13.kapitola - Půlnoční setkání

vloženo: 07.06.2008   
počet zobrazení:   

   Namáhavě oddechovala a snažila se pohnout. Druhou rukou opatrně vytáhla shuriken z pravého ramene. Rána není hluboká, ale pálí jako čert. Co to říkal? „Je tu daleko lepší kořist. Ještě se setkáme.“ Lianna se rozhodla, že teď si na chvíli odpočine a pak zjistí, jak jsou na tom ti tři.

   Byla už hluboká noc, když se vydala na cestu zpátky. Les byl zlověstně tichý. Cítila jen lehký vánek na tváři a slyšela slaboučký šustot listí. Protože neviděla pořádně na cestu, musela postupovat velice opatrně. Nikdy by ovšem nenašla skrýš ve vydlabaném stromě, kdyby ji Sakura nepřivábila svým vzlykotem. Spíš po paměti než díky orientaci se dostala až na místo souboje. Sakura se i s oběma chlapci ukryla nedaleko.
   Lianna našlapovala co možná nejtišeji, plazila se podél stromu, záda opřená o kmen. Nejtěžší bylo v té tmě sešplhat dolů po kmeni, musela být velice opatrná.
   Dívka s maskou spatřila záda dívčiny, která přerývaně oddechovala, usnula sedíc si na kolenou. Opatrně proklouzla kolem ní a usadila se zlehka na zem. Před ní ležela dvě těla. Zraněný Naruto se z bezvědomí ještě neprobral. A s druhým chlapcem lomcovala horečka. Jen se dívala a neodvážila se pohnout. Pak jemně stiskla Narutovi ruku a zděšeně ucukla. Má v sobě takové množství zlé chakry. Mohl by to snad být… Vždycky takové nemehlo… a přesto, tak strašná síla. Je snad Naruto liščí démon? Vzdychla. Její léčivá moc nedokáže ošetřit toho, kdo má v sobě zlo. Pohlédla na druhého chlapce. Značka na jeho krku pulsovala. Má v sobě tolik nebezpečné energie. Lomcuje s ním vysoká horečka a já nemůžu udělat vůbec nic. Z očí jí začaly kanout slzy. Je tak bezmocná a slabá. A on tu leží a bojuje o život, zatímco ona se smí pouze dívat. Ach, ta strašná bezmoc! Tlumeně vzlyká a vůbec jí nezáleží na tom, jestli Sakuru probudí. Ta něco slyší a otevírá oči. Dívka proti ní napřáhla zbraň, kdyby ji snad napadlo zaútočit. Druhé děvče je však zcela vyvedené z míry.
   „Ty… se mi zdáš, že jo?“
   Liannin hlas se třese. „Ne! Jsem skutečná.“ Malinko od ní odtáhla svůj kunai.
   Sakura zalapala po dechu. „Ty… ta holka z lesa!“
   „Ano. Ale na to teď zapomeň, Sakuro. Nejsem tvůj nepřítel.“ Ukázala na Sasukeho. „Zachránil mi život, nepřišla jsem mu ublížit, tak se upokoj.“ Odvrátila se od ní a stáhla svou zbraň. Když se k ní po chvíli otočila, měla zas oči plné slz.
   „A proč tu jsi?“ Sakuře se pomalu vracela odvaha. Její život v ohrožení není.
   „Chtěla jsem pomoci. V rodě Maraki se z generace na generaci předává kekkei genkai, které má léčivou moc. Dokážu někomu zacelit rány a vrátit část energie zpět do těla, za cenu vlastního vysílení. Ale ti dva v sobě mají příliš zlé chakry, nemůžu udělat vůbec nic.“ Polkla. „Jen se na něj podívej. Zmítá se v horečce a možná nepřežije.“
   „Ale co to říkáš?“ zděsila se Sakura.
   „A já… jsem příliš vyčerpaná bojem s tím ninjou, kterého jsem odsud odlákala. Nemůžu bojovat, být nablízku, chránit ze zálohy. Ale tu oběť jsem podstoupila ráda. Jenže teď… nemohu se jen dívat, nedokážu to!“
   Sakuru to dojalo. Ona Sasukeho strašně miluje, ale podstoupit takové riziko, vyčerpat všechnu svou sílu a teď jen čekat, až ji někdo dorazí… to by asi nedokázala.
   Lianna si sundala šátek a zapátrala Sasukemu v kapse.
   „Počkej, co to děláš?“
   Neodpověděla. Zastrčila mu do kapsy černou látku a vyměnila jeho zbraň za svou. Ještě ho jemně pohladila po tváři a pak se zvedla. Černé oči zasvítily ve tmě. „Teď musím jít, zde už nejsem nic platná. Zklamala jsem, Sakuro. A teď tě prosím: Chraň je! Nedovol, aby těm dvěma někdo ublížil! A buď opatrná! Má v sobě skrytou nebezpečnou ničivou sílu. Musím odsud pryč. Tím, že jsem tady, vás tři vystavuju nebezpečí. Ta stvůra mne bude pronásledovat. Jsem její příští oběť.“ Lianna se přiblížila k východu.
   „Ale… ale…“ Sakura jen zděšeně sledovala, jak tahle kunoichi namáhavě šplhá po kmeni nahoru. Pak od ní odtrhla oči a po několika minutách upadla do neklidného spánku.