10.kapitola - Zmijozelské překvápko

vloženo: 25.05.2008   
počet zobrazení:   

   „Tak co, Eloise? Jak jsi daleko s Blackem? Už brzy bude jaro a pořád nevidím žádný rozdíl,“ dobíral si ji zmijozelský primus.
   „Neboj se, už brzo se dočkáš!“ naježila se Eloise a Severus jen stěží udržel vážnou tvář.

   Havraspár a Zmijozel spolu měli sehrát přátelské školní utkání. I když o pouhou zábavu nešlo, vždyť se dosud bojuje o famfrpálový pohár. „Tak co, komu fandíš?“ vyzvídala Evelin.
   „Nikomu,“ přiznala Samantha.
   „Jak to?“ divilo se děvče po její pravici.
   „No… když budu povzbuzovat jedno družstvo, zklamu to druhé.“
   „Tak tomu teda fakt nerozumim,“ kroutila hlavou Evelin.
   „Jak jen ti to vysvětlit… Havraspár je moje kolej a Zmijozel… tam mám bratrance.“
   „Fakt jo? A o takový důležitý věci ty prostě mlčíš?“
   „On nechtěl, aby to někdo věděl.“
   Evelin se ušklíbla. „A jak se jmenuje?“
   „To ti nemůžu říct!“
   „Fajn, tak si to nech!“ Její havraspárská spolužačka se prudce zvedla a utíkala uličkou pryč. „Evelin, počkej!“ Už jí ale zmizela z dohledu.

   „Tak kolik tenhle měsíc?“ pochechtával se James, který jako jediný měl pro kamarádovy výstřelky pochopení.
   „Pět. Ale nejsem si tím zrovna jistý, tak se juknu do deníčku,“ zakřenil se Sirius a dělal, že hledá v neviditelné knížce.
   „A máš tam taky nějakou ze Zmijozelu?“ chechtal se James.
   „Kdepak, to jsou studené čumáky.“ Zapadl do křesla a pronesl zamyšleně: „I když je tam jedna fakt solidní kost.“
   „A kterápak?“
   „Eloise Readingová, ta vysoká štíhlá blondýna s pihami v obličeji. Jenže si mě prostě nechce pustit k tělu. Když jsem to zkoušel posledně, zařvala na mě, že tak hluboko ještě neklesla.“
   „Máš ty ale smůlu, kamaráde.“ James ho z legrace utěšoval.
   „Ale to je fuk. Spíš se těším, až za pár dní budeme zas řešit ten Remusův „malý chlupatý problém“,“ vyhrkl Sirius ve chvíli, kdy do dveří nakoukla Becky.
   „Nemá někdo z vás už dopsaný ten esej do bylinkářství?“
   „A co když jo? Šla bys pak na nějaké pěkné místečko?“ Sirius se k ní přitočil a přejel jí rukou po zádech, v druhé svíral požadovaný pergamen.
   „S tebou už ani ve snu, Blacku! Jednou to stačilo!“ Vyškubla mu esej z ruky a zmizela jim z očí.
   „Fakt, Siriusi, ty máš děsnou smůlu! Už tě tu holt znají,“ neodpustil si James a raději rychle hleděl, kam se schovat, než po něm nejlepší přítel něco hodí.

   Po snídani zapomněl Sirius dávat pozor na cestu. Vrazil přímo do jednoho zmijozelského děvčete. „To neumíš dávat pozor, pito… Aha, to jsi ty, Blacku.“ Eloise se včas zarazila. Byla by to vhodná příležitost?
   Černovlasý hezounek se snažil dělat, jako že to měl celou dobu v plánu. Koketně se usmál. „Nechtěla bys se mnou třeba strávit odpoledne?“ navrhl. Čekal odmítnutí, které se ale nedostavilo.
   „Ale proč ne,“ utrousila Eloise a snažila se, aby to znělo lhostejně.
   „Vážně? A co žes najednou změnila názor? Hele, tak mi dokaž, že to myslíš vážně.“
   Na zlomek vteřiny to vypadalo, že tentokrát to od ní Sirius pořádně schytá. Eloise se zhluboka nadechla a pak Blacka vášnivě políbila. Vysloužila si tak znechucené pohledy Zmijozelských a výraz nelíčeného obdivu ve tváři Severuse Snapea. „Tak odpoledne?“ Hodila po Siriusovi očkem a nechala ho zmateného stát v davu spolužáků.
   „Tak a Black si může připsat další zářez,“ vzdychla téhož večera, když ve Snapeově přítomnosti dopisovala esej do Kouzelných formulí.
   „Aha. Takže něco bylo?“
   „Já své slovo držím!“ ušklíbla se, dopsala úkol a zmizela v ložnici.

   „Mluví o tom celá škola! Jaký to bylo?“ dychtil James Potter po novinkách.
   „Přiznám se ti, že vůbec ne špatný. Ty zmijozelský holky ví, jak na to. Možná mají na uspokojování mužů talent. Tak si říkám, že asi začnu lovit v jiných vodách.“
   James se upřímně rozchechtal. Sirius ho sežehl pohledem, ale tvářil se spokojeně.
   Během několika dalších týdnů se toho dost seběhlo, ale prvenství v počtu Jobovek měla právě zmijozelská kolej. Nejen, že začala polevovat v boji o školní pohár, ale čekaly ji daleko horší zvěsti.
   „Hej ty! Nenič tu stěnu!“ Nějaký třeťák právě dostával od pihaté blondýny kázání. Náhle se chytila za břicho, odvrátila hlavu od trestaného a vyzvracela se Severusovi pod nohy. Zrovna totiž procházel kolem ní.
   „Co děláš?“ zděsil se.
   „Promiň,“ špitla Eloise. „To se mi teďka stává každou chvíli.“ Znovu se omlouvala.
   „A poslyš, nejsi ty náhodou…“
   „Ne! Neříkej to slovo!“