2.kapitola - Ve stínu orla

vloženo: 24.04.2008   
počet zobrazení:   

   Samantha usedla po boku Havraspárských. Pořád ještě nepřemohla ten pocit zklamání. Ze stěny za ní vylétl duch a polekal ji. Kouřově šedá, velice elegantní žena v prošívaných šatech, se jí omluvila, usmála se a zase odplachtila pryč. Jak jí později sdělil havraspárský prefekt, byla to Šedivá dáma, duch havraspárské koleje.
   Hostina byla přímo vynikající. Tolik jídla pohromadě snad Samantha ještě neviděla. Stále však po očku pozorovala Severuse. Viděla, jak do něj loktem šťouchla zamračená blondýnka a přinutila ho vnímat její přítomnost. Přítelkyně to jistě není, bude to nejspíš spolužačka.

   „Vůbec jsi neposlouchal, co jsem říkala!“ prskla mladá žena a provrtávala Snapea pohledem.
   „Já přece znám své povinnosti, Eloise!“ zavrčel a dál se rýpal v jídle.
   „Tak mi to sakra dokaž!“ Střelil po ní otráveným pohledem a neochotně se zvedl. „Zmijozelští prváci ke mně!“ rozkřikl se a ukazoval ke dveřím. Eloise se vítězoslavně ušklíbla. Zato Samantha se zarazila. Severus je primus? Už si stačila zjistit, jak to tu chodí a kdo komu velí. Nikdy se tím nechlubil. I když, ono asi ani nebylo čím.
   Ve zmijozelské ložnici bylo nezvyklé ticho. Všichni po výtečné hostině hned zalehli. Jen Severus, ještě nerudnější než obvykle, tupě civěl do prázdna. Zapomněl, jistěže zapomněl! On se přece Brumbála o tenhle šprťácký post neprosil! Nemůže dělat vůbec nic, když hlídkuje po nocích. Nesmí stíhat Blacka, Pottera a tu jeho partu – je nutné, aby se od nich držel co nejdál. Nevynechají jedinou příležitost, aby ho neponížili, nejlépe před půlkou školy. Vzdychl. Bylo známo, že prefekti a později primusové jsou vybíráni z řad výjimečně talentovaných studentů. Musel se usmát – jeho nadání na lektvary bylo řediteli známo.

   „Tohle je tedy Havraspár?“ vydechla Samantha ve společenské místnosti. Nejdříve vystoupali po několika schodištích, z nichž se téměř všechna pohybovala. Pak je prefekt přivedl před zrezivělé brnění. Přilbice se náhle odhrnula a uvnitř té obludy něco tlumeně zachrčelo. „Heslo!“ Již rozeznali rytířova slova.
   „Chytrost!“ vyhrkl mladík s odznakem a brnění se poslušně odsunulo. Samantha teď stála ve společenské místnosti havraspárské koleje a pozorovala všechnu tu krásu.
   A přímo proti ní, na zdi nad krbem, se majestátně vyjímal obrovský orel v modrém poli – starobylý znak Roweny z Havraspáru.

   Severus mírně zaklonil hlavu dozadu. Už jen pár posledních měsíců a navždycky odsud zmizí. Jen se ještě pokusí o zkoušky OVCE a pak už nikdy neuvidí ty dva. Ach, jak strašně je nenávidí! Ale teď měl jiné starosti. Bylo mnoho věcí, které Samanthu spojovaly s jeho rodinou, a teď nešlo o příbuzenské vztahy. Trávila s ním každou volnou minutu a znala ho mnohem lépe než ostatní. A nezapomínal ani na to, jak je jeho sestřenka zbrklá a impulzivní. Snadno se jí může něco stát! Když před ním mávala dopisem z Bradavic, byl velice rozzlobený. Ne, že by jí nepřál dostudovat v Bradavicích, ale musí to být zrovna letos? To s tím zatraceným rozhodnutím nemohl Brumbál o rok počkat? Jen mu zkomplikoval život, byl ještě horší než dosud. Litoval, že Moudrý klobouk poslal Samanthu do Havraspáru. Nebude ji moci chránit. Bude jen otázkou času, než někdo zjistí spojitost mezi ní a jeho osobou. Stačí jedno neopatrné slovo…
   Zavrtěl nepřesvědčivě hlavou. Dokázal by udržet vážnou tvář v jakékoli situaci, ale pokud by hrozilo nebezpečí té malé, neunesl by to.

   Samantha usínala a v hlavě se jí přehrával celý dnešní den, hlavně to báječné odpoledne ve vlaku. Jistě se jí v Bradavicích bude líbit…