12.kapitola - Kousanec

vloženo: 05.08.2008   
počet zobrazení:   

   „Vypadá to, že teď je to dva na jednoho. Měl by ses stáhnout, Blacku!“ poškleboval se Snape.
   Samantha měla radost, že se jí podařilo nemožné. Sirius měl ale jisté podezření, které si hodlal ověřit. „Čímpak jsi tu holku očaroval?“ zajímal se. Udělal rychlý pohyb směrem k dívce, natáhl po ní ruku a v té chvíli se něco zakouslo do jeho paže. Cosi malého, šedého a hrozně chlupatého, ochotného se za žádnou cenu nepustit. Zvířátko zarylo ostré zoubky do natažené ruky.
   „Štístko! To je fuj!“ zděsila se Samantha.
   Nezdálo se, že by tvoreček hodlal poslechnout. S vypětím sil od nebelvírského studenta odtrhla chlupatou kuličku s podivnými oušky a schovala si ji v dlaních.
   „Měl… měl by sis zajít za… madame Pomfreyovou,“ špitlo černovlasé děvče, ale skoro ho nebylo slyšet. „Ještě nikdy nikoho nekousnul.“
   Black si třel ruku a sykal, rána pálila. „Co že to říkala?“
   „Dojdi si na ošetřovnu, Blacku,“ zachechtal se Snape a s úsměvem pozoroval, jak se jeho nepřítel ztrácí v chodbě. „To nebylo špatné!“ pochválil svou vyděšenou sestřenici. Tak konečně jsi dostal lekci, Blacku! Zasmál se v duchu.

   Pohledný černovlasý mladík a jeho brýlatý kamarád zaháněli nudu ve společenské místnosti Nebelvíru. Ale bylo poznat, že Siriuse Blacka něco užírá. Chvíli se věnovali obvyklému vymýšlení studentských vtípků a pak Tichošlápek nahodil poněkud vážnější téma.
   „Hele, Jamesi… co bys dělal, kdyby se ti povedlo Evansovou dostat do jinýho stavu?“
   „Skákal bych radostí a celý týden oslavoval!“ zazubil se Potter.
   „Nevtipkuj! Dyť je to vážná věc!“ namítl Sirius.
   James zavětřil. „Snad jsi neudělal...?“
   „Ale vůbec ne!“ Rychle se ohradil. „Jen mě to tak napadlo.“
   „Tak fajn.“ Mladík s brýlemi a kšticí neposlušných černých vlasů konečně vzal kamarádova slova vážně. „No, v tom případě… bych se o to dítě postaral, když bych věděl, že je fakt moje.“ Pak se zasnil. „Ale mít dítě s Evansovou… teda, to by bylo!“

   Samantha se bála hned několika věcí. Tou první bylo odhalení její pravé totožnosti… Severus by se na ni určitě zlobil a ona nechtěla být přítěží. A pak tu byl panický strach z Křiklana a jeho Lektvarů. Nebyla v nich dobrá a všechna ta nervozita se začala projevovat i v ostatních předmětech, což vůbec nebylo dobré. Za chvíli si o ní budou myslet, že je moták. A teď doufala, že Štístkovy zuby nejsou jedovaté.

   Siriusovi se ono drobné „zranění“ brzy zahojilo. Velká síň byla zaplněna studenty, kteří čekali na Brumbálův proslov. Proslýchalo se totiž, že ředitel má opět své „bláznivé nálady“, a to nevěsilo vůbec nic dobrého. Konečně se nejdůležitější člověk v Bradavicích usadil na čestné místo u profesorského stolu. Dvakrát jemně ťukl do číše, ale hluk ustal až ve chvíli, kdy se rozkřikla Minerva McGonagallová: „Tak bude tady ticho?“
   Albus Brumbál se na ni přívětivě usmál a poté začal hovořit. Několik organizačních připomínek ohledně chodu školy přešli studenti bez povšimnutí. Zpozorněli teprve, když ředitel oznámil, že hodlá uspořádat slavnost.
   „Blíží se nám duben, měsíc radosti, a proto jsem se rozhodl vám zpříjemnit školní rok maškarním plesem! Pevně věřím, že si z onoho nezapomenutelného večera odnesete jen dobré zážitky. Týden na přípravu by vám měl, myslím, stačit.“
   Maškarní ples? Pobertové se po sobě nejistě podívali. No to zas bude událost!