4.kapitola - Kouzelné zvířátko

vloženo: 07.05.2008   
počet zobrazení:   

   Samantha si nejvíce rozuměla s Evelin, stejně starou spolužačkou z Havraspáru. Byla ale až moc blázen do famfrpálu. „Co tě na té divné hře s třemi míči může tak bavit?“
   „Já… to ti neumím popsat. Ale ukázat, to jo. Zítra mají trénink Nebelvírští.“ Samantha souhlasila, i když ve skutečnosti jen rezignovala. „Jo a mimochodem… famfrpál se hraje se čtyřmi míči,“ rýpla si Evelin a zalezla do koupelny.
   Svolení od nebelvírských hráčů dostaly, koneckonců to byla zatím první rozcvička týmu. Dívky si zalezly na tribunu a zvědavě pozorovaly sedm mladých mužů, kteří právě nastupovali na hřiště. Trénink začal a ony spatřily jen košťata míhající se ve vzduchu. Hra byla rychlá a dynamická, kapitán své mužstvo skutečně cepoval. Jednou, dvakrát, pětkrát za sebou během několika vteřin polapil zlatonku vysoký mladík s rozčepýřenými černými vlasy a brýlemi s kulatými obroučky.
   „Kdo je to?“ zeptala se Samantha se zájmem. Neznámý je oblažil zářivým úsměvem. „To je James Potter, legenda mezi bradavickými chytači. Jeho mužstvo prý ještě ani jednou neprohrálo,“ informovala ji Evelin a už spěchala za Potterem dolů. „Smím Vás požádat…?“
   „Jasně!“ Mladíkovi zájem lichotil a ochotně Evelin věnoval autogram.
   „Sestra Elisa pořád básní o Jamesi Potterovi. Bude mít radost!“ výskala Evelin a utíkala za Samanthou.

   „Tak jaké jsou hodiny?“ optal se Severus.
   „Myslím, že jsem tomu klukovi z Nebelvíru nelhala. Vážně budu potřebovat doučování z lektvarů,“ povzdychla si Samantha.
   „Ale prosím tebe, na tom přece vůbec nic není!“ podivil se Snape.
   „Když já… jsem nervózní z Křiklana a pak vždycky smíchám špatné ingredience.“ V tu chvíli kolem nich procházela jedna z mrzimorských studentek. „Na tomhle musíte ještě zapracovat, Vayrová,“ zvýšil Snape hlas. Jakmile byla z dohledu, vrátil se k původnímu tématu.
   „To tu na hradě není nějaké místo, kde bychom měli klid jen sami pro sebe?“ čertila se Samantha. „Žádné takové dosud nebylo objeveno.“ Severus se zatvářil důležitě. „A krom toho, lidi lezou všude,“ ušklíbl se. Dívenka vyprskla smíchy.
   „A co jinak?“ změnil raději téma.
   „Už si pomalu zvykám na to, že mi Binns nepřestane říkat Watersová.“ Na chvíli se odmlčela. „Seznámila jsem se s Hagridem. Dělá v Bradavicích hajného.“
   „O něm jsem slyšel. Prý ho ze školy vyhodili. Docela by mě zajímalo, co provedl.“
   Samantha chvíli přemýšlela a pak řekla: „To nevím, ale určitě to bylo nedorozumění. Je to moc milý a hodný člověk.“

   Hagrid měl zahradu plnou velice zvláštních tvorů a Samantha k němu moc ráda chodila. Jednou jí dokonce ukázal kentaura, ale mohla ho sledovat jen zpovzdálí, aby se neurazil. To odpoledne se za ním opět zastavila. „Jaké je vlastně tvé jméno?“
   „Rubeus. Trochu zvláštní, co říkáš?“ mrkl na ni a zaculil se.
   „Znáš Severuse Snapea?“ nadhodila Samantha.
   „Jen tak od vidění. Syčák! Loni mi pošlapal dýně, co sem šetřil na Všechny svatý. Viděl jsem ho, ale neprásk. Takže jo, tak trochu ho znám.“
   Děvče se zahihňalo. „Je to můj bratránek.“
   Občas mu pomohla s krmením těch méně nebezpečných potvůrek, k těm větším se ji Hagrid bál pustit. A jednou měl pro ni překvapení. „Tyhle tvorové jsou strašně vzácný. Našel jsem toho drobečka vopuštěnýho hluboko v lese. Ani pojmenování nemá, ale ví se o něm, že je dost snadný ho krmit. A vím, že ty se o něj postaráš.“ Podával jí malou chlupatou kuličku s vykrojenými šedými oušky, které se podobaly netopýřím. Tvoreček měl řadu ostrých zoubků a dlouhý zvlněný ocásek. Maličké pacičky měl složené pod hlavou podobající se tenisovému míčku. „Budu mu říkat Štístko.“
   Samantha seděla v ložnici a pomalu rozlepovala obálku se vzkazem od rodičů. Ačkoli měl dopis vyznít vesele, uměla číst mezi řádky. S každou další hádkou se manželství jejích rodičů zhoršovalo. Slzy jí začaly kapat z očí.
   Malá šedá kulička zpozorněla, vystrčila dlouhý růžový jazýček a začala dívce olizovat tvář. Pak otevřela tlamičku a hlasitě zamlaskala. Samantha si rychle osušila oči. „Tak takhle to s tebou teda je! Teď mi ještě řekni, abych kvůli tobě musela každou chvíli brečet.“ Tvoreček se slastně zavrtěl, slezl z postele a stočil se jí k nohám.