6.kapitola - Za Lorda Hokageho

vloženo: 25.05.2008   
počet zobrazení:   

   Svůj typický černý šátek jsem si uvázala kolem pasu a čelenku na hlavě pořádně upravila. Dnes to tedy vypukne. Musím být silná, nesmím zklamat ty, kteří do mne vkládají veškeré naděje.
   Davy lidí proudí do akademie. Zakryla jsem tvář vějířem a neohroženě vešla do dveří. „Hej! Tam nesmíš!“ Dva výrostci mi zahradili cestu. Vytáhla jsem přihlášku. „Dobře,“ řekl jeden z nich. „Jdi s ní.“ Za rohem se student přeměnil do své pravé podoby.
   „Takže to jsi ty? Zavedu tě za tvým „týmem“.“
   Vyděšeně jsem polkla, ale následovala ho mlčky. V tom pokoji byli další dva „nepraví“ studenti. „Jsme zkoušející, ale při prvním testu budeme hrát tvé společníky. Pravidla jsou jasná: Víme, co tě čeká, ale nesmíme ti to říct.“
   „Chápu.“ Sklonila jsem hlavu.
   „Pojď, jsi tu brzo. Za chvíli se tu začnou scházet lidi.“
   „Dobře.“
   Šla jsem za nimi až do místnosti plné prázdných lavic. „Jo. Přišla jsi dost brzy. Jsme tu první.“ Usmál se ten, co byl zřejmě hodnější.
   Očima jsem přehlédla množství sedadel. „To tu bude tolik lidí?“ řekla jsem nejistě.
   „Teď není čas se bát. Zkouška ještě ani nezačala,“ mrkl na mne. Pevně jsem sevřela ruce v pěst snažíc se tak zakrýt svou nervozitu.
   Do dveří vstoupil vysoký chlapec s kulatými brýlemi a téměř bílými vlasy se svými dvěma společníky. Usadil se na opačné straně. Netrvalo dlouho a dovnitř se neslyšně vplížili další tři. Genin, který vypadal jako přerostlá kočka (tedy spíš jako strašák do zelí) s pomalovaným obličejem. Vedle něj kráčela sebevědomá dívka se střapatými blonďatými vlasy. Poslední z trojice byl červenovlasý mladík s černými linkami kolem úplně světlých modrých očí, s velikou tykví na zádech. Ti tři ninjové ze Skryté písečné vesnice si sedli hned vedle. Ten kluk s pichlavýma očima se teď dívá přímo na mne. „Měla bys tam vrazit zpátečku!“ Jeho hlas zněl jako z jiného světa, tichý, ale tak zlověstný. „Chuuninská zkouška není pro takové holčičky.“
   Mlčela jsem. Rozhodně si s tímhle klukem nesmím nic začít! Jeho chakra je tak silná a zlá. Mohlo by to dopadnout hodně špatně. Jeden z mých ochránců chtěl něco namítnout, ale přerušila jsem ho rukou.
   „Ale, snad nejsi vůdce těch dvou?“
   Střapatá se na něj otočila. „Přestaň, Gaaro! Nechceme tu vyvolat rozruch!“
   Něco zasyčel a opět se ke mně obrátil. Už dlouho nevydržím pohled do těch zvláštních očí. „Hm. Tebe si vychutnám.“ Pak se obrátil zády. Jsem z něj dost nesvá. Když na mě syčel, začal nás sledovat ten brýlatý mladík, určitě starší než my. Usmál se, když viděl, jak jsem zvedla ruku, když se za mě chtěl jeden z mých ochránců postavit. Na co tak zírá? Jeho pohled, třebaže laskavý, se mi nelíbí.
   Místnost se brzy začala zaplňovat, hrnuly se do ní davy Geninů. Z většiny těch chlapíků šel strach, budou to asi pěkní hrdlořezové. Jak s nimi mám bojovat?
   Seděli jsme zhruba někde uprostřed, hlavně odsud bylo dost dobře vidět na vchodové dveře. Jako poslední dorazili tři lidé, které mi zakryl houf jiných. Hledala jsem skulinku, abych viděla, kdo dorazil. U dveří se sešli všichni „nováčci“ mezi Geniny. Při plnění misí jsem se s některými seznámila důkladněji.
   Takže ten kluk s černými vlasy v drdolu je Shikamaru Nara. Tváří se, že ví všechno, ale protože toho moc nenamluví, nedá se to ověřit. Kdykoli se náhodou potkáme, prohodí: „To je otrava.“ a jde zas dál. V jeho týmu s číslem deset je ještě Chouji Akimichi, ten se pořád jen cpe. A potom ještě ta nafrněná blondýnka, oblečená podle poslední módy, Ino Yamanaka, co se zrovna teď lepí na Sasukeho. Blé! Jejich trenér je Asuma, legrační pán, co neodloží cigaretu. Už jen čekám, až se mu jednoho dne podaří ji spolknout.
   V osmém týmu je chlapík jménem Shino Aburame. Je pořád zahalený v bundě a nosí podobné brýle jako Ebisu. Ten kluk je záhada sama. Kiba Inuzuka nedá ani ránu bez svého věrného psíka Akamaru. Možná se mu chce podobat, na obličeji má totiž dva namalované červené pruhy a všude chodí s vlasy rozježenými jako divoké zvíře. Poslední člen jejich týmu je Hinata Hyuuga. Je strašně stydlivá, ale občas ji rozmluvím. Tuhle se přiznala, že se jí strašně líbí Naruto. Hrozně se divím její vytrvalosti. Osmý tým vede přísná Kurenai, která si až příliš chrání své teritorium. Není radno ji něčím rozzlobit.
   A nakonec je tu tým sedmý. Od jisté doby se Kakashi směje, jakmile mě zahlédne. Je to divné. Naruto je… no, zkrátka Naruto. Člověk nikdy neví, co by od něj měl čekat. Sakuře se od toho setkání v lese raději vyhýbám. Už tehdy vypadala, že by mne nejraději zaškrtila holýma rukama. No a Sasuke? To už teda vážně nevím, co říct.
   Otočím se ke svým „společníkům“, ale uklidňující ticho netrvá dlouho. „Hej, vy padavky! Jsem Naruto Uzumaki a už se nemůžu dočkat, až si to s váma všema rozdám!“ Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.
   To už se ale do něj pustila Sakura. „To tě nenapadlo nic lepšího, než si hned znepřátelit všechny ty lidi tady?“ Trochu je mi ho líto, za chvíli bude mít hlavu samou bouli. Teď to ještě zkouší urovnat, ale jak tak koukám na ostatní, vůbec to nezabírá. „Omluvte ho, on je trochu natvrdlý a… co řekl, nemyslel vážně.“ Kdyby jejich pohledy zabíjely, už dávno by tu nebyla.
   Tak jsem se soustředila na tu rozmíšku, že jsem si vůbec nevšimla toho, jak se tři ninjové z Vesnice ukryté ve zvuku pustili do toho brýlatého kluka a rozbili mu brýle. Ale nebyl ani čas o tom nějak víc přemýšlet, protože…
   „Okamžitě se zklidněte, vy bezcenná sebranko!“ Povyk ihned ustal. Zjizvený muž v dlouhém kabátci přejížděl přítomné svýma přimhouřenýma očima a za ním stál celý houf mužů, zřejmě naši zkoušející. Znovu promluvil: „Děkuji za vaši trpělivost. Jsem váš první zkoušející, Morino Ibiki.“ Pak se obrátil k útočníkům z Vesnice ukryté ve zvuku a pohrozil jim vyloučením. Jeho pravidla se zdála být jasná. Nikdo nebude bojovat bez povolení, a i kdyby ho dostal, nesmí nikoho zabít. „Prasata, co mě neposlechnou, okamžitě skončila. Je vám to jasné?“ Až příliš jasné. Na chvíli se odmlčel. „Nyní zahájíme první test Chuuninské zkoušky.“
   Máme si vytáhnout číslo a pak se posadit na určené místo. A až to všichni uděláme, rozdají nám otázky. Hm, skvělý. Takže písemka, na kterou jsem se nestačila připravit.