6.kapitola - V obležení

vloženo: 22.02.2010   
počet zobrazení:   

   Vypátrat Mimoně byla hračka, okupoval dole ledničku. „Tak co si mi chtěl?“ vyjela jsem na něj, sotva zavřel dveře od chlaďáku.
   „Předávám vzkaz!“ opáčil a polkl. Tenhle můj nevlastní bratr je vážně neskutečný prase!
   „Od koho?“
   „Debbie Mancusová a Kelly Prescottová prej s tebou urgentně potřebujou mluvit.“
   Tomu jsem se musela zasmát. Prvně kvůli Bradově novýmu slovníku a za druhý mi nebylo vůbec jasný, co ode mě ty dvě slepice můžou asi tak chtít. „Aha. Debbie se možná chce zeptat na nějaký nový typy líbání, co?“
   Zrudl, až mu úplně nabobtnaly tváře. „Dej pokoj, nebo řeknu tátovi, co jste s tim tvym dělali ve tvý ložnici!“
   Vyhrožoval planě, měla jsem totiž v rukávu schovaný eso. „Nic špatnýho jsme nedělali. Jenom jsme se… no, vocucávali. To přece děláš ty s Debbie v jednom kuse, ne? Nebo už to zašlo dál?“ Zaculila jsem se na něj. Prohlásit o Jessovi, že jsme se vocucávali, to bylo setsakra rouhání. Ale Mimoň aspoň konečně sklapl. Chvíli beze slova stál před lednicí, kterou zas na chvíli otevřel, (asi jsem ho vyrušila při honu na jídlo) potom táhle zakňučel, až jsem začala pochybovat o jeho lidský podstatě, šáhl po papíru, něco na něj načmáral a pěkně upocenej mi ho vrazil do ruky.
   „Dík,“ hlesla jsem a zkoumala jeho škrabopis. „Vyřiď těm dvěma, že se dostavim.“
   „Já nejsem žádnej poslíček!“
   Nechala jsem ho být a vyběhla zase po schodech nahoru. David právě vycházel ze svého pokoje a mával na mě. Šla jsem za ním. „Potíže?“
   Zrzek se nervózně uchechtl. „Jen pár drobných se sestrou Ernestinou. Ale… jen jsem ti chtěl říct, že… že se s Jessem bezvadně povídá.“
   Tak tahle pochvala teda vážně zahřála u srdce. Povzbudivě jsem se na Prófu usmála. „Je prima, že jo?“ Nadšeně přikývl. Měla jsem se k odchodu, ale ještě jsem se otočila. „A sestru Ernestinu strč někam!“ dodala jsem a mrkla na něj.
   V pokoji jsem vytáhla z brašny rozdělaný úkol z dějepisu, a jak jsem se snažila pochopit všechny souvislosti, docházelo mi, že se mi do myšlenek stále plete Kelly a Debbie. K mé smůle bych měla dodat, že ani druhý den ráno, po ne příliš dobrém vyspání, jsem stále ještě netušila, o co těm dvěma jde.

   Mimoň se mi vyhýbal, což bylo moc dobře, protože mi už delší dobu pořádně pil krev. Uvažovala jsem nad tím, jestli má strach z toho, že bych Andymu vyslepičila, co spolu pečou s Debbie, nebo jestli mě prostě jen nechce vidět. Jesse ráno odvezl Somna, měli společnou cestu a přednášky strašně brzo. Trochu mě mrzelo, že jsem mu nemohla dát sbohem… to pro případ, že by mě ty dvě čarodějnice zabily, naporcovaly a pak mé krásné mladé dívčí tělo rozházely všude možně. Jo, člověk by si měl dělat srandu z úplnejch pitomostí, i když mu do smíchu vůbec není.

   Přišla jsem domů, prohrabala šatník a vzala si na sebe něco pohodlnýho. Tentokrát mě během dne nepřepadl žádný „klient“, takže jsem se mohla připravit na „zúčtování“.
   Kelly Prescottová alias Tatínkova kreditka není nadarmo panovačná jako snobka. Ten jejich barák musel stát majlant. No, mělo by mě těšit, že si do něj pozvala mě, zástupce školní lůzy.
   Než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už mě táhla do obývačky. Na chvíli jsem myslela, že se tu někdo musel dost ošklivě seknout. Ty dvě holky přede mnou byly vystrojený, jak kdyby měl přijít nějakej extra borec a rozdat si to s oběma najednou. Nevím, proč se mi při tý podívaný vybavili hned dva mužský – Paul a Mimoň. Nechalo mě to v klidu, přece jen… co čekat hned od dvou odbarvených blondýn. Ale snad si nemyslí, že jim ty hadry budu hodnotit!

   Nedalo se na to koukat. Debbie vypadala jak holčička, na který se vyřádila zlomyslná matka, která z ní chtěla mít bárbínu. Samá růžová, no fuj! A Kelly v těch modrých šatech s obrovským výstřihem, zpod kterýho jí ještě čouhala tmavá podprsenka… Vědí o tom vůbec jejich rodiče, že z dcerunek jsou pěkný cuchty?

   K mému velkému překvapení mi Debbie Mancusová vyšla naproti. „Ach, Suzie, my jsme tak rádi, že jsi přišla!“
   „Suze!“ opravila jsem ji nedůtklivě. Tenhle vřelý přístup našich třídních hvězdiček se mi nelíbil ani trochu.
   „Tak co? Už máš… no, už máš všechno vypracovaný?“ Debbie se mi pokoušela způsobem sobě vlastním přiblížit, jenže na ní bylo zatraceně poznat, jak se musí přemáhat. Řekla jsem si, že na to kašlu a radši si to budu užívat.
   „V rámci možností. A ty?“
   „No… já už… jo,“ zamumlala a uhnula pohledem.
   Kelly se zatím pokoušela hrát si na vzornou hostitelku. Přinesla sušenky a všem nalila čaj. Způsobně jsem usrkávala, zvědavá, co bude dál. Bylo mi jasný, že blondýna si to musela nechat vysvětlit aspoň tak pět minut před tím, než jsem dorazila.
   „No… a když už jsme se tady tak pěkně všechny tři sešly… Co kdybyste mi řekly, o co tu jde?“
   Z toho mýho skladkýho kukuče zrovna moc vodvázaný nebyly, ale já taky nechtěla na nikoho dělat dojem. Být tu Paul, začal by se mi chechtat a říkal by, že se snažím ze sebe dělat roztomilou, sladkou holčičku. No co, taky názor. Prostě jsem jen chtěla být milá.
   „No, víš…“ Debbie si přisedla blíž, zatímco Kelly se spíš víc natočila do strany. Že by na mě blbě viděla? „Totiž, tady Kelly… ona, no… ona měla Paula hrozně ráda… chodili spolu, že jo?“ Šťouchla do druhé blondýny, která jako na povel zkroutila obličej do bolestného šklebu.
   Ach, ty vypatlaná nádhero, kdybys jen viděla, jak za mnou Paul pálil. Mělo by mi to imponovat, to teda jo.
   „On byl tak skvělej!“ Kreditka Kelly zakvílela jako profesionálka. Měla jsem co dělat, abych udržela vážnou tvář.
   „No a… tys byla poslední člověk, co ho ještě viděl živýho. A… my moc chceme vědět, jak se to stalo. Koukni na Kelly, ona nemá klid, nedokáže se s tím vyrovnat… chceš ji nechat se pořád tak trápit?“
   Jak sladký. S chutí bych Debbie odsekla, že s největší radostí, ale řekla jsem si, že bude lepší to nechat bejt. Teď by mi teda měl začít mozek šrotovat, aby mi zbaštily ty pitomosti, co se jim chystám říct.
   „No, co říct, je to dost těžký i pro mě, holky.“
   „Ale ty nám to musíš říct!“ vypískla Debbie a já v duchu zanadávala, že jsem radši nedržela hubu. Bylo mi z toho nanic.
   Ty dvě ženštiny (kdyby mě tak slyšel otec Dominik) mě obklíčily, nedalo se nikam utéct. Jestli si nedám pozor, budou brzy tak blízko, že by mě mohly taky třeba umačkat. Ne, díky. Být zadušena Kelly a Debbie, to si vážně nezasloužím.

   Šla jsem do toho, vsadila jsem všechno na jednu kartu. „Chtěl se sejít. Paul mě totiž doučoval, víte o tom vůbec?“
   „Ne a co?“
   „Nebuď nezdvořilá a neskákej jí do řeči!“ mírnila Debbie rozrušenou Kelly.
   „No, matiku. Byl v tom děsně dobrej a já jsem na ní úplně levá.“
   „A proč tě nezval k sobě?“
   Dotěrný otázky, to zas jo, na to jsou expertky, jedna jak druhá. „On si dycky vybíral divný místa, to jste nevěděly?“ Viděla jsem, jak Kelly zatíná pěsti. „No, když jsem se ho ptala, řek, že má v blízkosti té továrny nějakou práci. A že u nich nemá soukromí, protože se ošetřovatel motá po celym domě. Nenamítala jsem proti tomu nic, přece jenom je Paul skvělej učitel.“
   Aj, asi jsem měla říct byl, nejspíš jsem je trochu víc podráždila, protože Kelly se chovala, jako kdybych jí přinejmenším přitopila pod zadkem.
   „Jenomže tam přišel…“
   Zarazila jsem se. Debbie ke mně natahovala krk a já bezděčně sklouzla pohledem ke Kellyinu poprsí. A taky jsem si všimla, že jí v podprdě něco prosvítá. Něco, co upoutalo mojí pozornost, protože to… poblikávalo.
   „Ehm, dovolíš, zlato?“ Natáhla jsem ke Kelly ruku, hrábla jí do dekoltu a tu malou věcičku hodila za sebe.
   Blondýna zbledla a pak s výkřikem: „Táta mě zabije!“ vystřelila z křesla.
   Teď už mi bylo úplně jasný, o co se tu hrálo. Zatímco Kelly lezla po podlaze a vůbec přitom nemyslela na to, že by si ty krásný šaty mohla zničit, zmáčkla jsem Debbie. „Myslíš si, že jsem pitomá? Jestli to ten tvůj ptačí mozeček pobere, tak si zapamatuj, že já Paula nezabila, byla to nehoda. Dáte to k ledu, jasný? Nebo vás udám za nelegální odposlech!“

   Vypadla jsem z vily Prescottových, jak jen to šlo nejrychleji. Celou cestu domů jsem běžela, měla jsem vztek. Skrytá kamera, to je ale ubohý! Nebo… Ta myšlenka mě přepadla nečekaně, ale i tak byla celkem dost reálná. No, však já se zeptám, až ten parchant bude zas po ruce. A bude mi muset fakticky hodně věcí vysvětlit a já se pak postarám o to, abych od něj měla konečně pokoj.