3.kapitola - Srabus

vloženo: 24.04.2008   
počet zobrazení:   

   Ten den nezačal vůbec špatně, říkala si v duchu Samantha, když usedala k večeři. Tolik neuvěřitelného a zvláštního se toho dne událo. Byla přímo nadšená.
   V hodině Přeměňování ji velice překvapilo, že do třídy vlezla mourovatá kočka, kterou si hned několik děcek pohladilo. Zahlédla snad v jejích očích záblesk? Natáhla k ní ruku a náhle vykulila oči. Místo kočky jí profesorka McGonagallová potřásala rukou. Usmívala se. „Nezírejte tak na mne, slečno Vayrová. Copak jste nikdy neviděla kočku?“ Vyprskla smíchy a raději se otočila, aby se profesorce nemusela dívat do očí. Ale ta už mezitím promlouvala ke studentům.
   Profesor Binns – učitel-duch, si svou smrt nejspíš zasloužil. Vůbec by se nedivila, kdyby se doslechla, že ho znuděný student čímsi umlátil k smrti. „Přestaňte laskavě šustit tím papírem, slečno Watersová!“ zahřměl její nový učitel „dějepisu“.
   „Jmenuju se Vayrová,“ ucedila Samantha a sledovala ducha zkoumavým pohledem.
   „Vy mi budete odmlouvat? Na novopečeného studenta si až příliš dovolujete, mladá dámo.“
   Povytáhla obočí. „Vlastně bych vás ani nemusela poslouchat, protože hovoříte s naprosto cizí osobou.“
   „Tak a dost!“ rozzuřil se Binns. „Havraspár přichází o deset bodů a vy jste si právě vykoledovala školní trest.“
   O pár dní později vyhledala Severuse v knihovně. Byl až po uši zabraný do knihy s hladkým černým obalem, na kterém se skvěla velká zlatá písmena. „Ahoj, Seví!“ Trhl sebou, jako by mu někdo vylil za krk kbelík ledové vody. „Tady ne, Sam. Nejsem tu zrovna oblíbený. Říkej mi před ostatními Snape.“
   „Ale to je hrozný nezvyk,“ ušklíbla se dívenka.
   „Žádám tě o to, ne, zapřísahám tě! Nesmí vědět, že jsi moje příbuzná! Slib mi to,“ zašeptal jí do ucha a z jeho slov čišel chlad.
   „Máš mé slovo Sev… tedy Snape.“
   Netrvalo dlouho a oba se při hovoru výborně bavili. „No a představ si, že ten duch, Binns, mi dal školní trest. Hned první den školy,“ postěžovala si Samantha.
   „To se zapíše do historie,“ zachechtal se Severus. „Budeš první studentka v Bradavicích, na které si Binns vylil vztek.“ To už mu cukaly koutky a děvče ho podezíralo, že smíchy slzí.
   „Je to…“ hledala správná slova. „Pro něj neexistuje pojmenování! Víš, co mě nechal dělat? Psala jsem dopisy! Celou haldu a pěkně dlouhé. Měla jsem podezření, že všichni ti jmenovaní už budou dávno po smrti.“
   Severus se otočil, aby nepostřehla jeho výraz. Musel se hodně přemáhat, aby se nezačal plácat po stehnech a křepčit. Dlouho se tak nepobavil. Ale nemohl se přece takhle ztrapnit přede všemi, tak se jen zkoušel šklebit. „Ty už zase slzíš!“ Zvedla se od stolu.
   „Ale vůbec ne. Jenom… mám něco v oku,“ vymlouval se.
   Poklidnou atmosféru zmařilo cizí zvolání: „Nazdar, Srabusi!“
   Severus nasadil svou kamennou masku. „Hoď tam zpátečku, Blacku!“
   „Ale ale, Srábku! Neměl jsem tušení, že jsi pedofil,“ ušklíbl se a hodil očkem po Samanthě.
   Byla dost chytrá, aby si poradila. „Snape mně doučuje,“ odsekla podrážděně.
   Black se prohýbal smíchy. „Vážně? A copak?“
   „Lektvary. Je v nich skutečně dobrý!“ Přimhouřila zrak a obrátila se k bratranci. „Viď, Snape?“
   „Přesně tak, Vayrová.“ Zvedl se a zapíchl do Siriuse prst. „A ty mě nenuť, abych použil své primuské pravomoci. Pochybuju o tom, že by tě z toho maléru Evansová tahala.“ Tím Blackovi vypálil rybník. Nevěděl, jak mu odpovědět. Otočil se a vytratil se z knihovny. Snape se stále ještě mračil.
   „Severusi?“ ozval se vedle něj slabý dívčí hlásek. „Co je to pedofil?“
   Protočil oči v sloup a sykl: „Zmizni!“