1.kapitola - Ospravedlnění

vloženo: 22.12.2009   
počet zobrazení:   

   Nechci nikomu skládat účty za to, co jsem udělala, prostě se to stalo! Koneckonců, Paul se nezachoval zrovna férově. Nechal mě přece svázanou na seníku, pamatujete? Jo, vážně jsem měla štěstí, že se tam Jesse pak ukázal, protože si myslím, že ten sexy pošuk by mě tam klidně nechal.

   Tak předně, celý to byla náhoda. Všude tma, nebylo vidět na krok a Felix Diego si nepočínal zrovna nejopatrnějš. Pistolník z minulýho století, no, co jsem asi tak mohla čekat? Navíc… nebejt jeho nemožnýho plánu: Vezmeme si Suze jako rukojmí, nebyla by ta stodola vůbec chytla. Jo, já jsem v tom nevinně. Přece jsem nemohla za to, že mě hodil rovnou na tu lucernu, co se pak rozbila. Vážně, pamatuju si to, jako by to bylo včera, i když je to už pár týdnů zpátky…

   Diego se sápal po mladém kovboji a zdálo se, že vítězství je na jeho straně. Všechno kolem olizovaly šílenou rychlostí ohnivé provazce. Hector de Silva, doma známý jako Jesse, se trochu moc rozmáchl pěstí a jeho protivník zavrávoral, odpotácel se pár kroků dozadu a plný zlosti odmrštil Paula Slatera, až narazil hlavou do trámu. Vzápětí se s novou vervou vrhl na Jesseho.

   Susannah Simonová nejprve ztuhla a pak se rozběhla na opačnou stranu stodoly uskakujíc přitom před plameny. Klekla si ke svému spolužákovi a vzápětí jí došlo, že…
   „Jesse! On je mrtvý!“ Jako v mlze viděla, jak Diegovo tělo padá přes okraj seníku, pak jí výhled zakryly plameny, ocitla se v pasti. „Paule! No tak, prober se! Paule, tak zatraceně…!“
   „Vydrž, Susannah!“ Jesse neztratil duchapřítomnost, obalil si tělo koňskou houní a vrhl se do plamenů. „Drž ho pevně!“ poručil jí. Přikývla, i když absolutně nechápala, co má v úmyslu. Neváhal a vykopl několik prken z dřevěné zdi. „Slibuji, že tě budu držet pevně!“ ujistil ji, než skočili.

   Musím říct, že když je člověk v úzkých, pálí mu to celkem rychle. Možná díky tomu smrtelnému nebezpečí mi docvaklo, že se musíme přemístit, nebo se tam dole rozflákáme. A jenom kvůli týhle maličkosti jsme se nakonec zachránili oba.

   Ocitli jsme se před naším domem, rezidencí Simonových a Ackermanových. Zjistila jsem, že přes to všechno nemám vůbec nic zlomenýho. Že Jesse nakonec našel cestu ke splynutí těla a duše, to byla v podstatě prkotina. Jenže s Paulem to bylo dost blbý. Vzkřísit ho totiž nikdo neuměl. A vlastně by se to možná všechno zametlo pod kobereček, kdyby se do toho nepřipletla Kelly Prescottová.

   Netuším, co jí to napadlo, nejspíš chtěla bejt za vzorňačku, že mi přinesla úkoly, a možná v tom bylo třeba taky něco úplně jinýho, každopádně… našla mě ležet na trávě mezi mrtvýma chlapama, a hned dvěma. Čekala jsem, že začne řvát něco v tom smyslu, že mě přistihla při činu, ale naštěstí ten její jekot neměl vůbec žádný slova.
   Samozřejmě se hned přiřítil Andy, kterému jsem stačila říct jen to, že všechno byla nehoda a musí vzít Jesseho hned do nemocnice, protože ještě dejchá.

   Jakmile se všechno vyřešilo, přičemž se do toho musel vložit otec Dominik a můj zesnulej taťka, museli jsme vymyslet, co s Paulem. Padre děsně truchlil a mně i Jessemu strašně vynadal, jaká byla nezodpovědnost vydávat se samotní do devatenáctého století.

   No jo, člověk by si myslel, že se to vyřeší v míru a pokoji, jenže ono ne. Jednak jsem neměla úplně čistý svědomí, a navíc tu byl někdo, kdo si umínil, že na tuhle událost nesmím zapomenout…