2.kapitola - Nesnesitelný

vloženo: 22.12.2009   
počet zobrazení:   

   S Jessem nám to klapalo vcelku dobře, naši už si dokonce zvykli, že je trochu starší. Otec Dominik ho chtěl nechat na faře, ale Andy se nabídl, že ho u nás nechá, a když se „osvědčí“, smí prý zůstat natrvalo. Takže můj kluk teď studuje na univerzitě medicínu a oba chodíme pomáhat na faru. A samozřejmě, to nesmím zapomenout zmínit, má pochopení pro moje noční toulačky, protože ví, s jakýma silama na hřbitovech a jim podobných místech musím bojovat. Jeden by řek, že když byl jednou duch, bude je vidět taky, no ne?

   Slaterovi přijeli, jak nejrychleji to šlo. Kelly to samozřejmě práskla Debbie, takže to za chvíli věděla celá škola. Musela jsem si vymyslet tu ne moc přesvědčivou nehodu s výbuchem a ztrátou paměti. Pan Slaski, Paulův děda, byl úplně v klidu, což kladl jeho syn za vinu stále postupující demenci, jenže já moc dobře věděla, že má svá vlastní tajemství.

   Nechtěla jsem, aby mě Jesse na ten pohřeb doprovodil, místo toho jsem požádala Andyho. Aspoň jsem se oblíkla, jak se patří, a nekomentovala ty plky faráře, který zastupoval otce Dominika, protože ten byl už zase nemocný. Pak jsem vykročila, abych hodila do hrobu kytku, i když netuším, proč Paulovi rodiče vybrali zrovna lilie, jenže jeden velice povědomý duch se opřel o náhrobní kámen a prohlížel si mě s výrazem neskutečné zášti.
   „Co si myslíš, že asi tak děláš, Simonová?“
   Kdyby kolem nás nestálo tolik lidí, odpověděla bych mu asi dost peprně, jenže místo toho mi podklouzla noha a nebýt Andyho, zasypali by mě asi taky.
   „Ale no tak, Suze, copak ty chceš, aby tě taky pohřbili?“ dobíral si mě otčím, když tahal mou nešikovnou maličkost zpátky na pevnou zem.
   „Spadla mi tam bota,“ zakňourala jsem.
   „To není taková ztráta. A aspoň na tebe bude mít památku.“
   Pohlédla jsem na Paula, jak se spokojeně šklebí. Věděla jsem, že tím všechny moje potíže teprve začaly.

   Mamce Jesse učaroval svou galantností, David se s ním hrozně rád konečně seznámil naživo a Mimoně se Somnou to vůbec nezajímalo. Jo a ještě… Hřebík se mohl radostí celej pominout, když ho živej Jesse začal drbat za ušima a chlácholit ho španělsky. Zatrápená práce, měla bych se tu řeč naučit, abych mu už taky konečně rozuměla.

   Paul neváhal navázat kontakt v tu nejnemožnější dobu, zrovna jsem se převlíkala. Když mě chytil zezadu kolem pasu, zděšeně jsem vyjekla a pak začala naplno ječet. Do pokoje se okamžitě přiřítil Jesse a Paul se hned stáhnul, dokonce s rukama nad hlavou.
   „Stalo se něco, Susannah?“
   Zavrtěla jsem hlavou, nějak se mi prostě chtělo zapírat. „To byl… jenom pavouk,“ zamumlala jsem sklesle.
   „Někdy jsi strašně dětinská, Susannah,“ zabručel Jesse a zmizel do svého pokoje.

   Pěkně zhluboka jsem si oddychla, jenže to už si mě Paul chytil podruhé. „Ty jsi vážně nepoučitelná, Simonová! Teď na sebe rychle něco hoď, jdeme ven, protože tady není žádný soukromí, pochopilas?“
   „Mmh.“ Podařilo se mi kývnout, pak mě pustil. „K čertu s tebou, Slatere,“ zabručela jsem, když jsem lezla ven oknem, předtím jsem ještě v rychlosti načmárala vzkaz pro Jesseho.

   To místo nebylo daleko, Paulovi šlo v podstatě jen o to, aby nás nikdo neodposlouchával. „Musíš mít v rodině přinejmenším masovýho vraha, když znáš takovýhle praktiky,“ syčela jsem a třela si zápěstí.
   „Nech si ten sarkasmus, Soose,“ opáčil chladně.
   „A ty přestaň napodobovat Jesseho!“
   „Hm, takže on mě nevidí… to je plus pro mě. Takže on se teď rozvaluje na místě, který mohlo bejt moje?“
   Začínala mi docházet trpělivost. „Co chceš, Slatere?“
   „To to hodláš takhle nechat?“
   „A co jako?“ Pořád jsem nechápala, o co mu vlastně jde.
   „Já jsem tam neměl umřít, Suzie, nechápeš to?“
   „Ale za to já nemůžu! Poděkuj Diegovi, ten tě přece praštil!“
   „Kdybys nebyla tehdy vyváděla, šlo by všechno podle plánu.“
   „Tohle jsme si snad už vyjasnili,“ prohlásila jsem sebevědomě, jenže to samozřejmě byla mýlka. To poznáte, když po vás někdo chňapne zezadu.
   „Je vidět, že mě vůbec neznáš, Simonová. Ty to prostě dáš do pořádku, rozumělas?“
   „Přestaň, Paule!“ zachraptěla jsem. „Nech toho, vždyť mě uškrtíš!“
   Svalila jsem se do trávy a zalapala po dechu. Tohle se mi teda vůbec nelíbilo. Paul tam stál s rukama založenýma v bok. „Nezapomeň, Simonová, že mrtvej jsem pro tebe mnohem nebezpečnější než živej!“
   Než jsem mu ji stačila vrazit, vypařil se, máchla jsem rukou do prázdna. „Paule!“