3.kapitola - Ještě, že to neví Jesse!

vloženo: 22.12.2009   
počet zobrazení:   

   Opatrně jsem se vkradla do pokoje svýho kluka. Kovboj spal v rozhalence, cíp peřiny volně visel přes okraj postele. Klekla jsem si k němu, a zatímco jsem přemýšlela, hladila jsem ho ve vlasech. Trochu jsem se lekla, když pak zatřepal hlavou.
   „Bylas venku?“
   „Jo, měla jsem práci. Budeš to mít zítra těžký?“
   „Jen nějaké zkoušky.“ Ledabyle mávnul rukou a já si na chvíli vlezla k němu. Jedině s ním jsem se cítila aspoň trochu bezpečně. Možná… možná bych měla Jessemu říct, že tu Paul byl, rozhodně by se mi tím ulevilo. Jenže to nešlo, nemohla jsem. A tak mi nezbylo nic jinýho, než v Jesseho náručí čekat na zázrak.

   Nechtěla jsem se za nic na světě vrátit do svý postele, ale nakonec mě Jesse přemluvil, že bude lepší Andyho nedráždit, když mu prý tak vřele nabídl pohostinství. Nad tím slovním spojením jsem se zasmála, jeho slovní hříčky ze směsi teenagerovské angličtiny a mluvy devatenáctého století nebylo prostě možný přejít jen tak. Ale snažil se, to je pravda.

   Věřte mi, minulost je lepší nechat spát. Stala se zkrátka nehoda a já jí v žádným případě nehodlám napravovat. I když… teprve po Paulově návštěvě jsem si začala všímat detailů. Tak například… jak se mu podařilo zajistit, aby mu nespálili tělo? To by si tu pak Slaterův duch mohl strašit věčně a já už bych s tím stejně nic nezmohla. Umínila jsem si, že se ho na to zeptám, až se zjeví příště. A pak mi taky bylo divný, že nešel žádat o pomoc otce Dominika. I když je teď nemocný, na duchy, co sešli z cesty, si udělá čas vždycky. A pak mě to trklo! Paul chtěl vědět, kam až jsem ochotná zajít, bylo to něco jako jeho osobní pomsta. A i když jsem si nehodlala přiznat, že má nade mnou navrch, musel to moc dobře vědět. Zahrávala jsem si s ohněm.

   Mohla jsem mít pohádkovej život! Krásnýho kluka, bezva kamarády, pokoj od všetečnýho tatínka… jenže to by mi jeden vlezlej duch nesměl pořád stát za zády.
   Docela jsem si oddechla, když začal nový týden. I když sestra Ernestina byla stejně uštěpačná jako vždycky a Kelly se pořád ještě nevzdala té úlohy truchlící vdovy. Když jsem nad tím tak přemýšlela, ti dva se k sobě vyloženě hodili.

   Ne, že bych snad měla málo práce, spíš naopak, číhala na mě doslova všude. Jako když jsem musela pomoct té blondýně, co se šprajcla v regálu v obchodním domě a celá hysterická křičela, že jí odnesli tělo. Ukázalo se, že ji skolil infarkt a jenom kvůli té její neuvěřitelné nešikovnosti tu zůstala trčet. No jo, Carmel-by-the-Sea bylo holt město nepředstavitelných divů.

   Jesse ještě nedorazil z univerzity. Dneska jsem ho chtěla překvapit a udělat mu pořádnou večeři v Suziině stylu. Pak mi určitě dá pusu a zašeptá to svoje sladký: Querida. Mohla jsem si to dovolit. Andy vzal mamku ven, David spal u kamaráda, Somna venku proháněl holky a Mimoň určitě očumoval zahradu Mancusových. Měla jsem zkrátka volnej kvartýr, a tak jsem se musela náležitě připravit.

   Nic netušíc jsem si vlezla do koupelny, odhodila ručník a pustila si sprchu. A pak jsem si teprve všimla…
   „Zcvoknul ses? Nevidíš, že se sprchuju?“ Rychle jsem vypnula vodu a ohnala se po něm. Nevyvedlo ho to vůbec z míry.
   „Hm, moc rád vidím, že ses kvůli mně svlíkla. Je to pro mě čest. Ale k věci… Co bude s naší malou dohodou?“
   „Hele, brzdi! Pokud vím, my dva jsme si nic nedomlouvali.“
   Příliš pozdě jsem si všimla, jak se zvedá páčka ve sprchovém koutě a v příští vteřině už mi stříkl proud vlažné vody přímo do obličeje. Rozkašlala jsem se, nahmatala páčku, vypnula proud a otřásla se. Paul se ve svém inkarnátorském umění vyznal skutečně dokonale, moje plány byly jednoduše v troskách. Vylezla jsem opatrně z koupelny, ale dům se zdál prázdný. Zahrozila jsem zaťatou pěstí směrem ke stropu. Tomuhle se musí učinit přítrž!