9.kapitola - Nepřátelé se přibližují

vloženo: 30.05.2008   
počet zobrazení:   

   Noc jsem strávila ve vyhloubené jámě, pod hustými keři. Nebylo to nic příjemného, ale jako provizorní úkryt vystačil. Musela jsem mít na paměti, že už po mně možná jdou. A že od této chvíle se musím vzdát odpočinku.
   Včerejší hodiny nočního hledání ukázaly, že tohle rozhodně nebude žádná procházka růžovým sadem. Pár rostlin po mně docela hladově chňaplo a určitě tu jsou i nějaké jedovaté. Se zvířaty jsem se zatím nesetkala. Les vypadá liduprázdný. Párkrát jsem se dostala až k věži, je tam ale nějak moc rušno. Nechci se k těm mužům dostat moc blízko.
   Nemám mapu, takže ani netuším, jak dlouhou cestu jsem urazila. Upřímně, možná se točím pořád dokola. Ale teď je ráno a bude víc vidět. O to víc však musím být ostražitější.
   Tenhle les zrovna neoplývá jídlem, ovšem to se dalo čekat. Žvýkám rychle, protože každou chvíli může někdo zaútočit. Jsem nesvá. Možná je tohle všechno až příliš velké sousto. Co je to za divné zvuky?
   Mám štěstí, že jsem včas uskočila, vedle mne dopadla obří pijavice. Je to iluze? To hned uvidíme. „Tumáš!“ Jedna dobře mířená rána kunaiem. Takže to nebyl přelud. Ale musím odtud, třeba je jich tu víc.

   „Chystáš se jít vyhlásit začátek druhé zkoušky?“ Před Anko se postavil Ibiki.
   „Jak prozíravé od tebe,“ ušklíbla se. „Ale předpokládám, že to není jen tak obyčejná návštěva!"
   „Vyslechl jsem včera zbytek toho rozhovoru, Anko. Proč jsi jí namluvila, že ji budou sledovat Elitní? Copak nestačí, že musí s těmi týmy bojovat o život?“
   „Ale ale, Ibiki. Začínáš nějak měknout. Že to říkáš zrovna ty, který každou chvíli někoho mučí.“
   Ibiki se lehce pousmál. „Asi už stárnu. Jen si myslím, že je to pro ni už tak dost těžké.“

   Sedím na obrovském stromě a oddechuju. Po vyhnutí se dalším rostlinám potřebuju alespoň malou přestávku. Zatím to vypadá, že v lese ještě nikdo není, zdá se tak tichý. Nevím, kolik tak může být hodin, ale určitě už minulo poledne. Stromy jsou tu obrovské a hladké, dobře se po nich plazí i skáče. Na jejich kmeni může člověk klidně spát, aniž by se zřítil do hlubin. Zaslechla jsem zvuky. Není to ta bloncka Ino?
   „Co si asi tak myslíš, že děláš, Chouji?“
   „Přestávka na svačinu.“ Tlouštík sedí na zemi a láduje se brambůrky.
   „Grr! Tohle je zkouška přežití!“
   Pitomci! Takhle tu vyřvávat na celý les!
   V tom se ozval Shikamaru: „Zalezte! Rychle!“
   Musím se maskovat, někdo se sem blíží. Barva mého těla teď připomíná lišejník na stromě, na jehož kmeni stojím, jen oči jdou rozeznat. Trojice zalezla do křoví. Teď se nesmím ani hnout.
   Do volného prostranství skočili tři ninjové z cizího týmu. Chvíli se rozhlíželi po okolí, ale nikoho nenapadlo podívat se na zem, kde by je vedla zřetelná brambůrková stopa. Nevšimli si jí a běží zas dál. A já se taky vzdálím.
   Není snadné udržovat rychlost s ostatními týmy, a tak zajistit, abych se jim vyhnula. Jsem už pěkně poškrábaná a na oblečení mám bláto. Škraboška mne chrání před prozrazením, ale to nestačí.
   Přímo pode mnou kdosi opouští bojiště. V trávě leží tři mrtvá těla. Takže už se začalo zabíjet! Odněkud se ozval zoufalý výkřik. „Kdepak máš svitek?“ To přece bylo těsně za mnou! Rychlý pohyb ruky. „Kdepak jsi? Tahle hra se mi líbí.“ Bude určitě ze Skryté deštné, vypadá ale dost divně. Široký slaměný klobouk a v puse něco jako dýchací přístroj. Už od pohledu ale vypadá nebezpečně. Zjevila jsem se u těch ubožáků a čekám jeho útok. Vzápětí skočí dolů a stojíme proti sobě.
   „A co kdybych ti řekla, že žádný svitek nemám?“
   Cizí se zachechtal. „Tak v tom případě si počkám na tvé společníky.“
   Vrhla jsem po něm své dva shurikeny, rychle jim uhnul. Zmizel. Přijde útok seshora nebo zespod? Zleva či zprava? Číhám.
   „Ha!“
   „Dobře vykrytý útok! Ale tohle na mě neplatí!“
   Vyhýbám se dalším útokům a jdu po něm s kunaiem. Je vytrvalý.
   „Tak zkus tohle!“ Klonové jutsu!
   Pět stejných Liann chlapíka obklopilo. Všechny se tváří výhružně a v ruce svírají shurikeny.
   „Tuhle hru umím taky,“ zachechtal se znovu. Sekl jednou, dvakrát, pětkrát… a zjistil, že zůstal sám.
   Nebylo snadné se toho muže zbavit, ale… stále jsem naživu.