noci se Severusovi nespalo právě nejlépe. Ať ho chce Brumbál poslat kamkoli, bude to jistě nějaký riskantní podnik. Když vstával, toužebně pohlédl na rozestlanou postel. Kdyby si mohl vybrat, okamžitě by se do ní vrátil. Jenže tento den si žádal jeho služeb a takové volání nikdy nemohl odmítnout.

   „Už jste se rozmyslel, co se mnou, Brumbále?“ prohlásil Snape uštěpačně.
   „Á! Vidím, že sršíte dobrou náladou, Severusi,“ pousmál se bradavický ředitel. „To vám tedy jistě nebude vadit, když se ihned odeberete na schůzi Smrtijedů.“
   Vida jeho zmatený výraz podal mu novinový výstřižek. Dva mladí lidé se na něho usmívali z černě orámovaného snímku.
   „Takže k tomu došlo,“ polkl Severus a na malou chvíli v něm zatrnulo. James, ten pitomec, vem ho čert. Ale Lily… jeho Lily… Voldemort zabil a to bylo jeho zkázou. „Než vyrazím, potřebuju více informací.“
   „Máte mou plnou podporu, Severusi.“
   Snape vyrazil z Brumbálovy pracovny jako smyslů zbavený. Jeho nejhorší noční můra se vyplnila. Nikdy nechtěl, aby se jí něco stalo. A teď zmizel… on, velký ničitel, vyběrač životů, rozvraceč rodin. Atmosféra strachu zmizela, lidé jsou šťastní. To jen jeho život předešlé noci ztratil smysl…

   Narcisa Malfoyová otevřela dveře vedoucí do jednoho z pokojů. „Bello, je všechno v pořádku?“
   „Kdy začne ta schůze?“ vyštěkla ostře, byla to odpověď na právě vyřčenou otázku.
   Cissa znala tenhle tón sestřina hlasu… a upřímně ho nenáviděla. „Do hodiny!“ odsekla a zabouchla za sebou dveře.
   Bellatrix vstala, chvíli přecházela po pokoji jako rozzuřená lvice, poté usedla na židli naproti velkému zrcadlu. „Hloupá Cissy, ničemu nerozumíš.“ Přísně se podívala na svůj odraz v zrcadle a pokračovala v rozmlouvání s tím, kdo byl zřejmě neviditelný. „Nechápeš, že jsme včera přišli o skvělou budoucnost. Ne, jsi ještě příliš mladá, abys pochopila…“ Vzdychla, vstala a začala se oblékat. Schůze bude co nevidět. Musí se na ni pořádně připravit.

   Sídlo Malfoyových bylo úderem deváté hodiny večerní doslova přeplněné. Všichni členové smrtijedského kultu se sešli ve velkém sále, aby rokovali o situaci, jež nastala. Většina z nich byla oděna do černých hábitů, možná vyjadřovaly smutek, někteří to tak cítili. Lucius pokynul manželce, aby do číší nalila víno a pak se vzdálila.
   Smrtijedi vstali, aby si připili. Dovnitř zcela náhle vtrhla ještě jedna zahalená postava. Malfoy vstal a ihned tasil hůlku proti příchozímu. Cizinec se rozkašlal. Všichni ho poznali.
   „Jdeš pozdě, Rosiere,“ zavrčela Bellatrix.
   „A jak bych asi moh dorazit včas, když se tady kolem všude potulujou ty zatracený čmuchalové z ministerstva? Jak mi to vysvětlíš, ty jedna „slečinko, co pořád sedíš na zadku a civíš do zdi“, aha?“
   Čerstvě provdaná mladá žena sáhla po hůlce. Lucius vycítil ve vzduchu napětí. „Bello, klid! A Evane… přijmi od nás omluvu, že jsme na tebe zapomněli. Však víš, je to nezvyk, když jsi vždycky všude včas.“
   Smrtijed se upokojil a Narcisa donesla ještě jednu židli.

   Zatím si povídali jen tak, aby se společnost malinko uvolnila, a také proto, že nikdy nebyli pohromadě zcela všichni a každý měl nějaké zážitky, které chtěl ostatním sdělit.
   „Nerada vidím, že jsi tady, Snape,“ pronesla Bellatrix takovým tónem, jako kdyby do oběti zapichovala nůž.
   „Zdáš se mi poněkud napjatá, milá Bello. Zdraví ti slouží dobře?“ Oslovený se nenechal nijak vyvést z míry.
   „Líp mi nikdy nebylo!“ odsekla a toužebně si přála, aby mohla Snapea chytit pod krkem a začít škrtit.

   „Ztište se prosím!“ Lucius ťukl do číše lžičkou. „Mohli byste to pro mě udělat a držet aspoň chvíli zobák?“ zařval, když viděl, že vlídné jednání jaksi postrádá smysl. „Pán zla zmizel a nikdo o něm nemá žádné zprávy,“ pokračoval, jakmile hluk utichl. „Což je pro nás signálem, že je mrtev a už se nevrátí. Rosier příhodně zmínil ministerstvo. Půjdou po nás jako ohaři! Není pochyb o tom, že chtějí krev Smrtijedů. Takže se někam skryjte, to vám radím já! Jméno Malfoy je však natolik vážené, že se k něčemu podobnému uchýlit nemohu. A proto musím udělat to, co je mou povinností. Lhát, zatlouct pravdu do země. A vy udělejte totéž!“
   Bellatrix vyskočila jako uštknutá jedovatým hadem. „Ty ho chceš zapřít? Určitě není mrtvý! Musíme ho najít, Luciusi! On je naše budoucnost!“
   „Já nechci skončit ve vězení. Můj syn… naše jméno by bylo vláčeno po všech stokách téhle smrduté země! Je mou povinností zabránit ponížení svého rodu!“
   „To proto, že jsi slaboch!“ vyštěkla.
   „Běž nahoru, Bello! Jsi rozrušená!“
   „Nech si tyhle rady od cesty, Rabastane! Mně nic není!“ křikla ještě, než opustila místnost.

   Severus Snape se omluvil a na pár minut vyšel na chodbu. Jeho pocity byly smíšené. Nevěřil, že Voldemort je mrtvý. Ani Brumbál si tuto možnost nepřipouštěl. Byla hloupost myslet si, že největšího a nejobávanějšího kouzelníka všech dob přemohlo děcko, co ještě neumí ani mluvit. Byl znepokojený. Luciusův návrh se mu zdál rozumný a promyšlený, ale musel počkat na rozhodnutí většiny. Odvěká pravda vládne světu – špióni to vždycky budou mít těžké!