TOPlist


Kontakty:
 Schropferova.Lea
@seznam.cz

 308-485-860

Povídkářský meil:
 Leonyda.Styron
@seznam.cz

 Lea Schröpferová - Facebook

Hlavní menu

   ›› Úvodní strana
   ›› O autorovi
   ›› Guestbook
   ›› Odkazy

Fanfiction

   ›› Anime
   ›› Fantasy
   ›› Science fiction
   ›› Na motivy seriálů

Slash + erotická zóna

   ›› Anime
   ›› Fantasy
   ›› Science fiction
   ›› Originální tvorba
   ›› Hetero povídky 18+

Originální tvorba

   ›› Vydané knihy - důležité info
   ›› Průřezy příběhů
   ›› Jednorázovky

Srazy, cony, akce

   ›› Přednášky
   ›› Srazy

Bonusy

   ›› Vzpomínková sekce Letaxu
   ›› Povídky na přání
   ›› Povídky od vás pro mne
   ›› Vaše obrázky
   ›› Teoretické okénko
   ›› Můj pohled na fanfiction
   ›› Audio povídky
   ›› Zvířecí patroni povídek






   

Moderní Německo



   Ludwig Beillschmidt - Poté, co dostal talířem přes hlavu od své manželky Carmen, sestry Španělska, pochopil, že takhle to dál nejde, a v hlavě mu uzrál plán, jak dát holkám-národům pořádně do těla, aby si přestaly dovolovat. Přemluvit ostatní národy mu nedalo příliš práce. Začíná bitva mužů a žen a síly jsou vyrovnané ;-)

   Kristina Beillschmidtová zasvětila život studiu. Má za sebou řadu obtížných období, a i když se na její národ pořád ještě kouká skrz prsty, dokáže si naplno užívat přítomnosti. Na denním pořádku jsou hádky se sestrou Františkou, kterou stále ještě neopustila puberta, i s bratrem Ludwigem, který by jí rád vštípil alespoň trochu smyslu pro disciplínu.


   1. kapitola - V kůži Shakespeara

   Ludwig Beillschmidt seděl v bezpečí svého pokoje a snažil se setřít z čela zbytečky krve. Stále nehodlal přiznat chybu, tím méně manželce. Ano, neřekl jí o té večeři, protože po ní nechtěl, aby se jí zúčastnila. Pánskou jízdu si zvládl obstarat sám. Co na tom, že má přijet její bratr? Vždyť se nemusí vůbec setkat! Nechtěl si to přiznat, ale teď vážně zuřil. Nikdy si nepřál italskou domácnost.
   Vzdychl si. „Věděl jsem, že je temperamentní, ale že až takhle…“ Ušklíbl se. Teď určitě jeho drahá choť sbírá střepy a stírá krev z podlahy. V životě by si nepomyslel, že bude muset uhýbat letícímu porcelánu. Od Španělska se naučil pár užitečných slov. Nebylo to ani deset minut zpátky, co na ni křičel: „Carmen, por favor…!“
   Sáhl pro obvaz. Až mu dorazí hosté, bude všem pro smích. Ještě zkontroloval, jestli mu na hlavě dobře drží ten cár látky, pak vyšel z pokoje.

   Černovlasá dívka stála u dřezu a uklidňovala se. Jemně ji chytil kolem pasu a zahleděl se do jejích ohnivých oček, když se po něm ohlédla. Poškádlil ji na pihovatém nose a pak přejel rukou po její lehce opálené tváři. „Ach, Carmen…,“ vzdychl si a usmál se.
   Zaleskly se jí oči a pevně ho objala. „Nehodlám se omlouvat,“ vydechla.
   Přitiskl ji k sobě ještě trochu víc. Opravdu to řekla? No, on je Německo, a rozhodně nebude prosit za odpuštění, je přece v právu! „Ani to po tobě nechci,“ řekl opatrně, jak byl pořád ještě trochu v šoku. Pak se mu do hlavy vloudila vzpomínka na občanskou válku ve Španělsku a na pár událostí z dřívější doby. Vždycky byla vzpurná provokatérka a… vždycky strašně nebezpečná.
   Pustil ji a přinutil se usmát. Oplatila mu laskavý výraz a zamrkala. „Kdy přijedou? Připravím vám salát.“
   „Asi tak za dvě hodiny,“ hlesl a došel si k ledničce pro pivo. Potřeboval se něčím posilnit, protože tohle mu do hlavy nešlo.
   Samozřejmě nechtěl Carmen dráždit tím, že Ivan určitě dorazí dřív, což se také stalo, a že Arthur jejím salátem zcela jistě pohrdne. Tři ženy v domě, to bylo vážně už na pováženou. A to mohl být rád, že Kristina s Františkou se chovaly alespoň trochu slušně.

   Když dorazili hosté, nebyla po zuřivosti temperamentní Španělky ani stopa. Rozdávala úsměvy na všechny strany a oči jí jiskřily zvědavostí. Arthur tím byl zaskočen, Ivanova tvář se rozjasnila a Antonio objal sestru hned ve dveřích.
   „Carmen, drahá, už se o to postarám. A ten salát… nám vezmu.“ Ludwig se rychle a elegantně zbavil milované ženušky a vedl návštěvníky zkratkou do sklepení. Už tam měl všechno připraveno, od jídla až po stolek na pokerovou partii a také slušnou zásobu peněz.
   „Vodka?“ Ivanův nejistý pohled bloudil po tmavé místnosti.
   Blonďák mu ukázal rukou. „Máš tam celou bednu. A pro Arthura whisky, pro bratra pivo a Antonio si dá víno, že?“
   Španělsko se nervózně uchechtl. Venku začínalo jaro, tudíž si Ivan nepotřeboval sundávat v předsíni kabát. Když se všichni pohodlně usadili a místnost ozářilo stropní světlo, teprve si všimli Ludwigovy nové ozdoby hlavy.
   „Co se ti stalo?“ vyhrkl Antonio a šel si sáhnout.
   Německo ho rázně posadil se slovy, že ta rána je ještě čerstvá. „Tvá milovaná sestřička po mně házela talíře,“ odfrkl si.
   Španělův údiv nemohl být větší. „Tohle… to ti udělala Carmen?“
   Skupinka se rozchechtala. „No, vybral sis fakt dobrou partii,“ ušklíbl se Anglie. „Aspoň už vim, proč se neženit.“
   „A to jste se mi smáli, že mě během občanské války držela sestřička skoro tři roky v šachu. Tady to vidíte!“ Španělsko už se také usmál.
   „Jen se neboj, však já už si tu dračici zkrotím,“ zabručel blonďák a rozdělal karty. „A dávejte si pozor na Arthura, je to neskutečnej podvodník! Jinak dvojsmysly, narážky a klení se tady povolujou,“ uchechtl se. „Tak, vyložte sázky a naše jízda může začít!“ Promnul si ruce a počkal, až Ivan rozdá z balíčku.
   Arthur se tvářil ještě malinko dotčeně, že ho označili za švindlíře, ale pak suverénně prohlásil, že si domů hodlá odnést jackpot. „Mimochodem, Ivane, jak ti to jde s Čínou?“ Ušklíbl se a směnil tři karty.
   „Eee… no… ona… ale jo, fajn,“ odpověděl Rusko vyhýbavě a dal si pořádný lok z lahve.
   „Áha, že ty seš pod pantoflem?“ uchechtl se představitel Británie a sledoval ostatní, jak vykládají. „Kruci, Prusko má větší!“
   „No jo, musíš holt víc přemejšlet a míň kecat,“ okomentoval to šedovlasý a shrábl vklady spoluhráčů. „A ty si nechceš někoho najít, Antonio?“
   „Já ještě tu pravou nenašel,“ usmál se Španěl a posilnil se vínem. „Ještě někdo máte esa?“

   Hra pokračovala. K velké nevoli ostatních se Arthurovi Kirklandovi začalo dařit. „Ještě jednou vyhraješ a přísahám, že tě tu nechám svlíknout,“ vrčel Ludwig a počítal ztráty. Gilbert ho utěšoval, že nakonec toho Angličana stejně oškubou.
   „A co ty?“ obrátil se na mladíka s rudýma očima Španělsko. „Kdypak si taky nějakou najdeš?“
   „A znáš takovou, co by se mnou vydržela?“ Prusko se taktně vyhnul odpovědi. „Plačte, pánové, full house králů a královen!“
   „Achjo, zase už nás dostal,“ zaúpěl Anglie a rozloučil se s dalšími librami. „Tak jo, když už jsme u těch ženskejch… co sestřičky, Ludwigu?“
   „Řádí,“ zabručel blonďák a provrtal Angličana pohledem.
   „Jo, naše Molly teď taky dost vlčí. Fakt nevim, co to s těma holkama je. Víte, co mi nedávno řekla? Nemusíš se nade mnou povyšovat jen proto, že jsi mužskej. Zvládnu klidně to, co ty. No je to možný?“
   „Tak jí domluv!“ ozval se Ivan Braginski a v očích se mu zablýsklo. „Přece s tebou nebude zametat takhle mladá holka?“

   Možná právě to byl okamžik, kdy Ludwiga přepadl ten bláznivý nápad. Uchechtl se a mrkl na přítomné. „Zkuste se pozeptat ostatních, jestli se ta vzdorovitost náhodou nešíří jako epidemie.“ Všechny to rozesmálo. Opravdu je nikdo ani jedenkrát nevyrušil. Místnost se zaplňovala kouřem z tabáku, který se mísil s alkoholovými výpary a jadrným klením. Odměnu nakonec shrábl Ivan, který se spokojeně šklebil. Ještě chvíli se ze sklepení ozývalo Ludwigovo a Gilbertovo žalostné úpění, než celá pětice vyšla ven a tvářila se jako nejlepší kamarádi. Všechny důkazy o vině byly zlikvidovány, včetně salátu, který s velkou chutí zbaštil Gilbert.

   Ludwigovi ta rozmluva nešla z hlavy ani po pár dalších dnech. Jak se tak probíral zpětně všemi těmi poznámkami o ženách, které padly během jejich hráčského kolečka, musel si přiznat, že se mu to skutečně začalo jevit jako problém. Teď seděl na terase a občas zabloudil pohledem ke Kristině, která si četla ve stínu stromu. Poslední dobou mu jeho mladší sestra skoro pořád odmlouvala a měla chuť se hádat. Kam se poděly doby, kdy ji musel tahat z průšvihů?
   „Už je dospělá po fyzické stránce, ale rozum stejně ještě nemá,“ pousmál se. „A mě ani nenapadne, abych ho do ní natloukal.“
   Relaxoval tak dlouho, až se mu do hlavy vloudily divné myšlenky. Jejich ženské protějšky prý zvládnou to, co oni. Směšné! Kdyby jim dali ochutnat jen ždibec chlapských starostí… A vlastně proč ne! Nějaký pořádný výcvik přežití by jim neuškodil, aspoň by si příště odpustily podobné hloupé řeči.

   Trhl sebou, když do něj někdo strčil a zpřetrhal mu myšlenky. „Co chceš, Gilberte?“
   „Ale ale, snad jsi nehledal nirvánu?“ zašklebil se šedovlasý a sedl si vedle něho.
   „Tak nějak. Pořád mi vrtá v hlavě, co říkal Arthur.“ Nakonec se odhodlal a s tím neuvěřitelně bláznivým nápadem se mu svěřil.
   „Bojovku? Za to tě ty ženský rozcupujou,“ uchechtl se Prusko.
   „Nebudou o tom vědět,“ ušklíbl se Německo a oči se mu podivně zaleskly. Jeho starší sourozenec si toho všiml.
   „Hele, brácha, neblbni! To by byl únos!“
   „Použil bych výraz odplata. Věřím, že by do toho nápadu šlo spoustu národů. Viděls přece tu zoufalost Braginského.“
   „Hm, dobře, tak to já se zeptám, kdo z našich by to bral. Bude to taková…“ Na chvíli se odmlčel. „…hluboká sonda do ženskýho myšlení.“
   Blonďák se uchechtl. „Když už mluvíš o ženách… vážně se ti žádná nelíbí?“
   Gilbert nepatrně zrudl. „Ale jo, jedna by tu byla, ale ta si mě k tělu stoprocentně nepustí.“
   „Vážně? A která?“ Ludwiga to začalo zajímat.
   „Eee… Šárka… Česko.“
   Německo nedokázal potlačit zaklení. Když ji tenkrát viděl na uvítacím výboru Evropské unie a dal si dohromady první a druhou polovinu skládanky, byl v šoku. Poznal v ní dívku, která sloužila v domě, který mu během okupace přidělili v hlavním městě Česko-Slovenska.
   „No, myslím, že ji hned tak neuvidíš,“ pousmál se. Protože kdyby ji sem někdo dostal, podám si ji osobně.
   „No jo no, mám holt pech. Zůstanu sám,“ zavtipkoval a bratr se po něm ohnal.
   „Ty pořád ještě nemáš rozum,“ zavrčel a podíval se znovu na Kristinu. „A když nad tím tak přemýšlím… ani těm našim dvěma šídlům by malá lekce neuškodila.“

   Ivan, Arthur, Antonio a Gilbert, ti všichni se zapojili do pátrání po dalších nespokojencích. Ludwig byl překvapen, když mu kladně odpověděl i velice konzervativní Kiku Honda, představitel Japonska. Když dali s bratrem dohromady seznam, čítal skoro třicet jmen.
   „Neuvěřitelné,“ vydechl Německo. „A šíří se to jako mor!“

   Seznámit ostatní s bojovým plánem musel co nejdřív. Nemohl riskovat, že některému z těch chlapců povolí nervy a vyvolá mezinárodní konflikt. A dost ho překvapilo, že se zapojilo i několik zemí, které do té doby vůbec neznal, třeba Rumunsko nebo Portugalsko. Zamračil se nad tím počtem, taková akce bude vyžadovat daleko lepší organizaci a bude se muset skutečně pořádně promyslet.

   Porada proběhla, měla opravdu hojnou účast. Na ten jeden jediný den se Ludwigovi podařilo vystrnadit ze sídla Carmen i obě zvídavé sestřičky. Padlo spoustu dobrých nápadů a celá ta banalita začala připomínat vojenské spiknutí. Vždyť byla uražena chlapská ješitnost, to přece nemohlo zůstat bez odezvy! Francisův nápad na uspořádání plesu byl nejdřív zamítnut, ale pak se k němu ještě s radostí vrátili. Bylo to dokonalé krytí.

   Německo zpozorněl, když se v jeho blízkosti rozezvučel telefon, a úplně se zděsil, když zjistil, kdo mu volá. Šárka Nováková, Česko. Prý chce strávit v jeho domě pár dní. No, proč ne, velice rád (a právě ji) uvidí. Zavěsil a připsal do seznamu další jméno.
   „Myslím, že budeš mít možnost tu svou vyvolenou lépe poznat, a možná se jí i trochu dvořit!“ Zavolal na Gilberta, který se po něm překvapeně podíval.
   „Co to meleš?“
   „Tvá drahá Šárka se nám právě upsala krví,“ ušklíbl se a přetlumočil mu hovor, který před malou chvílí ukončil.
   Prusko zbledl. „To jako fakt? Ona na tý akci fakt bude?“
   „Za hodinu ji vyzvedneš na nádraží,“ přikývl. „A ne že couvneš, už je to připravené!“ Vrhl po něm hněvivý pohled a Gilbert se ušklíbl.
   „Tu holku podceňuješ. Měls vidět, co vyváděla ve středověku.“
   „Někdy mi to povyprávíš,“ usmál se a dívčino jméno v seznamu podtrhl. „Můžem jen doufat, že nám naše drahá děvčata ten tábor nezboří.“



(Akce se rozjela jako splašený vlak. A že se do jejich bojové hry přihlásí i Šárka Nováková, to Ludwig tedy vážně nečekal.)


   Kapitoly: 1 2 3 4