4.kapitola - Sžití s novým tělem

vloženo: 04.06.2008   
počet zobrazení:   

   Vraťme se teď o pár let zpátky…

   Jeho hůlka vyslala další smrtící kletbu. Pak už spatřil jen obrovský výbuch a byl svědkem toho, co se stalo tak dávno, před sedmnácti lety. Znovu byl vyvržen z vlastního těla, bez špetky kouzelné moci. Z posledních sil se přeměnil do podoby malého neškodného hada stříbřité a trochu nazelenalé barvy. Byl bezmocný a žádný z jeho následovníků nevěděl, že je tady. Nemohl tu déle zůstávat. Musí se schovat v ústraní a přijít na způsob, jak znovu získat své tělo. Na zemi leželo jeho zničené šatstvo, nikoli však tělo. Nezdálo se mu to, skutečně zůstal naživu. Jediné, co mohl dělat, bylo mluvit s ostatními hady.
   Takový byl tedy osud vznešeného lorda Voldemorta! Kdyby ho teď viděli jeho následovníci, jistě by se neudrželi smíchy. Zlostně zavrtal krvavě rudé oči do kopečku hlíny před sebou. Takhle tu bude trčet věčně!
   Kam se obrátit? Kde hledat? Toužil se skrýt někde na venkově, mezi mudly. Tam nějaké drobné pokusy kouzlit nikdo nepovolaný nezaznamená.
   Pro hada není vůbec lehké se pohybovat. Se zjevným znechucením se proplazil kolem Brumbálovy mramorové hrobky. Kdyby ten dědek nebyl mrtvý, zabil by si ho sám! Navenek vztekle syčel a v duchu si ulevoval množstvím šťavnatých slov. Musel si pracně zvykat na to, že táhne po cestě plné ostrých kamínků své hladké „obnažené“ tělo. Působilo mu to nesnesitelnou bolest, ale musel si zvyknout. Však v téhle podobě moc dlouho nezůstane!
   Mezi hady byl stále ještě nechvalně proslulý, což mu nyní bylo na obtíž. Byl nucen lhát a tajit svou pravou totožnost, protože ti plazi ho nenáviděli. Jeden vzteklejší na něj dokonce nečekaně zaútočil a ošklivě ho pokousal. Byl ponížený, byl ještě míň než domácí skřítek, odsouzený k proklínání. Podcenil moc zvířat. Pro něj byl Nagini jen dalším viteálem, trumfem v jeho plánu. Ale pro ty hady tady… přítel, společník, kumpán.

   Voldemort se rozhodl, že se už nebude na nikoho spoléhat, beztak je mu to jenom na škodu. Cestoval dlouho, plazil se lesy, přes pole a louky, co nejdál od lidí. Musel snášet hlad, tu zas nemohl najít vodu a málem pošel žízní. Cvičil se v rychlosti, protože lidi na něj brali hole. Byl donucen plazit se nejrůznějším svinstvem. Proklínal osud, spílal Brumbálovi i Grindelwaldovi, klel a myslel na toho všivého zmetka Harryho Pottera. Avšak i přes všechno utrpení, kterým musel projít, zůstával navztekaným, arogantním, necitelným a obávaným černokněžníkem.
   Nevzdá se, on se nikdy nevzdá! A až získá zpět lidskou podobu, neustane, dokud nevyhubí všechny hady!