Vzhůru do Unie!

   6. kapitola - Přípitek

   Hosté v sále se skvěle bavili. Utvořili dvě řady, různě promíchané, tančili teď podle Lukrécie, která jim předcvičovala. Hnědovláska zahlédla v dáli před sebou povědomou hlavu. Snad to není Agáta? Znovu se zatočila a při příští sérii tanečních kreací se jí podařilo zjistit, že slečna Slovensko se opravdu dostavila. Pak zazněl gong a sestra Feliciana Vargase rozpustila zábavu s tím, že Francis si je pak najde.

   Využila příležitosti, připlížila se k dívce v kostýmu kuchařky a chytila ji za paži. „Kdo to?“ Děvče se obrátilo a pak nadšeně zavýskalo.
   „Já věděla, že jsi to ty!“ vydechla Šárka. „Kde máš bratra?“
   Agáta Molnárová ukázala do davu. „Někde tady bude. Vzal si kostým Brumly,“ uchechtla se.
   „Aha, takže mám hledat nabručeného medvěda.“ Dívka v korzetu se hlasitě rozesmála.
   Její kamarádka spokojeně přikývla. V tu chvíli se k nim přitočila nenápadná služtička. „Ehm… Šárko, tohle je Bianca, Jižní Itálie a Braňova přítelkyně.“
   „My se známe,“ odvětila Česko. „Ale že ti chodí s bratrem, to je pro mě novinka.“ Vroucně objala další hnědovlásku, která se jí okamžitě zeptala, kde je její chlapec. Zalapala po dechu. „Ale já s nikým nechodím!“
   „No, bráška mi tvrdil něco jiného,“ zahihňala se mladá slečna Vargasová a mírně zčervenala v obličeji.
   „Romano je pěkná kecka,“ ušklíbla se Šárka. „Kdybych měla přítele, tak to přece nebudu tajit. Ale takhle to můžu říct úplně na rovinu… nikoho nehledám.“
   „Jen počkej, však ty změníš názor. Než jsem potkala Braňa, taky jsem si říkala, že nechci mít kluka.“
   To dívku v černém zaujalo. „A jak jste se vlastně vy dva seznámili?“
   Byla to docela obyčejná, úplně nevinná otázka, ale Agáta strašně zbledla a Bianca před Šárkou začala uhýbat očima. Pak jí Slovensko němě naznačila O-S-A.
   Pokývala hlavou a pak se usmála. „Za to se nemusíš stydět. Už dávno jsem Braňovi odpustila, že vůbec vznikl Slovenský štát.“ Zdálo se, že se dívce v zástěře ulevilo. „Přece sis nemyslela, že Braňa budu nenávidět do konce života? Na to je mezi námi příliš silné pouto.“
   Agáta zamrkala. „Ještě před nedávnem jsem si myslela, že si vybere tebe,“ přiznala.
   Šárku to trochu zaskočilo. „Ale jeho vyvolená je Bianca. A já bych ho stejně nedokázala brát jinak než jako dobrého kamaráda.“
   Bianca se na ni vděčně podívala. Chtěla jí naznačit, aby ani ona nezahazovala šanci na opravdovou lásku, ale pak si to rozmyslela.

   Brzy se jejich dívčí debatní kroužek rozrostl. Přišla se za nimi podívat Francisova sestra Valérie a mladá polská slečna přivedla dívku, která mohla dělat komparsistku ve fantasy filmu.
   „Tak jak se bavíte? Občas žasnu, co všechno je ten můj brácha schopnej vymyslet,“ ušklíbla se sličná květinářka.
   Klaudie se uchechtla, měla na sobě kostým podnikatelky. „Ehm, nějak mi nedochází, co je to za kostým,“ řekla opatrně poslední příchozí, krásná Elfka.
   „Jdu za módní návrhářku.“ Polsko se potutelně zahihňala a ukázala na Česko. „Něco mi říkalo, že vy dvě se budete znát.“
   Hnědovláska zavrtěla hlavou. „Tu slečnu opravdu neznám.“ Natáhla k ní ruku. „Šárka Nováková, Česká republika.“
   Druhá dívka se na ni usmála a nabízený stisk přijala. „Rosa Marie Edelstein, pro přátele Romy.“
   Půvabná kurtizána překvapeně vydechla: „Ro… Roderichova sestra?“
   Pokrčila rameny a zahihňala se. „On se se mnou moc nechlubí.“
   Skupinka se rozesmála. Vzájemně se představily jedna druhé a pustily se do přátelského štěbetání.

   Právě to byl signál pro Francise, aby si tento okamžik vybral k přerušení volné zábavy a nastolení tanečního řádu.
   „A nyní, dámy a pánové, udělejte dvě řady, jednu pro dívky, druhou pro chlapce, a zatančíme si jednoduchý, velmi pomalý tanec.“
   Sál se rozšuměl. Nikdo nevěděl, co si na ně ten bláznivý Francouz zase přichystal. Neochotně se rozestoupili dle jeho pokynů.
   „Tak, teď každý muž vezme k sobě ženu po své pravici. Já vám tady se sestrou ukážu, jak má ten tanec vypadat, a vy pak pěkně prostřídáte partnery podle pokynů,“ řekl lehce svádivým tónem. Někdo v davu vybuchl smíchy, blonďatého elegána to potěšilo. „Mazurka!“ vykřikl s obrovským nadšením a začal odpočítávat takty, tahle hra byla bez hudby. Dívky s úsměvem měnily pozice, pánové se taktéž usmívali, dokud…

   Šárka vystřídala několik partnerů, mezi nimi byl Vlad z Rumunska i Roderich. Jenže bylo jen otázkou času, kdy se dostane do rukou Gilbertovi. „Zdravím, princezno.“
   Hrklo v ní, ale nechtěla se nechat rozhodit. „Protoč mě, Beillschmidte, a přestaň si mě všímat.“
   „A co když ne?“ uchechtl se. Udělala otočku, takže mu zírala rovnou do obličeje. „Ale Nováková, takhle se to nedělá,“ řekl zcela vážným hlasem, přitiskl ji k sobě, hrubě políbil a poslal za sebe. A rovnou za bráškou!
   Zalapala po dechu, když zjistila, u koho stojí. Ludwig se šklebil a pochechtával. „Nemám ti dát taky jednu?“ zeptal se s nevinným výrazem ve tváři.
   „Nejsem dort, aby si do mě každej kousal,“ zabručela a propalovala Gilbertova záda nenávistným pohledem. „A za tohle mi zaplatí!“
   Vypadl z role, úplně na ni zapomněl, a vyprskl smíchy. Rychle se však zase vzpamatoval a pokrčil rameny. „Střídáme,“ prohlásil důrazně a předal dívku dalšímu muži za sebou, zatímco si přebral další děvče v pořadí.

   Když už si myslela, že je všemu trápení konec, vymyslel Francie další neskutečnou „ptákovinu“. „To snad ne! A proč nemůžou soutěžit i klucí?“ Její zaúpění zaniklo v nadšeném jásotu přítomných dam. Viděla, jak se pán domu rychle zvedl, přistoupil k muži s mikrofonem a o něčem se s ním začal dohadovat. Vůbec se jí nelíbilo, jak se tvář jejich moderátora roztáhla širokým úsměvem. Ale to už si Francis vzal opět slovo.
   „Takže ještě jednou, pro zopakování. Všichni pánové dostali papírky, kam napíšou libovolný počet dívčích jmen, jejichž představitelky se nám projdou po molu, které tu vytvoříme, a řeknou pár slov. Obdrží ještě jedny lístečky, kam budou psát hodnocení, tři jména dívek, která vyhlásíme po půlnočním přípitku!“
   Hoši v sále nadšeně zahvízdali, slečny se začaly červenat a schovávat obličeje. Nemohly vědět, že je to jen další z důmyslných mužských pastí.
   Lukrécie sáhla po přehrávači, aby zněla hudba a návštěvníci mohli dát průchod emocím, tentokrát v rychlejších rytmech. Francie přece upozornil přítomné, že se o vstup opět přihlásí, až nastane ten pravý čas.

   Šárka se smíchem přijala pozvání k tanci od černookého kata, který se zřejmě snažil o to, aby jí vynahradil to hrozné leknutí. „Ty naše barvy spolu ladí,“ rozesmála se a malinko zčervenala, když rychlé rytmy přešly v mnohem pomalejší rumbu. Rumunsko jen přikývl a chytil si ji pevněji. Vyměnili ještě pár slov, pak se dívka rozhodla dále se seznamovat a v davu zahlédla známou tvář, která jí celou dobu unikala.
   „Ivane!“ vykřikla a přiběhla k němu. Nechal se obejmout, dobrotivě se usmíval a za ním se krčilo děvče s našedlými vlasy, jeho sestra Katya.
   „Jé, to je překvapení!“ Uchechtl se a začal hnědovlásku drbat na hlavě jako zatoulanou kočičku, co se právě vrátila domů.
   „Ty teda víš, jak se nenápadně ztratit,“ smála se a pak si ho prohlédla. Měl na sobě skutečně zvláštní kostým. Široký klobouk, zahnutou dřevěnou hůl, něco mezi oděvem ven a zástěrou a vysoké boty, už dost zablácené. „Jdeš za farmáře?“ podivila se.
   Zahihňal se, přivřel oči a začal přikyvovat. „Zvířátka já rád,“dodal na vysvětlenou. „A že to Katye sluší?“
   Oslovená zčervenala tak, že nebylo poznat, kde končí obličej a začínají její princeznovské šaty. Šárka se před ní uklonila, což ji přivedlo do rozpaků, Braginski zamrkal. „Co to?“
   „Máme se prý chovat podle kostýmů,“ prohlásila se smíchem a pásla se na jeho nevěřícném pohledu.
   „A dala bys mi?“
   Úsměv jí zmrzl, místo toho se zašklebila. „Jasně. Řekni mi, jaký chceš koktejl, a já ti ho donesu.“
   „Ha ha ha!“ Hlasitě se chechtal a plácal ji jemně po zádech. Když se dosyta nasmál, očička se mu opět rozzářila. „Něco s vodkou,“ poručil si.
   Zaculila se. „Nic jinýho jsem od tebe ani nečekala,“ uchechtla se a za chvíli oběma donesla chlazený nápoj plný alkoholu. Princezna Yekaterina o chvíli později zmizela s blonďatým mládencem, zřejmě tančit. Šárka rozdávala úsměvy na všechny strany, s Ivanem po boku už se nebála.

   Vesele si povídali, Braginski měl v rukávu spoustu vtipů. Museli ustoupit, aby se vytvořilo prostranství pro promenádu. Hnědovláska nad tím jen mávla rukou, jí se to přece netýkalo. Poslušně se stáhla za hranice předváděcí plochy a s úšklebkem sledovala dívky, které měly tu čest soutěžit.

   Teď si Francis zavolal krásnou květinářku. Jeho sestra místo proslovu vypustila z pusy několik urážek určených jejímu na hlavu padlému sourozenci, než se vydala po oslovské cestě v póze primadony. Rozeslala několik vzdušných polibků, zatočila nad hlavou umělou růží a ladným krokem vplula do davu. Ozval se potlesk včetně několikerého zahvízdání. Udělala snobské gesto a pak se otočila, aby se mohla dívat na další nešťastnici.

   Kolem imaginárního pódia se utvořil široký půlkruh. Francis si právě přivolal nesmělou Romy. Rakušanka si položila ruce na břicho a držela je pevně propletené.
   „A teď by nám slečna finalistka mohla říci pár slov,“ povzbuzoval ji blonďák v kostýmu číšníka. Přikývla. Přiložil jí k ústům mikrofon, pak se konečně odhodlala.
   „Tedy… opravdu jsem něco takového nečekala. Je to ve… velká pocta a… asi máte rádi středověké kostýmy.“ Pak opět zrudla, než pomalu vykročila k davu, aby se ukázala přítomným. Oděv měla pracně spíchnutý, vlasy zapletené do copu obtočeného a upevněného kolem hlavy.

   Hnědovláska v korzetu nadšeně tleskala a s Ivanem se vesele pošťuchovali, protože světlovlasý Rus byl na vrcholu blaha, všechno to lidské hemžení ho nadmíru uspokojovalo. A pak dívka zaslechla své jméno a neměla daleko k mdlobám.
   „Haló haló! Hledáme Novákovou Šárku, Česko!“
   „Běž!“ Zlomyslný Ivan ji vystrčil z kruhu, teď už se couvnout nedalo. Neochotně přešla k Francisovi čekajíc na verdikt.
   „A máme zde nádherný kostým lehké dámy! A copak nám řekne slečna finalistka?“
   Se zaváháním si vzala mikrofon do ruky. „No, já… zrovna teď mám hroznou chuť propadnout se do země,“ přiznala a chtěla zmizet.
   „Ale ne ne, slečno Šárko, jen se nám tu hezky projděte.“
   „Fakt musím?“ zaúpěla a s tichou prosbou v očích hledala nějakou kličku v zákoně, nakonec se však musela smířit s tím, že i ona se bude muset promenádovat.
   Nejistě vykročila a snažila se nevnímat ty hladové pohledy. Zachytila Ludwigův úšklebek, Roderich ji odměnil zdvořilým potleskem. Arthur spokojeně kývl, trochu jí to dodalo odvahu. Nakonec musela projít i kolem šedovlasého zbojníka, který stál s pirátem Islandem až u samého okraje pomyslné hraniční čáry. Viděla, jak do něho šťouchl a něco mu šeptal do ucha. Róbert vyprskl smíchy a schytal za to od Gilberta pokárání.
   „Uhněte mi!“ Prorazila si mezi nimi cestu, doběhla za Ivanem, a jakmile se napila na kuráž, praštila světlovlasého přes ruku. „Tohle bylo… neodpustitelný,“ zavrčela.
   „Ale jdi, ty sluníčko. Pánům ses líbila.“
   Zavrtěla hlavou. „Líbil se jim možná tak ten kostým,“ vzdychla si a zabloudila očima k prostředku kruhu, kterým nyní procházela Ludwigova manželka Carmen.

   Vydechla úlevou, když soutěž masek konečně skončila a Francis přenechal sál hostům s tím, že se znovu ohlásí po půlnočním přípitku. „Hurá, už bude klid.“ Usmála se na Rusko, který do ní opět šťouchl.
   „Třeba to vyhraješ.“
   „Já? To těžko. Jsou tu lepší, například ten krásný ninja.“
   „Hihi, jo, to je povedený kostým.“ Ivan se zasmál a pak se zamyslel. „Sál se plní. Nechceš tančit?“
   Šárka zčervenala. „Radši ne. Vypila jsem toho dost, zamotaly by se mi nohy.“ Přikývl a zašklebil se. Zatahala ho za rukáv. „Prosím, Ivane, nepouštěj už ke mně dneska večer nikoho, jo?“ Rozesmálo ho to, ale podal jí ruku na znamení přijetí slibu. Ze srdce jí spadl velký kámen.

   Brzy z ní nervozita zcela spadla. Rusko jí mnohokrát pomohl, i když spolu zažili i perné chvíle. Ona sdílela jeho myšlenky: všechno všem spravedlivým dílem, jenže nemohla zapomenout na Mirkův vražedný výraz, když s neskutečným zápalem připravoval revoluci proti „vetřelcům z Východu“. Ano, bratr jí zradu odpustil, pochopil ji, ale mohlo to skončit úplně jinak. Varovala Ivana, aby vzal své muže a zmizel. Nejen, že ji neposlechl, ale ještě rád si počkal na vyhrocení celé situace, zatímco ji chlácholil, že všechno bude dobré. Dodnes se tomu podivovala.

   Světlovlasý ji uchopil za ramena a natočil směrem k tanečním párům. Bavil se tím, že ji s hosty seznamoval na dálku. Teď ji upozornil na blonďatou dívku s culíčky, v sukýnce a vestě z kožešiny, se sekerkou za opaskem. Slečnu z rodu Vikingů honil Turek. Měl oděv, který musel patřit ještě do doby Saracénů.
   „Kdo je ten islámský bojovník?“ zeptala se Česko, v očích měla zvědavost.
   „Ty nevíš? To je Švédsko. A ta holka, kterou honí, je jeho manželka.“
   „Počkat! Oxenstierna se oženil?“ vydechla překvapeně.
   „Už moc moc dávno. Ještě dřív, než vlezla do chomoutu Maďarsko.“
   „Chtěls říct Roderich,“ ušklíbla se, ale už ho dál nepřerušovala.
   „Je to sestra Estonska. Stojí támhle, koukni.“ Ukázal na mladíka, který by bez problémů zapadl mezi pastevce dobytka.
   „Tedy, to jsou novinky. Začínám být nesvá z toho, jak všichni vědí o tolik víc než já,“ přiznala.
   Braginski se uchechtl a vzal ji kolem ramen. „Jen se neboj. On totiž Estonsko často mluvil ze spaní.“
   Vytřeštila oči. „Ty šibale! To mi chceš naznačit, že kromě Seveřanů o tom nikdo neví?“
   „Ehm… ne, spíš tím chci říct, že už na to zapomněli.“
   Kývla hlavou a ještě chvíli tu zvláštní trojici pozorovala. Estonsko a Švédsko. Zvláštní.

   Málokterý host v sále měl čas smutnit nad tím, jak rychle ten zatrápený čas plyne. Přiblížila se půlnoc a Kiku Honda, Ludwig Beillschmidt a Sadik Adnan donesli na podnosech skleničky s vínem. Šárka si všimla, že děvčata dostala číše se zeleným pruhem kolem okrajů.
   „Ta tvoje červená se mi líbí víc,“ uchechtla se.
   Ivan se na ni zašklebil. „Jenomže tu já ti nedám.“ Cvrnkl ji do nosu a společně vyčkávali na slavnostní odpočítávání.
   „Tři… dva… jedna!“
   Odbila půlnoc, dívky si s chlapci přiťukávaly, dokonce i ty, které jinak neupily ani kapičku alkoholu. Také si pánové museli pořádně oddychnout, když se jim nakonec podařilo tyhle zatvrzelkyně přeci jen přimět ke slavnostnímu přípitku na oslavu ukončení plesu.

   Návštěvníci se trousili po sále a vyhledávali osoby, s nimiž si zatím nepřiťukli. Šárka se bála, že ztratí rovnováhu, takže raději zvolila čekání na místě. Turecko slíbil, že uspávací nápoj začne účinkovat do pěti minut. Některým dámám se podařilo odložit sklenky ještě před omdlením, avšak několika číším nebylo dopřáno dožít se dalšího večera.
   Hnědovláska chtěla postavit skleničku na stůl, ale Rusko jí ji sebral a položil ji tam sám. Vděčně se na něj podívala, pak zamrkala, jako by ji něco strašně udivilo, a padla Braginskému přímo na nastavenou hruď. Přitiskl ji k sobě a oči mu zasvítily. Plán se zdařil.